V době kdy vrcholily přípravy na tábor jsem byl již takřka najisto rozhodnutý,
že tento tábor bude poslední.
Možná jste o tom někteří věděli,
nebo jste to alespoň tušili. Vedení letošního tábora jsem chtěl sestavit
podobně jako loni, které se velice osvědčilo a s tímto plánem souhlasili
i členové oddílu. Ještě začátkem roku jsme plánovali kdo co bude na táboře
dělat, já spoléhal na starší skautky, které přislíbily pomoc v kuchyni.
Jenže co se nestalo. Přesně podle přísloví Sliby - chyby to dopadlo tak,
že "milé slečny", které mi slibovali pomoc v kuchyni se těsně před táborem
rozhodly, že nikam nepojedou a já měl společně s klukama tábor nachystaný
a nebylo koho do kuchyně. Velmi mne mrzelo, že lidi na které jsem spoléhal
s pomocí, se na všechno vybodli a nechali nás ať si poradíme jak chceme.
Bral jsem to jako dost velký podraz a byly to právě ty poslední kapky,
které napomohly přetéct mému kalichu trpělivosti a já se rozhodl že po
táboře s oddílem končím. Jediná kdo nás nenechala ve štychu byla
Horma, se kterou jsme sestavili jídelníček a měli od ní přislíbené vaření
v kuchyni jenže ouha, Horma někde skotačila a vyvrkla si kotník a díky
tomu měla tábor od rodičů zakázaný a tak já nakonec oběhal všechno možné
abychom ještě sehnali na poslední chvíli někoho na vaření. To se bohužel
nezadařilo, "našim slečnám" se také nechtělo tak jsme se rozhodli že budu
vařit já. Půjčil jsem si normy na vaření, udělali jsme velký nákup a jeli
jsme.
Moc
nadšený jsem z toho, že budu vařit nebyl, věřím že ani rodiče asi ne, ale
s pomocí Pudila, táborového zdravotníka, který naštěstí byl po celý tábor
z hlediska ošetřování takřka nezaměstnaný, jsme se pustili do vaření a
hned naše první kuchařské kroky nás přesvědčily, že to půjde. Občas jsme
museli takřka od plotny zatelefonovat některé mamince, aby nám poradila
pracovní postup, ale zvládali jsme vaření dobře. I táborníci byli s jídlem
spokojení a to bylo to nejdůležitější. Občas přijela některá rangers na
návštěvu a tak jsme ji hned v kuchyni využili jako pomocnou sílu, ale jinak
veškerá jídla byla naší prací a byla víceméně originální, protože většinu
jsme vařili poprvé. Nemyslete si ale, že jsme vařili jen samá jednoduchá
jídla, troufli jsme si třeba na rajskou omáčku, langoše, plněné bramborové
knedlíky uzeným masem apod. Díky tomu, že jsem byl víceméně stále v kuchyni
netroufnu si hodnotit program, ale táborníci byli spokojení snad ještě
více než loni a při vědomí že program pro ně chystali MPZ, neměl jsem důvody
o kvalitě pochybovat. Takže touto cestou mi nezbývá než poděkovat všem,
kteří se zasloužili o to že se náš tábor podařil a mě přesvědčil, že to
má stále ještě cenu pokračovat dál, překročit klacky vhozené pod nohy a
jít dál tou správnou cestou.
Díky
Tobě Pudile, za pomoc v kuchyni a dohlížení na zdraví táborníků, Vám Miky,
Piškote a Zdeny za skvělý táborový program a za to že dokážete věnovat
svůj drahocenný čas i jiným skautům než jen těm ze svého oddílu. Máte velký
podíl na tom, že jsem změnil své rozhodnutí o rušení oddílu a jen díky
Vám a všem členům letošního tábora jsem se rozhodl že od září budeme společně
psát nové stánky historie oddílu do naší nové, již čtvrté oddílové kroniky.
Díky vám za to a z celého srdce vám přeji za celý náš oddíl spoustu energie,
nadšení a chuti do další skautské činnosti. |
