XX. táborový den - pátek

Dovedu si představit, jak to tam bylo složité a těžké. Jsme s Mikym stále na telefonu, to patří sem, to odvezte tam, Ávie nemůže po rozbahněné louce vyjet, paráda.
Nakonec se domlouváme, že oddíl musí odjet dříve – jsou promočení a do pěti, kdy je domluveno ukončení tábora před klubovnou, čekat nemůžeme. Rodiče to snad pochopí.
Před klubovnou vyzvídáme kdo se dostane domů a kdo si potřebuje zavolat rodičům do práce. Nakonec se prostranství vylidňuje a my můžeme vyrazit zpět na tábořiště nakládat programové věci do dalšího náklaďáku – je neuvěřitelné, co vše jsme sem kvůli programu natahali – však to bylo také velkolepé. Chtěl bych vidět ostatní tábory, jak to dělají. Těm stačí asi na hry pár kartiček…
Vykládáme v klubovně a čekáme na pátou hodinu, kdy se trousí rodiče i s ratolestmi pro svá zavazadla – všichni čisťouncí, voňaví, usměvaví – rádi se vidíme – všem dochází, že následující dny po táboře budou krušné. Byli jsme zvyklí se vídat každý den od rána do večera, lumpačit a užívat si letních dní – s tím je konec – alespoň na nějaký čas.
Tak se ještě jednou loučíme a s klukama vyrážíme zpět na tábořiště, kde se práce protáhly ještě do soboty, protože díky dešti se vše nemohlo stihnout.
Večer debatujeme u ohníčku, který plápolá na místě týpí – zvláštní pocit – mít za zády jen prázdnou louku s obrysy stanů a nic jiného – a to ticho.
Projednáváme nové složení PK, nové družiny a hlavně jak úspěšný byl tábor.
Co se mého názoru týče, jsem maximálně spokojený. Tento rok jsem chtěl stmelit oddíl tak, aby zvládl nápor nováčků v září. Z oddílu se stala super parta – to i díky tomu že nepřišel žádný nováček (mimo Milana) – a doufám, že ten zářiový nával všichni ustojíme. Jen si musíme uvědomit že už to bude zase jiný oddíl, se kterým se musí začít opět od začátku – tak jako to funguje už po léta.
A to, že byl tábor opravdu úspěšný, svědčí ty posmutnělé a stýskavé pocity teď následující dny. Čím lepší tábor, tím větší smutno.
A jestli se někdo ptá, co na tom my z vedení máme, tak to jsou právě tyto pocity – nejen po táboře. Ty člověk v práci nebo s rodinou jen těžko zažije – na to máme ještě času dost :).
Takže od září hurá do nového skautského roku a ať nám zůstane ta chuť, bude potřeba.
Vy, vážení čtenáři, nám zachovejte přízeň a dále navštěvujte tyto stránky, slibuji, že nové a nové informace o činnosti oddílu budou přibývat. A můžete nám také něco napsat do knihy návštěv – tam se dostanete po kliknutí na ikonu připínáčku v pravém horním rohu.

Hezký zbytek léta.