Beruščí výprava
Heslo noci: "Cesta"
Dnes
začal poněkud jinak. Nevím jak, ale prostě jinak. Hned na nástupu jsme
se dozvěděly I. program - Zpívání a IV. program Koupání.
Jdeme
na zpívání v kruhu. Nedaleko od nás se válející postava začala pohybovat.
Přeběhly jsme a byl to HLOUPÝ HONZA. Chtěl se otočit na druhou stranu na
peci, jen byl tak líný, že to nedokázal. Přiběhla na své nohy ještě mladá
matička. Přikázala Honzovi, aby šel do světa. Na cestu dostal dobré rady
a bábovku (MŇAM!!). Hned jak nás spatřil, už byl línej a chtěl, abychom
šly do světa místo něj.
No,
tak jsme šly.
Cesta
Bohdalov, Hájenka, Rybník Luže. To byly tři místa, kde se musíme objevit
a požádat o mapu (část). Na kótě byla Verča. Šli jsme k ní asi takhle (obr.1)
Jak vidíte, cesta trávou není snadná. Vytřepaly jsme si pyl a vyrazily
dál. Cestou jsme si zpívaly písničky :
Míle
a míle, Trampa, Lachtani, Delfíni, Ahoj Pegy, 9:25 atd. - falešně. Lenku
jsme našly po chvilce hledání. Seděla pod stromem (obr.2) a smála se. V
její přítomnosti se nám povedlo i najíst se bábovky. Šmudla a Žofka vyrazily
pro vodu (do stavení).
Při
naší cestě jsme zabloudily v lese. Asi 2× jsme došly k čističce (obr. 4).
Smrdělo to tam. Pak jsme se střetli s Cadí. Konečně lidi! Cadí také
zabloudilo. Jupí! Už máme cestu! Jsme v Hodiškově, 0,5 km nad cílem. Vernis
tam už byly před 2 hodinami. Plánujeme a svačíme! Domů rychle pospícháme.
Večer trávíme u ohně.
Dobrou noc!
Šídlo
Tvorba z cest
Vernis
Báseň cesty
Vylezeme na kopec,
pak přejdeme Bohdalec.
Stavíme se v myslivně,
pak se pěkně vyčvachtáme,
do tábora pospícháme.
Pohádka o loudavém Honzovi
a jeho kamarádce.
Všude, kam šli spolu, loudali
se znovu.
Měli projít půlku světa, ale
místo něj,obešli si město své.
Přišli k mámě a řekli: "Obešli
jsme celý svět.
Hladoví jsme, žízniví jsme,
nech nás mámo vylézt na pec. Zdřímneme si, odpočnem s,i vždyť jsme prošli
celý svět."
|
13. táborový den
"Před
sebou sta sáhu, před sebou sta sáhu
" BUDÍČEK!!! A hurá na rozcvičku. Na
rozcvičku se loudáme jak můžeme a tak je nám zima. Pro zahřátí hrajeme
na honěnou. Pak je hygiena a snídaně. Po snídani je nástup a na nástupu
nás navštívil Kajman ve žlutém tričku (to byl ale pohled). Pak jsme šly
vyrábět zámek pro kouzelníka a Lexuse (kouzelníkův pomocník). V druhém
programu uklízíme a hrajeme si. HU- TU -TU je pěkně drsná hra, teď
to vím i já. Když na vás visí Kajman jak bančička na vánočním stromečku
a jde vám o HU-TU-TU, je to něco. Naštěstí jsem vyhrála. Když chceme začít
další hru, je oběd a po obědě polední klid.
Příprava na táborový oheň je
jednoduchá. Stačí nařezat dřevo, nabrat smůlu a najít chrastí - a tak honem
do toho a půl je hotovo. Pak Kajman postavil hlavní oheň a hrály se hry.
Po
večeři byl nástup, tam se řeklo heslo na noc a šly se vyhlásit vítězné
teamy v zápasech. Pak se šel slavnostně zapálit oheň. U ohně se rozdávaly
výhry, diplomy, zpívalo se, a nakonec se vzpomínalo na všechny krásné dny.
Na to, jak jsme zachránily Otesánka, Šípkovou Růženku a další postavy.
Pak jsme si daly vyřvávačku ať ostatní vědí, že, jsme tady a můžeme si
tu dělat co chceme. Potom jsme zavolaly na kouzelníka Fisipára a rozloučily
jsme se s ním. Mělo to být krátké, ale změnilo se to v poslední noční přepadení
Desperátů. To dopadlo dobře. Pak - alespoň u mě - slzy smutku, že všechno
krásné tady už končí. Slzy ze mě lijou tak, že se naposledy ocitám ve zdravoťáku
u Lenky.
14. Táborový den
Budíček!
Pubu nakukuje do našeho stanu. Pomalu vylézám ze spacáku a uvědomuji si:
dnes je konec Tábora.
Po
snídani je nástup a tam se dozvídáme o bourání stanů a úklidu všech věcí.
Světe, pozor -Tábore, div se! Už v 11:00 přijíždějí první rodiče, a to
je na lístku napsané: odjezd 14:00 ! Pak je oběd. Řízek s bramborem (MŇAM).
Na nástupu se mi chce brečet, když se s námi RG loučí a dávají nám diplom
a deník. Pak, po nástupu všechny Berušky odjíždějí, a zůstáváme v táboře
jenom my čtyři: já, Kiwi, Eliška a Pery, ale i pro nás si přijedou.
Už
je to tady. Utíkám k bahňáku na posed, kde se dá přemýšlet o všem. Cestou
zpátky brečím, domů se mi nechce. Loučím se se všemi v táboře, s Verčou,
Borůvkou i s Kajmankou, prostě se všemi, a asi jako jediná opouštím tábor
s brekem.
Konec
něčeho je začátek jiného!
Tkanička
|
