Den I.

V 9:04 oddíl vyjíždí z vlakového nádraží ve Městě na Šumavu. Čeká nás asi osmihodinová cesta s čtyřmi přestupy. Když sečtete náš počet s těžkými batohy a igelitkami, které někteří i přes varování nesou v rukách, není to nic lehkého. Nakonec jsme ale šťastně dorazili až do Železné rudy. Ještě před tím ale oddíl stihl vykoupit v Plzni obchody se sladkostmi a Bája si ve skautském kroji kopla do automatu se tyčinkami, aby jí vypadla jedna zachycená. No jsme to pěkná banda – ještě že příští týden strávíme uprostřed hlubokých lesů.

Když jsme v železné rudě vystoupili z vlaku, byla už tma a lilo jako z konve. Kdo mohl, oblékl si pláštěnku nebo se zabalil do celty a vydali jsme se na zhruba tříkilometrovou cestu na naši základnu. Naštěstí vedla po rovince nebo do mírného kopce, takže poměrně rychle utekla.
Jaké však bylo překvapení, když nám pan Císko, který nám vezl nějaké věci na program oznámil, že nefunguje elektřina. To se ukázalo jako skutečnost, takže oddíl zažil poněkud akční zabydlování ve světle čelovek a svíček, než přijel Teo s benzínem a kluci z PK za mé duševní podpory nastartovali elektrocentrálu. Světla se rozsvítila, topení zapnula a za chvíli už bylo v místnostech teplo a útulno.
Po večeři, kterou připravila Marťa – pomocnice Mikyho se oddíl pustil pod Tesákovým vedením do rekapitulace naší legendy. Něco jsme chápali, něco zapomněli, ale na konci tohoto programu měl každý kdo poslouchal jasno.

Potom už jenom zalézt do spacáku a pořádně se vyspat na další den.