Acta non
Verba
Tato
tři latinská slovíčka trápila patnáct červencových dní táborníky z pohledeckého
oddílu Kamarádi. Ti totiž tábořili na Zubíku a v celotáborové hře měli
za úkol zjistit co tato slova znamenají. Hra, která probíhala po celý tábor,
nás zavedla do středověku, kdy se proháněli na koních udatní rytíři, aby
hlídali bezpečnost svého pána či jeho pozemků před nájezdy různých nepřátel
a lapků.
Na
loňském táboře se z pážat stali panoši a ti nyní kráčí po cestě za
svým cílem - stát se rytířem. Že tato cesta není nijak pohodlná, o tom
se všichni přesvědčili při různých zkouškách. Zkoušky byly na sílu, zručnost,
sebeovládání ale také občas poškádlily i mozkové závity panošů. Za každou
zdolanou zkoušku dostávali panoši dřevěné korálky, které si dávali na tenký
proužek kůže a vázali si je na krk. Kromě skládání rytířských zkoušek museli
panoši ještě sehnat klíč k bráně, u které jejich cesta k rytířským ideálům
končila. Na bráně byl pro všechny zatím nic neříkající latinský nápis,
ale po zdolání všech překážek, které je čekaly se panošům podařilo sehnat
nápovědu, pomocí které tajemný nápis rozluštili. To už ale byl poslední
táborový den a po soumraku nastalo to, na co všichni netrpělivě čekali,
a to slavnostní přijmutí panošů do rytířského řádu, tedy pasování na rytíře.
To ale znamená vyrazit před soumrakem na dlouhou cestu
k tvrzi, kde se pasování uskuteční. Každá družina si pro tento slavnostní
okamžik vyrobila dřevěný meč, který společně s dalšími věcmi potřebnými
k otevření brány vzali sebou. Před stále ještě zavřenou branou tvrze se
panoši zastavili, předali rytířům klíče, prozradili význam latinských slovíček
a brána se pomalu otevřela. Každý panoš při vstupu dostal slavnostní oblek
a usedl na své místo označené vlastnoručně vyrobeným erbem. Ze svých vaků
ještě vybrali kameny se znamením slunce, které den předtím museli najít
v lese a vyskládali je do vyznačeného kruhu, kde proběhne obřad. Pak postupně
každý poklekl za svůj družinový meč a velmistr tvrze jej slavnostně pasoval
na rytíře. Po ukončení obřadu se všichni odebrali již za hluboké tmy zpět
do tábora a přemýšleli o rytířských vlastnostech.
Možná
si řeknete hrát si na rytíře, to nic neznamená, ale vězte, mnoho rytířských
vlastností a myšlenek je velice blízkých s těmi skautskými a já přeji všem
kteří kráčí po té stezce ať rytířské či skautské, ať na nich mají co nejméně
překážek a nechť mají sílu je zdolávat v dobrém i zlém. A to nejdůležitější
: mějte stále na paměti heslo ACTA NON VERBA - ČINY NE SLOVA. |