6. táborový den - čtvrtek

Den začal jednou z již osvědčených rozcviček. Zejména kvůli liškám, které měly zrovna službu, když probíhala tato zatím nejúspěšnější rozcvička tábora poprvé, zařadil Císko opět hru na trpaslíky, obry a čarodějnice. Hra je to poměrně jednoduchá - princip by se dal přirovnat ke klasickému kámen, nůžky, papír. U oddílu si však oblibu získala především kvůli vtipným zvukům, které musí při útoku vydávat trpaslíci. Atak se ještě při snídani ozývalo trpasličí pidli-pidli-pidli...

Dopoledne 6. táborového dne se neslo ve znamení premiér. Nejdříve nastoupil galán Hombre a Pavla v dlouhých večerních šatech, aby uvedli první hodinu tanečních. V druhé půlce tábora nás totiž čeká opravdový ples a je třeba se na něj řádně připravit, abychom na něm jen neseděli s ubrečenýma očima v koutě a nekoukali závistivě na ty, kdo mají už taneční za sebou a poctivě je navštěvovali.
Stejně jako v pravých tanečních, byl i v těch našich táborových zařazen na první lekci valtz. Počáteční ostych se rychle vytratil a navzdory obavám se i kluci touto společenskou činností bavili. Příští lekci se mohou těšit na jive.

Z tanečních rozdováděný oddíl bylo třeba trochu zklidnit, proto dostal každý za úkol najít si svoje Magické místo. Magické místo je kousek přírody, která vyvolává v člověku příjemné pocity. Na toto místo se každý během tábora několikrát vypraví, aby zde strávil několik desítek minut o samotě pouze s tím kouskem přírody, který si vybral. Může zde pozorovat, jak se okolní příroda chová nebo přemýšlet či meditovat. Kouzlo celého úkolu je v tom, že jednotlivé návštěvy Magického místa budou probíhat pokaždé v jinou denní dobu, takže, přestože půjde pokaždé o stejné místo, bude okolní příroda vždy trochu jiná.

Svačina oddělila Magické místo od prvního lakrosového klání. Na začátku programu se oddíl dozvěděl, jak bude rozdělen do jednotlivých týmů. Týmy jsou smíšené a v každém z nich je jeden až dva členové z každé družiny. Po rozdělení dostal každý tým chvilku času, aby si vymyslel vlastní název. Následovalo deset minut překřikování, vymýšlení nejrůznějších vtipností a svíjení se smíchy. Bára nakonec pokřtila svůj tým na počest písně, která se ozývá každou chvíli z dívčích stanů - Discopříběh žije. Horníkův tým inspiroval k pojmenování zraněný maskot Vesi, podle jehož improvizovaného fixačního límce si jeho tým začal říkat Kožiši. Třetí tým se nazývá příhodně Smradlavý nohy a název čtvrtého je tak složití souvětí, že si ho nejsem schopen zapamatovat. Vím jen, že začíná Luďkovy gotzilly.
První zápasy hned napověděly, kdo bude favoritem lakrosového turnaje. Kožiši rozdrtili Luďkovy gotzilly i bez zraněného Vesiho 7:0 a vybudovali si tak hned na začátku turnaje respekt všech ostatních týmů. Hlavními tahouny je zde, už celkem profesionálně hrající dvojka Horník, Bugi.

Špagetový oběd už probíhal ve velkém spěchu, protože nás během něj navštívil elfský madran Almiel, aby nás vyslal na dalekou pouť do pohoří Detraq pro další krystal do Bílé koruny. Vlak do hor odjížděl zhruba za dvě hodiny z 6 km vzdáleného Jablonného nad Orlicí, takže nezbývalo, než zhltnout rychle oběd sbalit vše potřebné a vyrazit na cestu. Ale o tom už bude další článek...