Oddílové čarodky

Letos jsme se oprostili od starých zažitých tradic a nevěrně jsme světluškám a vlčatům utekli na Zubík.
Sešli jsme se v pátek u kašny s pasáčkem (jaká novinka pro některé) v nehojném počtu a s předpovědí nic moc počasí. Ale nevadilo – na cestu někteří dali zmrzlinu a pak už stará známá dobrá cesta na Zubík. Tam už čekala většina PK a Čegi, která přijela na kole – to si Teo velice brzy oblíbil.

Hry za denního světla byly docela kontaktní, a tak jsme se pěkně vyřádili – než jsme si konečně mohli pochutnat na buřtech, o které tady šlo především. Než jsme ale stačili patřičně dotrávit, objevili se dva fauni Atus a ten druhý byl tuším Tesákus, kteří nás seznámili s typickou narjnijskou hrou, která se už postaletí hraje tento večer. No výsledky nic moc, ještě to chce pár generací potrénovat. Večer jsme dokončili zvláštním typem svíčkovky. V podstatě družiny proti PK a to jsme si užili : ).

Ale minimálně o půlnoci už všichni slušní lidé leží, tak jsme zalezli pod plachtu v jídelně a odpočítali si vstup do EU. No a pak už naštěstí vše ztichlo a mohlo se jen spát a spát. Jen mě napadlo jaké to tady bude za pár měsíců při našem velkém letním dobrodružství… už aby to bylo!

Nicméně moc jsme toho nenaspali. Příroda je krásná věc, živočichové a zvířátka také, ale ti ptáci mizerní by nemuseli řvát už od 3 hodin!!! Pak se do toho přidal oddíl a zvrhlo se to v pěkné ranní bitkaření a mučení jednotlivců – hlavně v případě Pidipáji jsem nic nenamítal :).

Cesta zpět byla větrná, rozkvetlá, ukecaná, prostě fajn. A máme tu květen, toto letí.