7. táborový den-neděle

Dalším typickým nedělním zvykem je vánočka k snídani – ten byl také dodržen a „okořenili“ jsme si jej ještě koláčkama od Janečků, kteří využili služeb pošťáka :). Mňam, prostě dobrota.

Ale na nástupu už to vypuklo. Holky byly informovány o tom co a jaká zavazadla si mají sbalit, že stan před odjezdem musí být uklizený atd. No prostě spousta informací. Na balení měly hodinu a v okamžiku kdy byly hotovy, kontrolovala Duo, zda jim něco zásadního nechybí.

Asi opravdu po té hodině jsme rozděleni na skupiny, s výpravovým zavazadlem č. 1 (špetka, pití, svačina), okoleni vyrazili po prvním úkolu na plavbu. Prvním úkolem bylo složení papírové lodičky – totiž záchranného člunu, který musí mít samozřejmě každá správná loď.
Cesta vedla směr Bobrová a za Bobrovou do blízkosti zříceniny starého hradu.
Tady jsme ochutnali svačiny, protáhli si nohy a hlavně obchodovali. A obchodování nebylo vůbec jednoduché. Holky jako lodní flotila pod vedením Sindibáda převážely zboží od jednoho obchodníka k druhému, v závislosti na tom, jak se měnil kurz daného zboží. Když bylo skoupeno hodně lístečků žluté barvy, logicky se nedostatek zvedla jejich cena na trhu a naopak klesla cena lístečků ostatních barev, kterých bylo na trhu dostatek. No holky se v tom za chvilku naučily chodit a kdyby nebyla Wall Street za mořem a nebylo to na kole tak daleko, tak způsobí určitě krach burzy i tam :).

Další cesta vedla poměrně po rovince, do Moravce (okolo pštrosí farmy!) a po malé silničce do Radkova. Zde nás čekala zrada v podobě poutě. A jak Vás už Pavlínka informovala, Atty podlehl četným žádostem. Kdo by také nepodlehl. Slovíčko „prosím“ zaznělo snad miliónkrát, holky klečely na kolenou. A když i Čegi „podržela“ pracovní kruh tím, že začala přemlouvat Attyho, už nešlo nic moc dělat.
Holky se tedy vrhnuly na řetízkáč jiné na Asterixovu loď, ale musíme uznat, že byly rozumné a atrakce opustily před stanoveným limitem a dokonce i Attymu poděkovaly.

Sluníčko už pěkně připalovalo a my jeli mezi poli dále po cyklotrase do Pikárce a dále po žluté k Hornímu Tisu. Tam u rybníku jsme si dali polední pauzičku, holky v táboře nám uvařily výbornou hrachovku a jako druhé těstoviny s tuňákem a zeleninou. Mňam – výborný. Pávčici tak chutnalo, že si nedočkavostí těstoviny vyklopila do klína :))).

Užívali jsme si polední pauzy – teda snažili jsme se, ale holky byly vážně neúnavné a ani chvilku nedaly pokoj, zlobily, provokovaly – slušný utrmácený rover ani na chvilku očka nezamhouřil :).

A tak jsme jeli dál – teď už společně, neděleni na skupiny, protože cesta vedla polními cestami. Další z úkolů na cestě byl překonat lanovou lávku s balónkem. Někdo si troufnul vzít balónek do ruky a používat jenom jednu, někdo si troufnul u toho ještě zpívat – to jsme vyprovokovali zpěvačku Michalku, jestli to zvládne i s písní na rtech – Jdou vojáci, jdou… :) – zvládla. A stejně tak všichni ostatní jen bez zpěvu :).
Při další cestě se podaříl malý příkopový karambol Danielce – ten se obešel bez viditelných škod na těle, Monča měla menší štěstí a tak jsme jen lehce vydezinfikovali koleno a bylo to v pořádku. Jen pozor, Monča nám dala jasně najevo, že „nesnáší utěšování“ :) – takže kdybyste ji někdy uklidňovali a konejšili, tak na to pozor :).

Další zastávka byla už konečná. Dorazili jsme ke Sklenskému rybníku, kde nás přivítal starý woodcrafter Bobr, kterého jsem si pamatoval z výprav před spoustou let.
Nechal nás spát v lese u rybníka, ukázal místo na oheň a my začali stavět přístřešek. Původní předsevzetí nechat holky postavit přístřešek samotné okamžitě padnul a tak Atty určil mě s Lakym, ať si to vezmeme na povel. Nevím, jak je to možné, ale my sotva pletli nohama a usínali za chůze a holky řádily, svíjeli se v záchvatech smíchu, věšely se na nás – prostě pořád čilé a v dobré náladě. Po neuvěřitelné náročné práci, kdy jen vysvětlit holkám kde je potřeba co uvázat jsme vyrazili k vodě. Holky se Sindibádem se plavily na člunu a zachraňovaly papírové loďky. Super program, kde jsme se pěkně vyblbnuli – i my s Lakym jako vodní příšery, které napadaly loď a cákali :). Sluníčko svítilo krásně až skoro do 8 hodin, tak jsme ve vodě vydrželi poměrně dlouho.

Večer – tedy po osušení jsme zasedli k ohni (který Atty zapálil na jednu sirku :)) a opékali buřty a zpívali. Touto cestou díky Jarošům za dodávku buřtů a ještě Svobodům za dovoz věcí jejich super autem.

Úplně se setmělo a bylo už na čase nechat spát chataře v okolí, proto jsme zazpívali večerku a zalezli pod přístřešek.
S vidinou zítřejšího vstávání před 5-tou hodinou, kdy už musím do práce jsem uléhal do spacáku s tím, že holky také padnou a bude klid, ale to jsem se dost mýlil.
Po několika nábídkách bonbónů a spoustech žádostí, že chtějí vidět fotky jsme nakonec usnuli. A noc byla krásně teplá a klidná.