Houska a větrník

Už nějakej pátek koukám na oddílovej Nadějnej svět od plotny, mačkače na česnek a hrnců plnejch čaje a tak není divu, že vám chci povědět pár slov o housce a větrníku o mrkvi a jahodách i když sdělit vám chci úplně něco jinýho. Třeba se dostanem i kousek dál, za tyhle dobroty, za tyhle slova až do území vděčnosti, díků a blahopřání.
Tak aby bylo jasno hned teď, ač už sem do našeho oddílového menu zařadil několik, pro kulinářské mláďata možná trochu neobvyklých kombinací z nichž největší potlesk (rozuměj: tleskání nedojedeného při dopadu do odpadovky – spolu s Jackem a Vaříkem strávníka z nejvděčnějších) určitě sklidily brambory s tvarohem * které dokonce předstihly dosud suverénní těstovinový brokolico-tuňákový salát ** a ač od sušenejch švestek v čočkový polívce vás pro tentokrát uchránilo jen nedostatečné zásobování místního nákupního střediska , tak autorem svačinové kombinace houska větrník, jsem jen zpola. Ten větrník by tam nebyl, kdyby nebylo Zdenyho a kdyby Zdeny rád nepřekvapoval a kdyby přesně v den kdy se na svačinu chystala houska se sýrem a anglickou slaninou něměl za sebou právě další oběh kolem Slunce. Jenže všechno tohle se v ten den potkalo a proto byl k housce i větrník. Já se sladkosti větrníku raději vzdal a zmizel ze Švýcaráku hned zrána, přece jen Zdeny je kus chlapa a představa, že se s ním tahám, až mu bude oddíl dávat sedmadvacetkrát hobla mě popoháněla abych ten časný autobus nezmeškal. Ale nezmizel sem úplně, celej den jsem se za vámi šplhal do stráně v myšlenkách, hlavně teda v čase oběda a večeře, a dlouho sem přemejšlel o tý zvláštní kombinaci, housce a větrníku o Zdenym o PeKáči o oddílu. A víte kam až sem se dopřemejšlel. Až k jahodám a mrkvi.
Když jsem byl malej a byli prázdniny a bylo hezký ráno, prostírala mě fryšavská babička snídaně na dvorku posetym sedmikráskama, místo židle obrácenej hrnec, místo stolu obrácenej plechovej kýbl a na něm talíř s nakrájenym makovcem a hrnek kakaa, za potokem ovce, na trávě rosa co se třpytí, na modrobílý obloze vlaštovky, u splavu pstruh, na louce růžový válečky rdesna hadího kořene, všechno tak jak má bejt aby bylo hezky. Hlavní poslání toho kýblu ale nebylo být stolem malýmu prckovi a jediným úkolem toho prcka nebylo jen pochutnávat si na babiččinejch dobrůtkách ale taky občas přiložit ruku k dílu. Nejradši jsem ji přikládal k trakači a řídil ho ouvozem k lesu na suky, což sou v babiččině slovníku suchý klacky a pak k velký sekeře když sem ty suky porcoval do kamen. Ale když moc nepršelo zalejvala se zahrada. Babička měla zahrady dvě, jednu malou plnou mrkví a jednu velkou plnou kytek, rybízu a hlavně jahod. Mým úkolem bylo naplnit kýbl vodou z potoka, dopravit ho k záhonu a přelejt babičce do konve. Kýbl s vodou na jahody i na mrkev byly stejně plný, ale ten na mrkev byl těžší. Že to není možný? Ale je, víte proč? Protože jahody s cukrem sem měl mnohem radši než dušenou mrkev. Mrkev sem zalívat víc musel než chtěl, jahody víc chtěl než musel. A to musení udělalo z mrkve povinnost a to chtění z jahod přání. A takhle nějak vidím i housku s větrníkem. Houska je jen houska, ale na větrník bych se i těšil. Takhle nějak to vidím i s životem na táboře. Vůdce tam poznáte podle toho, že dbá na rovnováhu mezi tím co se musí a tím co chceme, mezi povinnostmi a přáními. A vám se možná zdá že vám rozdává jednu housku za druhou - kdo teďka kecal zaběhne si k ohradě…Hanzi budeš spát mezi Joem a Lakym…Čegi okamžitě se vrať pro bundu…kdo zase nezavřel ty dveře…kluci, že vyste nepřidali do kotle u holek…né Maky na program nepůjdeš,ještě do večera budeš odpočívat… …nenene řekl sem poslední tři písničky a tohle by byla čtvrtá…za pět minut je večerka, takže hvězdy už nebudou…prošel sem stany a trošku to lítalo, takže další hra začne až budeme mít uklizeno… v týhle zimě oddíl do vody nepůjde, budete muset tu hru změnit …a teď všichni vyrazí na dřevo… možná by každý z vás ještě nějakou vypečenou houstičku, kterou od Zdenyho dostal mohl přihodit k dobru. Větrníky nám pečou programový, kteří s vámi splavují dřevo přes vodopády, učí vás tajná znamení, čtou vám o Geraltovi a Ciri, posílají vás do boje proti Scoa Tael, vyplácejí vám Lintary a Novigradské koruny, nechávají se zmalovat a zlakovat ve vašich kadeřnických salónech.
Je štěstím pro oddíl i pro PeKáč když má vůdce, který umí rozdávat housky a dbát na rovnováhu. Je štěstím pro oddíl, když má PeKáč, který dokáže připravit slaďoučké větrníky v podobě dobrejch programů, je štěstí pro PeKáč když má oddíl který si na nich umí pochutnat. Zdeny se ve svých reportážích z táborových dnů v úvahách několikrát dotkl i toho, že pro někoho byl tento zimák tím posledním,já dodávám, že pro někoho byl prvním. Oddíl, PracovníKruh i Vůdce se časem mění, bylo by fajn kdyby Naději zůstali ty dobrý tábory.
A konec bude patřit oslavenci Zdenymu, je štěstí pro vůdce, když má Oddíl i PeKáč s kterými může vytvořit dobrej tábor. Je štěstí pro mě, že jsem u toho byl .Je štěstí když je vůdcování jako zalejvání jahod i když na na dekretu stojí povinnost-odpovědnost-kázeň. Je štěstí, že po posilnění houskou a větrníkem mohl začít druhý program …

Vaia con houskous con větrníkos a con Dios, AMÍGO :-)


------------------------------------
* abych nezasloužené uznání za tuhle baštu nesklidil sám, vězte že šedou eminencí této letní táborové večeře, kterou měli být původně brambory na loupačku jak jinak než s česnekovým máslem a mlékem, je pan houska a větrník, který zcela pominul rozdíl mezi měkkým a tvrdým tvarohem.

**to máte těžký, když půlka vám nejí tuňáka a ještě větší půlka brokolici.