Z POHÁDKY DO POHÁDKY
	MARCELA

 

Pohled "bývalé" vůdkyně

Možná se někteří podivíte tomu titulku, ale už je to tak. Na tomto táboře jsme si vyměnily role. Přestože jsem byla oficiálně vůdcem tábora, tábor fungoval pouze pod vedením rangers. Nebyl by program nebýt Kajmanky s Pubu, nebylo by hospodaření a zásobování, nebýt Verči, nebylo by vody nebýt Lenky, která obětavě jezdila do Řečice upomínat pana Šidláka. Takže: HOLKY, DÍKY !!       A co já? Radši se ani neptejte. Válející se Marcela v stanu u Lenky, příp. v tee-pee, vyzkoušela jsem všechny spacáky, kromě Alčinýho.  Sem tam jsem pomohla s nějakým programem, občas jsem se ochomýtala kolem kuchyně, párkrát jsem uklidila srub nebo tee-pee. S tím srubem byl trochu problém, zvlášť když jsem holkám uklízela pastelky pod rukama. Jo, a ještě jsem se letos věnovala návštěvě z OHS, takže to už nemusela absolvovat Míša. Dopadlo to asi tak 100× líp než loni, Kajmanka se dokonce naučila nové slovo - Kontaminace! Ale celkově moje aktivita - no nic, moc.        A jak se to vlastně stalo, že se holky tak ochotně ujaly celého tábora? Celý červen jsem netrpělivě čekala, až Pubu s Kajmankou přijde s nějakou první verzí programu tábora, a ony stále nic. Nechtěla jsem je moc dráždit, a tak jsem mlčela a čekala. Koncem června zvoní u nás zvonek. A kdo to není - Pubu s Kajmankou! Než jsem stačila cokoliv říct, pustily se do mě, že se o nic nestarám, že nemáme hřebíky na tábor a tak. V první chvíli jsem myslela, že jich potřebují nějaké ohromné množství do své zatím utajované táborové hry. Ale pak jsem zjistila, že mají jen starost o technické zabezpečení tábora. Ubezpečila jsem je, že hřebíků máme pro běžnou potřebu dost, ale že nevím, jestli tam bude vůbec nějaký program. No, trochu jsem je rozzlobila, ale slíbily mi, že za dva dny program bude. Sláva. Jenomže během těch dvou dnů jsem se dověděla radostnou novinu (PS: Marcela bude mít mimčo), se kterou jsem se podělila s Pubu. A co se nestalo. Za dvě hodiny po Míšině odchodu byly u nás obě dvě znovu. A už to začalo. Že tedy ať jim řeknu všechno, co je třeba zajistit, že ony to všechno udělají.       "Vzpomínej, co řekneš, to bude, co neřekneš, nebude," vyhrožovala mi Pubu. A tak jsem vzpomínala a diktovala. Holky si to zapsaly, upozornily mě, že bych měla ještě urychleně odevzdat Verči hospodaření, které měla vést až na táboře, a Lence předat veškerou zdravotnickou dokumentaci.       Ubezpečily mě, že tedy nebudu dělat vůbec nic, jen sedět pod dubem (zajímalo by mě, kde ho chtěly na Zubíku vzít) a jenom všechno pozorovat a kontrolovat.  A tak se taky stalo.       Takže, co dodat? Holky se poučily z loňských chyb a převážnou většinu napravily. Jakožto pozorovatel mohu být s letošním táborem plně spokojená. Rangers se osvědčily jako schopné a příští rok už můžou vést tábor samy. Sice říkají, že jim tam bude nějaký lenoch  = nestranný pozorovatel chybět, ale já myslím, že to určitě zvládnou ke vší spokojenosti.

 

zpět na titulní stranu

 

na index článků