okenko.jinak.cz -> www.okenko.org
Nacházíte se v archivu okénka, nové články a aktuální akce naleznete na nových stránkách!
okenko
Bily stit svetlusky vlcata nadeje rs a rg akce ventilacka

Myš

Mnozí jste už možná něco zaslechli o našem rodinném příběhu s myší. Já se vám zde pokusím vylíčit, jak to vše probíhalo, samozřejmě ze svého subjektivního pohledu. Zda dodá pro objektivitu článek i má sestra, to už se musíte nechat překvapit:) Přeji příjemnou zábavu.

Cukroví „Ferrero Rocher“ se připravuje z tekuté směsi, která se nechává přes noc vychladnout, nejlépe venku, když mrzne. Chuťově je velmi podobné známým bonbónům, tedy velmi dobré, ale poněkud náročné na přípravu. Proto se jeho výrobou před Vánoci zabývám v naší rodině pouze já.
A tak si jednoho krásného prosincového dne přijdu ze školy, a chystám se dělat ono Ferrero. Otevřu dveře na terasu, kde celá směs přes noc tuhla, odklopím zelený hluboký keramický talíř, který hrnec zakrýval a…
„AAAAAAAAAAAAAUUAAA,“ vykřiknu. Co to nevidím! V hrnci je MYŠ!! Ale obrovská!!! Brrrr!! A ocas se kroutí po celém obvodu hrnce! Fuuuj, to je ale pořádnej potkan! Brrr! A to očíčko jak kouká někam nahoru…
Brrr.. No nic, co se dá dělat, cukroví teda určitě ne. Ne že by mi myši nějak vadily, ale v cukroví – no to teda jo. Úplně se štítím to jít někam vyhodit, ani nevím kam, tak to vyřeším tak, že hrnec znovu zakryju zeleným talířem, zavřu dveře na terasu a je to. Ufff, vyhodí to tedy někdo jinej.
Když se vrátí ze školy moje sestra, napadne mě ďábelský plán. To už jsem na lince vyvalovala vanilkové rohlíčky, když přišla do kuchyně.
„Co to děláš?“, zeptala se.
„Vidíš, ne…“ Zablesklo mi v očích:
„Hele, prosím tě, podej mi to Ferrero, já mám mastný ruce…“ – chi, chi….
„Ježiš, si ho podej sama..“ – odsekává jako vždy, ale blíží se ke dveřím k terase. Dusím v sobě smích – úspěšně. Otvírá dveře.. sklání se… odklápí talíř…
„UAAAAAAAAAA AAAAA A A AAAAA!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tam je MYYYYYŠŠ!!!!“ – řve jak tur.
„POOOMMOOOOC“ – bleskem sedí na okně a dveře na terasu jsou otevřené dokořán. Pořád strašně řve, asi se fakt bojí. Jenže mně už se tam taky nechce... tu myš taky zrovna dvakrát vidět nemusím..
Lenka je úplně hysterická, ale mně bleskne hlavou nápad:
„ Prosimtě co řveš, vždyť je umělá!“
„Jituno ty seš blbá, víš jak se myší bojím!! Fakt, seš pěkná káča!!!“ – vzteká se.
„Prosimtě uklidni se, to jsem já nevymyslela. Já ti to nemůžu říct kdo to vymyslel...“ – kompletuji svůj plán.
„Tak kdo to vymyslel? Řekni!! Řekni dělěj!!! Auuuaaaaa fuuuuuujjjj“
„No jo, ale nesmíš nikde říct, že jsem ti to řekla… Když teda tak řveš.. To je zkouška statečnosti do oddílu. To tam teď musíš jít a vrátit to do původního stavu a já tě za to oznámkuju od 1 do 5.“ Připomínám, že dveře na terasu jsou stále dokořán a já mám mastné ruce..
„Nene, ty kecáš, to by oni neudělali.“
„No tak ne asi..“
„Fuujj, Jituno, víš, jak se myší bojím??!!“
„No tak to bude asi pětka.. Padej aspoň zavřít ty dveře na terasu.“ No zavřela je jen tak tak… Jenže její pohled spočinul bohužel opět na té myši.
„AuuuaaaaauuuAA!!! Ty kecáš, je pravá!!! Vždyť má chlupy!!!“
„Prosimtě, víš, jaký se teď vyráběj napodobeniny? To koupil Zdeny v hračkářství, Háňa mi to dala ve škole. Maky bude mít dneska taky překvápko..))“
„Fuujjj, ty jsou blbý…“
„Takhle vás budou zkoušet všechny, ale ne, že řekneš, že jsem ti to řekla, jasny?! Je to do toho Extreme expedition nebo co to máte, nějaká zkouška odvahy nebo co.“ – přisazuju si: „Anička třeba bude mít pavouky..“
„no, to je pravda, Anička pavouky nesnáší..!“ – ha, vyšlo to:
„No vidíš… Tak už to běž prosímtě zaklopit.“
Blíží se k terase…
„Aaaauuaaaaa – já to neudělám! A to bude takhle každej z družiny?“
„Jo, nebo já ještě nevím, asi jen výběr, oni nevědí, co maj dát klukům – bojí se míň než holky…“
„A já jsem jako první jo?! No to je teda dobrý…“
„Jo, jsi, a buď ráda, že jsem ti to nedala třeba do tašky mezi učení, nebo do postele, měla jsem to na tebe jen tak narafičit někam…“
„Hmm, no to je fakt… Ty jo Jitko já bych tě asi zabila kdybys mi to dala do postele!“
„Tak vidíš, tak už to běž zaklopit!“
„Neeeee- no jo, tak já jdu, ale zavážu si oči…“
„To je o stupeň horší…“
„Ach jo.. no jo, ale teda kdyby to nebylo do bodovaní, tak tam nejdu, jasný??!? Dělám to pro družinu! Fuuuj, ty jsou ale blbý…“
Přibližuje se k terase: „Bleee, už nikdy nejím ze zelenýho talíře! Jituno ty seš fakt blbá, podívej jak jsem ten talíř rozbila, to bude mamka nadávat“
Opět její zrak spočine na myši: „Auuaaaaaa!!! Ta je určitě pravá!!!! Ty kecáš, ty kecáš!!!“
„Prosimtě jak by tam asi vlezla kdyby byla pravá???!!?“ – sama jsem přemýšlela jak se tam myška dostala..
„Hmm to je pravda, ale fuuj ty seš blbá, ještě jaks jí tam ponořila!!!“ – pravda, myška se při své smrti asi trošku trápila… Když lezla dovnitř, nadzdvihla čumáčkem talíř, ale pak už nevěděla jak ven..
Lenka dělá strašný ksichty a strašně řve, když se snaží zaklopit hrnec.. První pokus se nepovedl..
„AAAA já to neudělám! To je děsný! Ty určitě kecáš!“
„Tak jdi ke mně do batohu a vyndej ten papír kde tě mám hodnotit. Mám ho v sešitě v dějepise.“
„Dobře, jdu pro to…. V jakým sešitě?? Tady žádnej dějepis nemáš…!“
„A jo, ježiš, já jsem blbá, já jsem ho půjčila Zuzce! Tak ti to ukážu zítra! A teď už to prosimtě zaklop!“ ))
„Tak já jdu… Nádech… Beru talíř… fuuujj… JOOOOOO!!!!!“ – zaklopila. Bleskurychle zavírá dveře na terasu. Utíká do kuchyně.
„No teda, ti jsou blbí, takový blbý zkoušky. Ufff.. ještě že už to mám“
„No a trvalo ti to dýl než půl hodiny.. Ty seš teda mistr…“
„Jako Jitko já ti říkám, kdyby to nebylo do Extreme, tak to neudělám!“
„Hele prosimtě hlavně to nikomu neříkej, je to tajný!“
„Jo, jasně, v pohodě. A co mi teda dáš?“
„A co by sis dala ty?“
„No pětku!“
„No tak já ti dám 4, nakonec jsi to zaklopila.. No, čtyři mínus..“
„No teda, ale seš pěkně blbá, a oni taky, takový debilní zkoušky.. Fakt!“

Chi chi, dusila jsem se v duchu smíchem. Že je to zkouška do skautu, věřila celé odpoledne.
Myš byla dál v hrnci na terase až do večera. Mamka přišla domů.

Říkám jí: „Mamko, mohla bys prosím přinést to Ferrero, já bych to dodělala…“
Mamka odklopí talíř: „AuuaaaaaaA………! Fuj! To jsem se lekla!“
Lenka i já se smějeme..
Mamka, náš ochránce zvířat záhy po výkříku prohlásí: „Jéžiš, chudák myšička, ona tam vlezla nemohla se dostat ven… Chudinka…“

Lenka zbystří: „Cože, ona je PRAVÁ???!??????!!!!!!! AAAAAAAAAAAAAAA!!!!!!!“ – odskočí od stolu.
„Jituna ty seš tak blbá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“


Tak vidíte, věřila tomu celé odpoledne, a nebýt mamky, věří tomu dodnes.
A jestli se ptáte, kdo myš nakonec vyhodil, byl to náš taťka. Skončila v popelnici. I s těstem.
vytisknout autor: Jíťa vloženo: 21. 12. 2004 (Teo) 482431x nahoru

nove clanky

fotogalerie okenka facebook oddílu Nadeje

nase tipy


1995-2001


reklama

skauti Olomouc
rovernet
korálky od Kajmanky
digifotky
ubytovani v KD

okenko


bleskovky

Sestra Marie Kružíková
Dne 9.11.2013 se rozloučíme se spoluzakladatelkou dívčího skautingu v našem městě v 10.30 na kostelíčku.Bylo jí 97 let. Šerif
(07.11.2013) Šerif
Fotky z kol
jsou zde.
(11.07.2013) Vilík
Další beruščí fotky
Z čarodek a z pampeliškové družinovky.
(16.05.2013) Vilík
Akce pro rodiče a Berušky
proběhne vzhledem k počasí z větší části pod střechou kulturáku v Pohledci.
(09.05.2013) Vilík
Zdražení tábora Naděje
Bohužel jsme se rozhodli zvýšit letos cenu letního tábora na 3800,- Kč. Důvody jsou dva: Jednak je tábor o 4 dny... více
(29.04.2013) Teo

bily stit


info

OKÉNKO do života novoměstských skautů - zpravodaj střediska 615.02 Bílý štít Nové Město na Moravě
© všechna práva vyhrazena, připomínky ke stránkám: kajmanus(a)centrum.cz

podporují nás