Piknik

Já Elisabeth von Herbes Morbo, vdova po zaopatřeném baronovi Arthuru Herbe Morbovi a má drahá přítelkyně Anne von Charles Nibbler (stihl ji stejný osud v oblasti manželství jako mě) jsme byly požádány, abychom pro kmen uspořádaly tradiční anglický piknik. Rozeslaly jsme proto spoustu pozvánek a pro jistotu zde byl uveden seznam i patřičného ošacení a výbavení. Na takový piknik se totiž musí přibalit (do proutěného košíku) vlastnoručně vyrobený pokrm a láhev dobrého moku. Ženy na takové posezení nosí pohodlné sukně, samozřejmě ke kotníkům (jak jinak, že?), klobouk či slunečník, a muži oblek nejlépe s motýlkem. Sraz byl určen na hrázi rybníka a všichni nás dost mile překvapili, protože dodrželi podmínky piknikování. Před odchodem jsme dámy a pány (hlavně pány a hlavně Císka) poučili o zásadách slušného chování (hlavně k dámám-nám). Po krátké přednášce nabídli budoucí gentlemani slečnám rámě, vzali košíky a vydali se s lehkou konverzací směrem ke koupališti. A ani s dámou po boku by se nemělo zapomínat na slušné vychování ke kolemjdoucím- páni zdraví tak, že sejmou klobouk z hlavy a pronesou větu: „Pěkný den vynšuji, mladá paní/ pane“ a dámy koketně pokrčí kolena.

Během přestávky jsme si zahráli velmi oblíbenou společenskou hru- kolo kolo mlýnský a zahájili společnou konverzaci na téma noví roveři. Je to Bany (který rád skautuje a sportuje), Ufon (který velmi rád skautuje a sportuje) a je mezi nimi i malý golfista Jack- pro přátele Jacek ( který rád skautuje a sportuje). Patří k nim i Žofka a Albi, kteří jistě také rádi skautují a sportují, nicméně na této akci nebyli. Pokračovali jsme dál v cestě a na louce někde za městem páni rozložili deky a jídlo a dámy se šly vykoupat- to znamená svlažit utrmácené nohy do potoka. Piknik se zahajuje samozřejmě přípitkem- pravou domácí malinovkou- a anglickým skorohořícím pudingem. Původně měl být tříbarevný a měl hořet, ale po cestě nějak zrůžověl a taky nějak nehořel, ikdyž na něj bylo vylito značné množství hořlavého materiálu:) a navíc se na něj nějak nalepily mouchy, takže nevypadal zdaleka jako hořící tříbarevný puding, ale jako běžná skautská strava. Ovšem nakrmili jsme se jím navzájem téměř do sytosti a po takto důvěrném stravování je dovoleno přestat si vykat a začít si tykat. A protože si každý chtěl po pudingu zlepšit stav obsahu žaludku, usedli jsme na deky a představili jsme vlastnoručně vyrobené pochutiny. Bratři Kincovi upekli pizzu (myslím, že George v ní měl víc masa), Bany a Jack bábovku, Kajman sýrový nákup z Billy, Tkanička tousty, Čitka určitě něco dobrého, Císko řízky a bramborovou buchtu, Vařík žlutý puding, Anne makové šneky a já zvládla uklohnit- teda vytvarovat- výýýborné kokosové kuličky. A po představení jsme se do toho pustili.

Následovalo trochu pohybu díky lakrosu. Pravidla byla trošičku upravena ve prospěch dam, ale nikomu to jistě nevadilo. Semtam se spolu dámské osazenstvo popralo o tenisák, ale nic moc jsme si neudělali. Občas kolem nás taky prošli tůristi a jeden tam chvilku vyjeveně stál a- asi aby mu to doma žena uvěřila- vytáhl foťák a začal si nás fotit. Předtím přijela eště Verča, která připravila piškotové jednohubky. No a po lakrosu jsme se zase občerstvili a pak se šlo obdivovat přírodu. Já mezitím připravila čaj, a když se zbytek vrátil, učili jsme se správným anglickým čajovým způsobům- s nataženým malíškem jemně držíme hrneček za ouško a decentně posrkáváme. Po čajovém dýchánku jsme obět baštili a taky si dali krátkou poetickou siestu. A poté se tančilo. A eště poté se řešil skautský den a úplně nakonec se všechno zatím nedojedené dojedlo a poskládalo a sklidilo a uklidilo a odešlo se.