 |
PASÍČKA '99 |  |
| ÁDA BATERKA |
|
|
PASÍČKA '99 | |
| ÁDA BATERKA |
| "VELKÁ ARCHEOLOGICKÁ EXPEDICE ZA SVATÝM GRÁLEM, ANEB TÁBOR ZA PIŠTOVY DOLÁČE" |
Z TÁBOROVÉHO DENÍKU ÁDY BATERKYAbychom byli muži, museli jsme udělat zkoušku mužů, museli jsme si udělat luky a aspoň 1 šíp. Před obědem jsme šli s indošem Kunta-Kinte do lesa, kde každá družina sestřelovala balónky, ke kterým bylo přivázáno plátno, v kterém bylo zabaleno jídlo (svačina). Výsledky byly zapsány do sloupce pod jménem "sestřelování jídla". Další zkouška byla, že v lese byli 3 kýble s živou vodou. Byli však v bažině a naším úkolem bylo je vytáhnout aniž byjsme šlápli do bažiny. Žlutí je vytáhli jako první. Vzali dva klacky a protáhli je pod držadlem, vypjali všechny svaly a kýbl byl venku. Další zkouška byla štafeta. V pytli se doběhlo ke spacákům, vlezl jsi do něj a vevnitř jsi se otočil a plácls druhého. Ten běžel po značkách až k provazům ty podlezl a běžel k lanovému mostu, ten přeběhl a pádil do cíle. Vždy bojovali dvě vlčata. Ovšem vyhráli zase Žlutí. Dnes jsme se vypravili do říše Římské, abychom ji zachránili před zkázou. Prvně jsme kreslili Minotaura u pana malíře. Někdo mu ukradl krásný obraz tohoto zvířete, a tak jsme měli za úkol tuto sbírku obnovit. Také jsme modelovali z mazlavé hlíny. Béďa udělal dva veterány suprový auto a berušku. Vojta udělal letedlo a já přívěšek na krk. Taky jsme dělali lana na starém skautském kolovrátku. Lano se nám však mockrát zpřetrhalo a tak z 10 m lana zbylo v celku jen 3,5 m, které se mi podařilo zabavit. Odpoledne pořád pršelo, a tak jsme toho už moc nestihli. Pišta Hufnágl nám napsal dopis, abychom odkryli Homérův hrob. V hrobě byly jeho pozůstatky a kniha Staré řecké báje a pověsti. My žlutí jsme zprávu rozluštili jako první a tak jsme si vybrali ze 3 možností prof. Heinrich Schliemann - universitet Berlin. Nakonec ale vše vyhráli Zelení a jako první našli Homérovu knihu a pozůstatky. Dnes jsme šli do naší Toulozemě. Od našeho tábora jsme šli směrem na koupaliště a před ním Bouda řekl, že by nás od tamtud už nevytáhli, tak jsme tam nešli. (Bouda je někdy divnej) Zastavili jsme se nad naším minulým táborem, a tam nám při svačině Béďa četl, co jsme na minulém táboře zažili, a jak se nám líbil. Pak jsme nasadili všechny síly a šli jsme do Toulovcových maštalí. V dlouhých chodbách proběhla šišková válka. Cesta domů proběhal už však bez větších potíží. Dnes za námi přišel domoredec Onďa-Inďa a chtěl po nás kameny bohyně Kálí. Prvně jsme šli k medvědovi Balůovi, který nám měl říct, kde je Mauglí, který měl první kámen jménem kámen Lásky. Medvěda jsme prvně museli nakrmit a ten nám potom řekl, kde je had Ká, který nám řekne, co dál. Ten nám řekl, že musíme překonat místo hadů, které bylo asi 15 m dlouhé. To jsme museli přejít na chůdách a nesměli jsme spadnout víc krát než dvakrát. Odpoledne k nám přišli 3 Mniši a ti s náma dělali různé zkoušky. Bylo toho moc, že si to už ani nepamatuju. Dnes jsme šli zase za dalšími kameny bohyně Kálí. Šli jsme za kamenem přátelství a s námi šli tři mniši. Šli jsme k místu, kde byla minulý rok chaloupka Křemílka a Vochomůrky. Kámen jsme samozřejmě získali. Navečer jsme se my žlutí nastěhovali do TEE-PEE a tam jsme si po večerce lehli a rozdělali oheň. Zalehli jsme do spacáků, ale asi za čtvrt hodiny jsme byli polonahý ze spacáků pryč, protože bylo šílený teplo. Povídali jsme si asi hodinu, když jsme najednou viděli světlo a rovera jak jde k TEE-PEE. Dělali jsme že spíme, ale on nám řekl, že půjdeme pro poslední kámen bohyně kálí. Pro kámen Zla. Pořádně jsme se voblíkli a pak jsme si říkali, kdo s kým půjde. Já jsem se potom rozhodl, že jako jediný půjdu sám. Šli jsme po svíčkách kolem dvou Zombí, které zastavíme jen když se jich dotknem a řeknem harerama - harekrišna. Při první Zombí jsem měl eště trochu strach, ale při druhým jsem se už nebál ( byli to obrovské asi 2 m vysoké kostry z papíru.) Když jsem od té druhé odcházel, tak mě ještě chvíli kdosi (asi rover) sledoval, ale to už nic nebylo. Dnes jsme dělali budky pro ptáky (vždy po dvojicích). Já jsem dělal s Macíkem. Dá se říct, že byla hezká. Vyráběli jsme je na dřevišti, kde teďka furt uklízíme. Pomáhal nám při tom Ondra a Pizzi. Večer měl Poty v bílém TEE-PEE připravený program o drogách. Taky se nám svěřil, že dřív kouřil, ale že už přestal, že prej kouřil jen z frajeřiny a že ho to už taky ani moc nebavilo. Dnes byl Indiho Memoriál. Zjistil jsem, že Tačud je dost nespravedlivej. Při jednom úseku (krmení Balůa) jsem se mu tenisákem strefil do pusy 7× a on napsal, že jen 5×. On je už skautem a né vlčetem. Na náš tábor se vedral proto, že měl dost malou docházku (míň než 75%). Jinak závod byl dost dobrej. V některým úseku mě úplně vypadla mysl, takže sem nepoznal třeba vlaštovku nebo kapradí. Čekal jsem, že z 18 vlčat budu tak 15tej, ale k mému překvapení jsem byl na 4. místě. Luky, který je teď nováček byl na 8.-9. místě. Odpoledne jsme vykopali hlubokou díru a 2 hodiny jsme žhavili kameny v ohni. Ty jsme pak do díry na lopatě hodili, na to kopřivy, pak vepřové maso a na to zase kopřivy. Do díry jsem strčili kolík, a potom se vše zakopalo. Po jedné hodině se kolík vytáhl a do díry se nalila voda. Pak se všechno vyndalo. Maso bylo supr. (na chalupě v Pavlovicích si ho také uděláme). Večer nám kázal nějakej kaťák úplně divnou bohoslužbu. Dal nám svíčky a s těma jsme po celou tu dobu svítily. Já jsem měl potom úplně zakapanou ruku voskem. Áda - Baterka
ÁDA BATERKA V INDIIJdi před Indského strážce a 3× se před ním pokloň, řekni Abůn Ábín a zase se 3× pokloň, strážce se zvedne, a ukáže ti cestu dále. Po vyřčení této formule se opravdu strážce zvedl a ukázal nám směr, kudy se máme vydat. V tomto směru se opravdu zahýbal keř, z kterého se vyřítili dva brouci skarabeové. Když jsme je pronásledovali, doběhli jsme k první pyramidce, na které byla šipka, kudy máme jít dále. Pyramidky byly vždy kus od sebe, abychom je museli hledat. Šli jsme po krkolomných cestách, kdy často jsme cestu ztratili, a tak jsme se museli vracet. Po chvíli jsme však zase našli směr, a už jsme lezli zase po nějaké skalce. Došli jsme však do cíle. V soutěsce mezi dvěma skálama byl Sarkofák s můmií, byl tam také Ank s kanapou, které získali ostatní dvě družiny. Žlutá družina tedy zvítězila. Druhé družiny nám pomohli se Sarkofákem a společně se všichni vyfotili před můmii a snad jim nevadilo, že nebyli na prvním místě. Po fotce se můmie naložila do Sarkofágu, přikryla víkem a nakonec následovala cesta do tábora. A to je konec
Adam Chroust
|
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |