 |
Z POHÁDKY DO POHÁDKY |  |
| PUBU |
|
|
Z POHÁDKY DO POHÁDKY | |
| PUBU |
| Z pohledu programového vedoucího |
|
Ale to se píše velmi těžce, když mám psát pro členy, kteří se tábora nezúčastnili. A tak budu psát o všeobecných věcech, jak se program připravoval a co se dělo na táboře. Úkolem
všech programových vedoucích je zajistit program, což je v celku logické.
Když si vzpomenu, kdy jsme začaly přemýšlet o letošním táboře, tak to bylo
hned po táboře Podolí 1998. Ale to bylo pouze o všeobecných věcech.
Hlubší myšlenky přišly až o několik měsíců později, to když se objevil
první nápad na táborovou hru - Dvanáct měsíčků. "Jo,
to bude skvělý," nápady se hrnuly a první dva se vymyslely jen tak
z fleku na chodbě u Kajmanů. No, jo, ale jak nápady rychle přišly, tak
i rychle odešly. A tak čas běžel a tábor se blížil. Jednoho
slunečného dne sedíme opět u Kajmanů a přemýšlíme o programu, bohužel
jsme pořád u prvních dnů a nějak nás nechtěla políbit programová múza.
A tak sedíme, jíme a hledíme - až náhle přišel obrat s velkým O -
"změníme hru". "Jo" - táborem se bude prolínat několik českých pohádek,
bude tam kouzelník, král, princezna apod. Radostnou zprávu o tom
jak nás políbila programová múza jsme musely jít zvěstovat Marcele. Ta
sice z toho nebyla tolik nadšená jako my, protože věděla, že za pár týdnů
je tábor a my máme teprve dva dny (které jsme upravily z předchozí hry)
a šílených nápadů. Návrh přes Marcelu prošel (nic jiného jí nezbylo). A
tak začalo velké plánování a boj s časem - udělat etapovky, ušít obleky,
nakreslit, co bylo potřeba,
a pak už jen se nabalit na tábor a odjet
do lesů.
Byl
první táborový večer a k táborovému kruhu přišel Lexus (pomocník kouzelníka).
Zavedl Cadie, Vernis i Alerte (družiny) ke kouzelníkovi do pohádkové říše.
Kouzelník, který si nechal říkat Fisipár, požádal družiny o pomoc při záchraně
pohádkové říše, již sužují desperáti a ničí lidé, kteří na pohádky zapomínají.
Po krátké návštěvě u kouzelníka se družiny vrátily do říše lidí /do tábora/
odhodlány pomoct pohádkové říši.
Ráno, když se Berušky probouzely, letěly na rozcvičku, pak na hygienu a to ze dvou důvodu 1. - že, chtěly být čistotné 2. - že, se jim nechtělo dělat dřepy na nástupu. Po rozcvičce je čekala snídaně s každodenní písničkou Díky. Ten kdo tuto písničku zná, ví, že v každé sloce je slovo díky. Jednou se toto slovo vytratilo, protože jej Berušky zapomněly na táboře říkat a tak celý den Berušky děkovaly, aby se slovo díky vrátilo do písničky. Naštěstí se slovo vrátilo, a tak druhý den byla písnička celá a mohla se zpívat až do konce tábora. Na každodenním programu byl také úklid stanů, to aby je Berušky nemusely, jako Skřítek vynášet. Dopolední i odpolední program byl různý. Buď berušky navštívily pohádkovou říši, nebo se vyšívalo, malovalo, zpívalo, plavalo, pracovalo, bojovalo Večer se hrál buď táborový turnaj pod naším koučem Verčou nebo se zpívalo u ohně v TEE-PEE a nebo byla večerní hra. Ale jedno měl každý večer společný - pohádku z naší Paní Láry Fáry. Jinak
Vás ještě seznámím s teamem, který tábor udržoval v chodu:
|
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |