XIX. táborový den - čtvrtek

Oddíl je už shromážděn v jídelně. Přicházejí tam všichni tři princové a domlouvají podrobnosti bitvy. Bylo zjištěno, že Mirazova armáda je početnější, než se myslelo, a tak přišel Rilian s nápadem, že zkusíme s Mirazem vyjednávat, aby se neprolívala zbytečná krev. Válku rozhodne bitva Riliana s Mirazem.
Oddíl, ač nerad, souhlasí. Sebastian si vzal s sebou nové členy KOPRu, kteří mu dělali při vyjednávání ochranku. Miraz se zdá váhavý, ale protože mu jeho rádcové zdůrazňují, že Rilian je mladý a on už ne úplně, že ať radši bojují armády, tak se Miraz prostě naštval a řekl, že bude bojovat s Rilianem osobně.

Obě válčící strany se přesunuly k ringu - ten byl pěkně bahnitý, a tak každý odkládá, co může. Začíná se s meči - Miraz má silný a neporazitelný meč Rindon, takže za krátko bodá Riliana do prsou a vítězně se otáčí na svou amádu. Rilian sice padá, ale mrtev není - jeho bratr Sebastian mu ještě před bojem podal několik kapek silice, která hojí všechny rány a dělá člověka nesrmtelným. Rilian sice nechtěl, ale když šlo o osud celé Narnie, tak musí osobní předsevzetí stranou.
Zpět tedy k Rilianovi, toho jsme opustili v okamžiku, kdy probodnut mečem padá do bláta kolbiště a Miraz se otáčí zády. Ale Rilian se, ač trhavě, zvedá a holýma rukama se vrhá na Miraze, který jen nevěřícně zírá, jak to, že sakra ten Rilouš není mrtev. Dále jsme byli svědky urputného boje muže proti muži, který byl dost brutální a cákavý - to pro diváky.
Miraz je nakonec poražen, ale jeho podlí rádci (konkrétně Pájis, kdo jinej, že? :)) vykřikují do davu, že byl zákeřhě bodnut ze zadu a rozpoutává se bitva obou armád. Členové jednotky KOPR, bojují velice srdnatě, ale útočníků je velká převaha, také Mirazův meč Rindon je použit a kosí řady srdnatých Narnijanů (jen Pájis, který s ním válčí si plete Mirazovo zaklídnadlo: "Zhyň" A tak lítá po bojišti a ukazuje na členy oddílu se slovy: "Chcípni, Bany, chcípni Vaříku" - no legendově to moc nesedí, ale účelu je dosaženo a jmenovaní padají k zemi :)).

Bitva postupně utichá a i přes počáteční přesilu jsou Mirazova vojska poražena a Narnie je svobodná, naše úsilí nebylo marné, doba věnovaná na nalezení princů a svolání co největší armády se vyplatila.
Mirazovo tělo se vsáklo někam do bahna a osatní nemají co napráci, tak skákají do rozbahněné arény také. Vaše věc, ale voda na umytí bude pouze v bahňáku, žádná speciální sprcha se dělat nebude. Ale chápu jejich vítěznou euforii. Jen černé mraky nad hlavou kazí oslavy a my mizíme zpět do tábora.
Čtvrtý program se mělo začít s bouráním, ale protože se rozpršívá, nic z toho není a jen se čeká na večerní uzavření celého skautského roku a vyhlášení všech výsledků.
Nástup pro déšť také není, a tak se přesouváme do týpí, kam byl přemístěn oheň z venku.
Po pravdě zase na programové čekáme - nedivím se, vše se pro nepřízeň počasí musí měnit, ale aspoň se v týpí vykládá, jaké to bude po prázdninách, co se komu líbilo či nelíbilo atd.
Konečně může slavnostní večer začít. Čiky vyhodnocuje bodování družin a jednotlivců, jsou předávány ceny a přechází se k hlavnímu vyhlášení - celoroční hra. Všechny družiny bojovaly srdnatě, ale nakonec byly výsledky následující: první Rysi v těsném závěsu Lišky a Jeleni s Veverkami nastejno. Ale podotýkám, že se bojovalo společně, takže konečný výsledek je to, co se počítá nejvíce.
V celoročním bodování byly podle očekávaní klučičí družiny převálcovány naprosto jasně, takže: Veverky, Lišky a až potom Jeleni a úplně nakonec Rysi. Je to na zamyšlenou...

Celá pracně sehnaná armáda byla rozdána dle pořadí družin, takže si každý na památku odevzl domů buď dryádu, najádu, bojovného skřítka, hraničáře či myšáka. Jen podtýkám že odlévání těchto specifických "vojáčků" nám pěkně podusilo táborový rozpočet. Můj obdiv klukům, že to dotáhli do vítězného konce, protože když jsem tuto myšlenku (včetně zmenšeného polystyrenového plánu tábořiště) slyšel před několika měsíci poprvé, tak jsem nevěřil, že je to proveditelné.

A pak už následovala korunovace. Stále nebylo jasné, kdo ze tří princů nastoupí na trůn. Ale princ Sebastian prohlásil, že se chce věnovat svému životnímu poslání - studiu kouzel a magie. Princ Rilian se vyjádřil podobně - chce žít život prostého člověka a stát se nejlepším stopařem Narnie. Princi Kaspianovi nezbylo nic jiného než trůn přijmout a tak byl slavnostně korunován - postupně všichni (až na Sebastiana) před ním poklekli, předali mu kouzelné narnijské předměty a provolali jej králem.
Ale tím naše pouť po Narnii skončila a oddíl se postupně vytrácel objevivšími se dveřmi, které vedly do našeho světa - jejich čas zde skončil. Jen Aslan rozhodne kdy a zda vůbec se tam ještě někdo z nás dostane.
Při průchodu branou dostal každý srdnatý Narnian měnící se zpět na dítě z našeho světa poslední kartičku - byla na něm tvář daného člena a o něm i pěkných pár řádek pro budoucí generace... trochu nostalgické a smutné loučení s bájnou zemí.

Ale to ještě nebylo vše. Poslední branou procházel Čas a díky němu jsme potom dveřmi nahlíželi jak plynou roky a desetiletí v milované zemi a co se tam odehrává. Sebastian byl opravdu věrný pomocník Taše a nakonec se stal větším vládcem než on (jeho bratr Rilian byl zdrcen - děti měly pravdu).
Viděli jsme, jak se objevily děti z jiného světa na další pomoc Narnii - byl to oddíl z roku 1999 a rádcové usedli jako nejvyšší králové a královny na trůny hradu Cair Paravel. Viděli jsme Adama a Atreie, kteří při další oddílové návštěvě Narnie pomáhali v různých úkolech a bojích.
Velice zamotaná historie. Narnie 2004 - kruh se uzavírá - opravdu. Až teď to všem došlo, proč Narniané nereagovali na příběhy, které jsme si pamatovali z bohaté oddílové historie - ačkoliv v našem světě jsme byli třetí oddílová skupina bojující o Narnii, ve skutečnosti, nebo lépe řečeno: dle Narnijského času, jsme byli prvními dětmi z jiného světa...
Starší členové se slzami v očích sledují výjevy, které se teď odehrávají před nimi jako divadlo, ale před několika lety to byla opravdová hra či úkol na jiném táboře s jinými skauty a kamarády... Kruh se uzavřel, i mně je z toho tak zvláštně po těle. Kruh a oddílovo-narnijská historie se uzavřela!
Nebo že by ne? Co znamenal závěrečný povzdech prince Seba teď už vlastně zlého a nenáviděného Běse: "vše mi zničili, ale já si je najdu".
Ať už to znamenalo cokoliv, věř, Aslane, kdykoliv nás povoláš, budeme připraveni. Možná už v oddíle nebude nikdo kdo pamatuje Narnii, ale vždy se budeme snažit vychovávat takové skauty, aby mohli přispěchat na pomoc...
Dobrou noc všem, užijte si poslední noc na táboře.