ACTA NON VERBA OKÉNKO, titulní stránka
MLÁDĚ
 
Acta non Verba
     Tato tři latinská slovíčka trápila patnáct červencových dní táborníky z pohledeckého oddílu Kamarádi. Ti totiž tábořili na Zubíku a v celotáborové hře měli za úkol zjistit co tato slova znamenají. Hra, která probíhala po celý tábor, nás zavedla do středověku, kdy se proháněli na koních udatní rytíři, aby hlídali bezpečnost svého pána či jeho pozemků před nájezdy různých nepřátel a lapků.  

     Na loňském táboře se z  pážat stali panoši a ti nyní kráčí po cestě za svým cílem - stát se rytířem. Že tato cesta není nijak pohodlná, o tom se všichni přesvědčili při různých zkouškách. Zkoušky byly na sílu, zručnost, sebeovládání ale také občas poškádlily i mozkové závity panošů. Za každou zdolanou zkoušku dostávali panoši dřevěné korálky, které si dávali na tenký proužek kůže a vázali si je na krk. Kromě skládání rytířských zkoušek museli panoši ještě sehnat klíč k bráně, u které jejich cesta k rytířským ideálům končila. Na bráně byl pro všechny zatím nic neříkající latinský nápis, ale po zdolání všech překážek, které je čekaly se panošům podařilo sehnat nápovědu, pomocí které tajemný nápis rozluštili. To už ale byl poslední táborový den a po soumraku nastalo to, na co všichni netrpělivě čekali, a to slavnostní přijmutí panošů do rytířského řádu, tedy pasování na rytíře. To ale znamená vyrazit    před soumrakem na dlouhou cestu k tvrzi, kde se pasování uskuteční. Každá družina si pro tento slavnostní okamžik vyrobila dřevěný meč, který společně s dalšími věcmi potřebnými k otevření brány vzali sebou. Před stále ještě zavřenou branou tvrze se panoši zastavili, předali rytířům klíče, prozradili význam latinských slovíček a brána se pomalu otevřela. Každý panoš při vstupu dostal slavnostní oblek a usedl na své místo označené vlastnoručně vyrobeným erbem. Ze svých vaků ještě vybrali kameny se znamením slunce, které den předtím museli najít v lese a vyskládali je do vyznačeného kruhu, kde proběhne obřad. Pak postupně každý poklekl za svůj družinový meč a velmistr tvrze jej slavnostně pasoval na rytíře. Po ukončení obřadu se všichni odebrali již za hluboké tmy zpět do tábora a přemýšleli o rytířských vlastnostech. 
     Možná si řeknete hrát si na rytíře, to nic neznamená, ale vězte, mnoho rytířských vlastností a myšlenek je velice blízkých s těmi skautskými a já přeji všem kteří kráčí po té stezce ať rytířské či skautské, ať na nich mají co nejméně překážek a nechť mají sílu je zdolávat v dobrém i zlém. A to nejdůležitější : mějte stále na paměti heslo ACTA NON VERBA - ČINY NE SLOVA.

 
   
 
  zpět na titulní stranu  
 
  na index článků