NEDĚLE 1. SRPNA 1999, NA TAJNÉM MÍSTĚ:
TŘI TUCTY ČERSTVÝCH ABSOLVENTŮ
ARCHEOLOGIE SE NEDOČKAVĚ TÍSNÍ V PŘÍTMÍ EXPEDIČNÍHO
ARCHEOLOGICKÉHO STANU. NERVOZITA STOUPÁ. PROČ JSME BYLI POZVÁNI? O CO JDE?
JEDNÁ SE O NĚJAKÝ NOVÝ ARCHEOLOGICKÝ OBJEV? BYL SNAD NALEZEN GOLEM? JE
VĚSTONICKÁ VENUŠE CHLAP? NE VŠECHNO JE JINAK.
DO STANU VCHÁZÍ DESÍTKA NEJVĚTŠÍCH SVĚTOVÝCH ARCHEOLOGICKÝCH KAPACIT A
ZA NIMI SE OBJEVIL KORPULENTNÍ MUŽ OBLEČENÝ DO TRADIČNÍHO HAWAJSKÉHO HÁVU
- KVĚTOVANÁ KOŠILE, SLAMÁK, TMAVÉ BRÝLE, OSVĚŽUJÍCÍ NÁPOJ, DOLARY A POHODA
- BYL TO ON, MULTIMILIARDÁŘ PIŠTA HUFNÁGL. PIŠTA NELENIL A IHNED PO PŘÍCHODU
SPUSTIL LÁMANOU ČEŠTINOU : "HELOU BOJZ, JÁ BÝT PIŠTA HUFNÁGL, VY BÝT MLADÍ
ARCHEOLOGOVÉ, VY VĚDĚT PROČ JÁ VÁS ZAVOLAT?"
NIKDO TO POCHOPITELNĚ NEVĚDĚL
A TAK PIŠTA ZAČAL VYSVĚTLOVAT. ŘEKL JIM, ŽE JE VÁŠNIVÝM SBĚRATELEM CENNÝCH
ARCHEOLOGICKÝCH DELIKÁTŮ A ŽE ZROVNA DOSTAL CHUŤ SVOJI SBÍRKU ROZŠÍŘIT.
PROTO NAJAL JE, MLADÉ ARCHEOLOGY, ABY POD VEDENÍM ZKUŠENÝCH DOCENTŮ A PROFESORŮ
NEJZNÁMĚJŠÍCH SVĚTOVÝCH UNIVERZIT PROVEDLI POTŘEBNÉ EXPEDICE A VYKOPÁV-KY.
NA OPLÁTKU JIM SLÍBIL, ŽE VŠE BUDE FINANCOVAT A ŽE ONI SAMI Z TOHO TAKÉ
NEVYJDOU NAPRÁZDNO. KROMĚ TOHO ARCHEOLOGŮM ZAPŮJČIL EXPEDIČNÍ LETADLO,
ABY SE KAMKOLI DOSTALI RYCHLE A BEZPEČNĚ.
O HLAVNÍM CÍLI CELÉHO TOHOTO SVÉHO SNAŽENÍ MLADÝM ARCHEOLOGŮM ALE
NEŘEKL - CHTĚL TOTIŽ NAJÍT TO, CO JIŽ PO VĚKY HLEDAJÍ NEJRŮZNĚJŠÍ DOBRODRUZI,
UČENCI, PRACHÁČI A NADŠENCI - SVATÝ GRÁL.
Letošní
vlčácký tábor se konal opět v okolí Proseče. Ovšem tábořiště bylo na zcela
jiném místě než loni, zhruba kilometr vedle. Výhodou oproti minulému místu
byl klid od turistů. Až na pár houbařů táborem nikdo cizí neprošel. Nevýhodou
bylo, že jsme museli dovážet pitnou vodu.
Celotáborovkou
byly Pištovy archeologické choutky (PACH), což byla ideově čistá kulturologická
cestovatelsko-archeologická hra s výchovnými prvky. Tak to nazval Vlasy.
Pišta
Hufnágl (Jura Kutal), tajemný multimilionář, sběratel archeologických památek,
pohodář žijící na Hawaii si financoval nejlepší archeologickou expedici.
Expedice se zúčastnili nejslavnější angličtí archeologové v čele s Prof.
Džousefem Chosem Bullem.
Jména
Doc. Mistr světa František Vojanec (Bouda), Enzym Benzym (Poty), Musculus
Bicepsus (Mužík) a jiní hovoří již sama za sebe. Jejich hlavním úkolem
bylo spolupracovat s mladými kolegy a jít tvrdě po Zlatém Grálu. Podle
některých lidí pověsti, podle jiných zaručené věci. Pro Pištu nic peníze
neznamenaly. Proto vynaložil velké finanční prostředky, najal anglické
archeology a ti později své mladé kolegy, aby zjistili, jak to s tím zatrápeným
grálem doopravdy je. Pišta se expedice neúčastnil, pouze s ní komunikoval
posíláním pohlednic z Hawaie. Přestože nebyl pánem svých lejtek, dostavil
se občas do tábora, kde rozdával vitamíny a hlavně - žvejky s doláčema
za odměnu.
Účastnil
se slavnostního zahájení expedice, kdy předal svým zaměstnancům, do rukou
Prof. D.Ch.B., šek v hodnotě 100 000$ jako zálohu a dopravní prostředek
nazvaný mladými vědci - AEIRBUCH. (Zajisté poznáte, že se jednalo o letadlo
typu Boing 747).
Po
cestě za Zlatým grálem učinila naše expedice mnoho zajímavých poznatků.
Dokonce jsme nalezli i velmi cenné archeologické památky. Pišta byl sice
potěšen, ale jeho přáním bylo získat Zlatý grál. Posuďte však sami, jestli
nález staré egyptské mumie i s celou její posmrtnou výbavou nestál za to.
Či například nález kosterních pozůstatků slavného řeckého básníka Homéra
nebyl báječný.
Náš
Aeirbuch byl nejlepší letadlo na světě. Byl to stroj, na němž se mnozí
vynálezci pěkně vyřádili. Viděli jste snad už někdy stroj času? Ne! No,
vidíte. My ano a dokonce byl zabudován v našem letadélku.
Původně
jsme nechtěli tohoto vynálezu využít, avšak když jsme se dozvěděli, že
se za války Němci snažili nalézt a vynalézt nejničivější a nejúčinnější
zbraň, rozhodli naši představení na Akademické radě, že to nesmíme dopustit
a postavili jsme se na odpor.
Rozhodl
fakt, že tou zbraní měli být Blaničtí rytíři, kteří mají přijít, až bude
nejhůře. Povedlo se nám to. Po urputném boji byla tajná gestapácká skupina
zničena a rytíři mohli v klidu rozjímat ve svém kutlochu - v hoře Blaník.
Podívali jsme se i na Novou
Guineu, do Indie za Mauglím, mrkli jsme se na Slunce dalekohledem díky
našim kolegům astronomům z Petřína. Zkrátka jsme prožili zajímavých čtrnáct
dní na cestách a ve vzduchu po celém světě.
Více
vám o tom, milí čtenáři, sdělí přímí účastníci expedice.
Za Akademický
sbor
Doc. Boris
Plástvov Csc.
|
