Sloupy krále Kaspiana
V druhém programu jsme se vydali hledat Kaspiánovy sloupy. Všichni si mysleli,
že to budou písmena z ABEPEDY vytesané do dřevěných sloupů a ony
to byli papíry s abepedou. Na těch papírech (sloupech) byli zašifrované
zákony, které tam vytesal král Kaspián před svou velkou plavbou. Když se
vrátil našel svou zemi Narnii tak, jak ji opustil. Když jsme byli na místě,
Piškot vysvětlil pravidla a my jsme se rozběhli do lesa hledat sloupy.
Sloupy byly všude možně: v křoví, na stromech, na pařezech,
Kdo našel
sloup, rozběhl se za Piškotem a řekl mu číslo sloupu a dostal čtyři půlměsíce.
Kdo donesl vyluštěnou šifru, dostal pět půlměsíců. Jenže nejhorší bylo,
že jsme museli vyluštit všechny sloupy. Do druhé večerky jsme je měli odevzdat
v tubách Piškotovi. Asi za hodinu a něco Piškot zachřestil a my přestali
hledat a opisovat sloupy. Všechny družiny ale neměli ještě opsané všechny
sloupy, tak nám dal ještě půl hodiny na to, abychom si je opsali. Pak jsme
se opět sešli na louce a šli zpátky do tábora.
Mimčo
Pozn. Převážnou část moudrostí
krále Kaspiana z jeho sloupů, naleznete v oddílovém "Kalendáři vzpomínek."
Narnijský posel
V údolí
řeky Rure uprostřed vysokých horských štítů je malá vesnička Falco. Je
to jedno z nejopuštěnějších míst Narnie. A právě proto zde vyrůstají ti
nejrychlejší, nejobratnější a nejodvážnější z celé Narnie.
Není tedy náhodou,
že odtud pochází i nejlepší stopař, samotný Rilian. Lidé z této oblasti
jsou najímáni jako stopaři, průzkumníci a především jako poslové. Narnijské
pošťáctví je považováno za jedno z nejváženějších povolání, a hlavně v
této době vlády Běse. Vyžaduje rychlé nohy, schopnost přežít v přírodě,
věrnost Aslanovi a vůli splnit svůj úkol za každou cenu.
Jako
obvykle jsme se sešli v táborovém kruhu a Rilian nám oznámil, že se zase
budeme muset pohybovat a nejen to. Řekl nám, že budeme muset uvařit vajíčko
na tvrdo, rozluštit zprávu a doběhnout za ním. Tak jsme si my (Jestřábi)
rozdělili úkoly na dva druhy - vajíčko a šifra. Já jsem byl přiřazen do
skupiny šifra. Kuty, Švéd, Macík, Luky byl ve vajíčku. A už to jelo, Atrei
se svými nerváčky klepajícíma se rukama na mě začal vykřikovat písmena.
Kuty nadiktoval, kdo co má vzít sebou. Pak přiběhl za námi a začal nám
do ucha řvat "dělejte! Dělejte" (On si nad myslel, že nás to povzbuzuje.)
Když jsme zprávu rozluštili vydali jsme se do lesa uvařit vajíčko. Já s
Atreiem jsme pátrali po ostatních družinách (vypátrali jsme jen Pomněnky,
zatímco nás vypátrali všichni). Když už jsme vajíčko brutálně uvařili tak
jsme doběhli k Rilianovi a on nám sdělil další trasu cesty - po fáborkách.
Po fáborkách jsme doběhli k desperátům, ti po nás házeli hadrakoule, trefili
nás dvakrát, a tak nám odstřihli dvě písmena. Pak jsme doběhli k Mikymu,
tam jsme odervávali pár stuh z keře a jelo se dál, až ke Zdenymu. Toho
jsme zmlátili (on si o to říkal) a nastal big zmatek - ztratily se fáborky.
Kuty doběhl k Mikymu a zeptal se ho na další trasu.
Ta
mu byla povězena a tak jsme se po ní vydali (zbytek oddílu s námi). Doběhli
jsme k Mejšovi, doručili jsme štafetově pár zpráv a běželi jsme do konce.
Nakonec jsme triumfálně (triumfálně, protože jsme byli první) snědli vajíčko
a šli jsme se nasvačit.
Korbi
Lucerna
Tentokrát jsme měli za úkol na velké lodi zapálit několik luceren. Foukal
velký vítr a tak nebylo zapálení vůbec lehké. První rozsvícení lucerny
nebylo až tak těžké, spočívalo v tom, že jsme měli desetkrát zapálit a
desetkrát sfouknout rozsvícenou svíčku, která sloužila jako lucerna. To
se v těsné blízkosti podařilo všem. Druhá nastoupila zkouška zapalování
z dálky a to už tak lehké nebylo. Družina k tomu používala svíčky vozové
a zapálené na dlouhém klacku. Napotřetí jsme zapalovali svíčku poslepu
s pomocí navádějícího a krycího pomocníka. S kapajícím a teplým voskem
to nebylo jen tak. Čtvrtá lucerna se zapalovala také poslepu a pomocí provázku
navázaných za oboje zápěstí. Družstvo i se zapalovačem nesmělo promluvit
ani jediné slovo, jinak by přišly trestné body. Po každé zkoušce byl nástup
družin a vysvětlení nové, a tak tomu bylo i v poslední.
Hlídka
lodi chodila po palubě s lucernou a musela hlídat. Pokud svíčka nebo-li
lucerna zhasla, museli se hlídači vrátit na tu stranu lodi, z které právě
vyšli a tam si ji znova zapálit.
Takhle
museli přejít loď desetkrát a to tak, že přejítí tam a zpátky se počítalo
za jedno. Běhání se někdy vyplatilo. Po splnění posledního úkolu jsme si
nastoupili do zástupu a byly vyhlášeny výsledky. Rysi první, Jestřábi druzí,
Jeleni třetí, Pomněnky čtvrté a Lišky páté.
Anonym
Bojovka
s desperáty
Všichni byli v napětí nastoupení u kruhu o něco dřív. (Samozřejmě, že si
děláme srandu). Jako oddíl jsme měli co nejdřív desperátovi vytáhnout šátek
a utíkat k Tesis. Někomu se třeba nechtělo, Kaťule bylo špatně, ale všech
5 hesel jsme složili, ale nejdříve k průběhu celé bojovky. Byly o seznamy
"SMRT" a "SÍLA". Samozřejmě, že seznam "SMRT" byl o hodně delší, protože
když vám třeba Dutch dá pěstí 2x do ruky, tak ji máte po chvíli jak balón
a bolí. Byla jsem u Tesis hodněkrát, ale pouze dvakrát jsem shodila krabičku.
Zato Jíťa perlila. Sbalila 28 KP. Jako oddíl jsme fakčili docela dobře.
Nakonec se zapojila i Kaťka. Slova, vlastně jména všech desperátů jsme
říkali potichu, ale potom jsme se do toho opřeli a z plna hrdla křičeli:
"PÝCHA, ZÁVIST, PŘETVÁŘKA, LHANÍ".
Desperáti
se složili jako když zhnilý jablka padaj ze stromu a doufáme, že už nám
daj někdy pokoj.
Čiky
Antifinland
Na programovém pásu se objevilo slovo "antifinland" a to už každý očekával,
co se bude dělat nebo dít. Bylo to jako tak, jak to říkala Jíťa s Mildou.
Prostě místo na běh a sílu to bylo na běh a hlavu. Nevím, ale všichni cejtili,
jak se z lesa line nepříjemný zápach. Nebylo to z uriovky (i když možná
taky), ale z našich dlouho nepoužívaných mozků. Prostě to byla hlavovka,
ve který šlo o to, abychom vyřešili co nejvíce napohled těžkých a po vyřešení
primitivních úkolů. Nejvíce nás zdržovali Rysi, protože kdykoliv jsme našli
úkol seděli tam oni. Prvně nám vždycky řekli, že jim to bude trvat hodně
dlouho a jen jsme odběhli 50 metrů, Tom křičí: "Lachtane už to máme, můžete
jít, dělejte, ha ha ha!" (všichni určitě znáte Tomův smích). My máme v
družině prostě Einsteina (no, nesmím ji přeceňovat, aby neměla nosánek
nahoru (to stejně má)). Jíťa prostě vyřešila všechny úkoly až na ty čísla,
co nahrazovala kytka, sklenička, citrón atd.. Pravda ještě jí dělal problémy
ten bílý kůň, ale to bude dobrý. Potom jsme narazili na ty "TŘI KAMARÁDY",
co se počítali za 7 bodů. Jenže já sem trošku zazmatkovala a tak jsme doběhli
o 1 minutu pozdejš, ale ty dva body. Líbilo se mi to, protože jsme se poprvé
nehádaly a pracovaly jako tým.
Čiky
Pondělní veselý
táborák
Pondělní večer se mi líbil nejen proto, že jsme vyhráli, ale i proto že
jsme se pobavili s družinou jelenů. Úplně ze začátku se rozdávaly půlměsíce
a kroužky s písmeny. Potom Zdeny rozdělal oheň a my jsme losovali pořadí.
Šlo to v pořadí Lišky, Jelení, Rysi, Jestřábi a Pomněnky. Každá družina
měla svého koně. Lišky měly Kaťku s písničkou Míle a míle, Jeleni Sleziho
a Slepici, Rysi Tesáka s písničkou Včera, Jestřábi Korbiho, který zpíval
Ameriku a Pomněnky Čiky, která zpívala Skládanku. Vyhrála samozřejmě Čiky,
která to zazpívala líp než Korbi. Za Korbim byl Tesák, po Tesákovi byla
Kaťka a po ní Slezi. Dále zpívaly celé družiny ve stejném pořadí. Opět
vyhráli Pomněnky, po Pomněnkách Jestřábi, po Jestřábech Rysi, po Rysech
byly Lišky, a po Liškách Jeleni. Mezi vystoupením jednotlivců a družin
byl poslech zatím napsaného tvořivého psaní z tábora. Po výkonu družin
nám Dutch a Čiky zahráli píseň. Po písni Rilian přečetl článek do okýnka.
Po přečtení článku jsme si popřáli dobrou noc a šli jsme spát.
Katka
Sloupy krále Kaspiana
Vše to začalo v prvním programu v znění hudby od Falca, kdy s k nám dostavil
kšeftař a obchodník Gerhalt Merida. Celý byl v černém a měl zlaté náhrdelníky
a náramky. U pasu mu visely 3 váčky s kalornijskými půlměsíci a mobil.
Oznámil
nám, že od nás vykoupí obrazy, na kterých budou znázorněny nějaké výjevy
z táborového života a z našeho života v Narnii.
Poté
se všichni vrhly na kreslení obrazů. Zákazníci hrnuli k Meridovi a smlouvali
s ním cenu za obrazy. Meridovi začaly váčky s penězi pomalu, ale jistě
ubírat na váze. Meridovi to nevadilo a kupoval obrazy až do konce poledňáku.
Jejich výjevy znázorňovaly buď narnijské bytosti například (Merida, Aslan,
Rilian, atd.) nebo táborové a okolní prostřední.
Merida
si pečlivě své obrazy uložil a po poledňáku odešel.
Slezi
Sloupy krále Kaspiana
V noci z 8.srpna na 9.srpna nás prý navštívili nějací kluci, kteří na silnici
za basíkovou loukou dělali obrovskej randál. Až na pár roverů, kteří se
vydali úspěšně otravy odehnat, se nic jiného v noci neodehrálo, ale
kdybyste to viděli a slyšeli všechno ráno. Celá debata začala, když Milda
chodil po táboře a říkal, že tady v noci někdo byl, a jelikož je to Milda,
tak mu až na několik svědků nikdo nevěřil. Po chvíli však přišel Miky a
Mildovo tvrzení potvrdil. V tu chvíli se strhlo velké taktizování. Hlavní
generál Miky útočil lžičkou z našeho tábora (hrníčku) do cizího. Nepřítele
zastrašil Atrei, když jako lžička je rozmíchal.
Poslední
úder nepříteli zasadil Pudil jako ešus.
Kuty
|
