Trenéři nebojte se, na táboře se fyzička neztratí
a kdyby jo, tak jste se měli
stavit na náš tábor třeba v sobotu 7.srpna na druhý program. Ani
byste nevěřili, jak dokáže být taková hra, která nese jméno "Němý čtverec"
namáhavá.
Tato
hra nahradila hodiny sprintů, přeskoků a rychlosti. Úkolem družiny bylo
totiž oběhnout (teda vlastně obíhat) čtyři různě umístěná stanoviště zaměřená
na sílu a rychlost. No, poslyšte, nemyslíte, že běžet, plavat, běžet ve
dvojici nebo jet na kole, je celkem (celkem dost) namáhavé. A to pořád
za sebou a ještě jednou a pořád. I přes tato úskalí patřila tato hra mezi
mé nejoblíbenější nejenom proto, že jsme ji vyhráli.
Jelikož
v našem sportu jsou třeba i ruce, byla tu i jiná hra, protože v pondělí
9.srpna opět v druhém programu jsme hráli hru pod jménem "Vodní boby".
Tato hra byla taky dost dobrá a nevím, jak pro koho, ale pro mě i velice
zábavná. Nešlo jenom o sílu v rukách (převážně ji) ale i zábavu. Víte,
jaká je sranda, když někdo jede a najednou se převrátí nebo když naskočí
na lehátko a ono mu ujede. Jak dlouho byste řekli, že jsme jezdili? 30
minut? Ne. 20 minut? Ne, ba ani 45 minut. Jezdili jsme celou hodinu.
A
tak se nebojte, že přijedeme vyválení a odpočinutí, právě naopak, budem
namakaní a vybušení.
Kuty
Noční běh s Rilianem
Jednoho
dne na (zatím) skvělém táboře po 1. části 5. programu, kterou se stala
plavba Jitřního poutníka nám Rilian nabídl, že si s náma zaběhá. Jelikož
to bylo již ve zmíněném 2. části 5. programu, jistě vám došlo, že se jedná
o noční běh. Akce byla pro dobrovolníky, tudíž za to nikdo nedostal žádná
kápéčka (samozřejmě k velkému zklamání všech). Možná kvůli tomu se nás
sešlo tak málo. Jmenovitě: Já, Tesák, Atrei, Teo, Miky, Korbi, Kuty a Rilian.
Kuty se ještě snažil přemluvit nejlepšího stopaře Narnie o to, aby mu ňákej
ten kalorňák vysolil, ale marně. V plavkách jsme běželi nejprve k seníku,
potom na cestu až ke křižovatce, kde se doprava dostanete do Stáje, ale
my do Stáje neutíkali, nýbrž na druhou stranu. Dýchaje noční vzduch jsme
pokračovali cestou dolů až k rybníku. A nyní se dostáváme k tomu, proč
jsme běželi v plavkách. Ano, správně. Nahopsali jsme tam a smyli ze sebe
pot, ale hlavně jsme si skvěle zahopsali ze zábradlí a taky zaplavali.
Když jsme vylezli, byla děsná kosa, tak jsme se rychle vrátili do tábora.
V táboře byl podle mého podezřelý bugr, ale když Tesinka zahrála večerku,
vše se spravilo.
Jíťa
Vodní boby
Dnes v
druhém programu byla konečně hra vodní boby. které se měly konat již včera,
ale protože začalo pršet, tak se odložily. Přišli jsme k rybníku s lehátkama
a v plavkách. První půlhodinu jsme se jen tak koupali, ale potom jsme se
už seřadili do družstev, které byly v Člobrdu. Já jsem byl s Tomem, Slezim
a Mimčem. Když jsme se dali dohromady, tak nám Piškot začal vysvětlovat
pravidla. Naším úkolem bylo nafouknout lehátka a potom na něm po jednom
doplavat k čepu. Takhle jsme to museli dělat hodinu. Sice to byla makačka,
ale jinak mě to bavilo. Sice jsem musel Kutymu umýt ešus, ale jak už jsem
řek, byla to sranda.
Luky
Sedánek
Při násedu
na 2. Program se spustila mezi na jedné straně Miky s Piškotem a
na druhé Barykem a Zdenym fingovaná hádka, ale to jsme nevěděli. Že prý
má být odpočinkový program, tedy sedánek, že už toho běhání bylo až, až,
říká Zdeny. Zato Miky s Piškotem chtějí maraton, jak to plánovali oni.
Ostatním se tato hádka velice líbí a požadují od roverů i nějakou tu bitku.
Nakonec se hlasuje a jen tak tak vyhraje sedánek. V tom Zdeny změní a začne
nám vysvětlovat pravidla nejdrsnější vorvávačky, kterou zná. Takzvaný
stupeň "hubou do skla."
Tesák
Začalo
to tak, že jsme šli k prvnímu z ochozských rybníků do tábora. Probíhalo
to tak, že poslední přeběhl dopředu a sedl si těsně před toho prvního z
týmu, a tak pořád dál. Trasa vedla kopřivami, blátem, potokem až k jezu
dále po hrázi. Sedánek končil v rybníce. Podle mě se kopřivy a bláto docela
dalo, ale v potoce jsme měli velké schlazení. Rybník byl úplný extrém.
No když už jsem byl v rybníce tak jsem si alespoň zaplaval! Co jsem celou
trasu slyšel, bylo jenom "Dělej!!! Pařítko!!! Pařítko dělej!!!" Všichni
byli dost dobře, no úplně skvěle mokrý, no jistě já taky. A mám vodotěsný
boty, ale zevnitř, takže jsem čvachtal celou cestu až do tábora. Podle
mých pocitů dost drsná hra. "Jako jo"
Kašty
Severní hory
Ráno jsme
si na programovém pásu přečetli, že budeme dobývat největší vrcholy Narnie
- Severní hory. Hned nám bylo jasné, s jakým bláznem a frajerem tato hra
bude. A taky že v chystaném programu Korin přiběhl, už přichystán na těžký
výstup na osmitisícové hory. Vysvětlil nám, že každý správný horolezec
musí mít čepici, šálu a rukavici, případně kyslíkovou bombu, ale tu prej
nepoužívá, protože leze čistým alpským stylem. Řekl nám, jak se má správný
horolezec chovat a tak už nám nic nebránilo vyrazit za těmi 14 nejvyššími.
Korin
zůstal v depu, ze kterého jsme vybíhali k základním táborům - BC. Zde jsme
si mohli vylosovat 4 čísla. Číslo 1 znamenalo, že můžeme jít rovnou na
vrchol, kde jsme si vzali kartičku s názvem hory. Číslo 2 znamenalo, že
se musíme po cestě na vrchol zastavit na "klíčovém místě" a vytáhnout si
další kartičku ANO nebo NE. Což jak už jistě tušíte znamenalo buďto dobytí
hory nebo návrat do BC, kde jsme si znovu vylosovali číslo. Číslo 4 znamenalo
návrat do depa. Vrcholů bylo celkem 14 a to tyto:
-
Mount Aslan - 8848m
-
N2 - 8611m
-
Aravisenga - 8597m
-
Petrse - 8501m
-
Eustáclu - 8481m
-
Zuzanágiri - 8153m
-
Julieslu - 8156m
-
Lucin Kayu - 8153m
-
Dravna Anvard - 8125m
-
Divišurna - 8078 m
-
Harfang Peak - 8068m
-
Edmund Peak - 8047m
-
Gabrielkarum - 8035m
-
Šasta Pangma - 8013m
Asi se
vám zdá tato hra moc lehká ale běhat v pořádném vedru s čepicí, šálou a
s rukavicema zrovna tak lehké nebylo. Ještě štěstí, že nám dovolili používat
kyslík. Ten nám umožňoval výstup na horu bez žádného tahání lístečků, ale
jen na 3 hory. Výstup na tyto ohromné ledové kopce nebyl vůbec lehký a
myslím si, že oproti Narnijským horám jsou ty naše osmitisícovky úplná
hračka. Tuto hru považuji za nejlepší z celého tábora, ale ne proto, že
jsme ji jako družina vyhráli, ale proto, že dobývat si takový Mount Aslan
není každodenní činností.
Atrei
Korinův memoriál
Z Aslanovy
zprávy jsme se dozvěděli o princi Kórovi a Korinovi. Kór je rozvážný a
klidný a stane se po králi Lunovi panovníkem Arkénie. Zato princ Korin
nemá rád klidný život a bez ustání cestuje. Aslan mu proto z našeho světa
seslal kolo.
Proto
jsme někdo s obavami, někdo s radostí očekávali II. Program. Poté co Korin
přijel a chvilku se do nás navážel, vyrazili jsme mu ukázat co na kole
dokážem. Prošli jsme si trať a vyjeli. Jeli čtyři jezdci a zbytek se snažil,
aby se žádný z jezdců nedotkl země. Jeli jsme opravdu velmi dobře, ale
někdo čtvrtý být musí (viď Pájo!). Poté jsme si dali časovku na silnici.
Rozdíly byly minimální. Na druhém, třetím a čtvrtém místě byl rozdíl jedné
sekundy. Nakonec musel i Korin dokázat, co umí. Zatímco první Kuty měl
58 sec., měl Korin sekund 52.
Takže
na tom asi opravdu jezdí. No trochu cvičit a jsme lepší (možná).
Tesák
|
