SELKA
	ALKA

 

Selka? To je kurz pro budoucí hospodyňky, nebo co? No, v podstatě jste úplně vedle.       Za tímto názvem se totiž skrývá Světluškovský Lesní Kurz, který začal víkendovým setkáním v Litoměřicích, pokračoval týdenním kurzem v Líčově u Kaplice a bude pokračovat dalším víkendovým setkáním, tentokrát v Nymburce.       No, a teď k tomu kurzu v Líčově. Ten začal 20.8. v 18:00 na zřícenině hradu Sokolčí, kde nás uvítal Karel IV. Se svojí matkou, purkrabím, Magdalenou Dobromilou Rettigovou a Janem Husem. Jestli si myslíte, že ti dva poslední jsou z jiné doby než Karel IV., tak se nepletete. Je to proto, že jsme všichni měli být převlečeni za nějakou historickou postavu a samozřejmě ne všechny historické postavy jsou z jednoho století. Po velkolepé hostině jsme se přesunuli na skautský tábor, kde byl příštího dne oficiálně zahájen celý kurz (velice "netradiční" zahájení dne - rozcvičkou). Rozcvičky jsme pak každý den absolvovaly dvě (fyzickou a psychickou) a zejména při té fyzické jsme dost často připomínali pacienty psychiatrické léčebny. Dopolední a odpolední program pak naplňovaly různé přednášky.       Dokonce jsme měli jednu zvláštnost - přednášku při ranním a večerním nástupu.       Tato přednáška se vždy týkala stejného tématu - vztyčování a snímání vlajky a Brum (iniciátor těchto nástupových přednášek) si při ní vždy stoupnul vždy před ty, kterých se to nejvíce týkalo, tedy před vlajkovou četu. Na program po večeři jsme se pak sešli ve srubu, kde se vyhodnocovaly hry z uplynulého dne, poslechli jsme si Večerníček a šli jsme spát.       Ale nemyslete si, že jsme celý týden jen seděli a poslouchali jsme přednášky. Občas jsme si taky něco vyrobili nebo zahráli nějakou hru, při které jsme se skvěle odreagovali, stejně jako při hraní divadla. Úplně skvělé byly i noční hry, které neměly za úkol nás ještě víc utahat, ale spíš jsme si pěkně popovídali a dostali jsme se do ještě pohodovější nálady.       Absolvovali jsme totiž třeba cestu se zavázanýma očima, doprovázenou meditační hudbou, nebo cestu od ohně o ohni (ohňů bylo pět) a u každého jsme si poslechli příběh k zamyšlení. Asi nejdrsnější byla hra, na kterou nás vzbudili asi v 5:30, musely jsme se za 10 minut sbalit a s plánkem v ruce vyrazit na cestu. Nejprve šla každá sama a postupně jsme se spojovaly do větších skupinek, až jsme se všichni sešli tam, kde to všechno začalo - na zřícenině hradu Sokolčí. Po návratu jsme zbourali stany a tee-pee a po vydatné večeři a vydatném dešti jsme se sešli k prvnímu a zároveň poslednímu táboráku, kde jsme dostaly trička s logem SeLKy a dárečky, vyslechly si příběh o chlupáčích, chvilku jsme si popovídali a šlo se spát. Ráno jsme si sbalili poslední drobnosti a jelo se domů. Cestou ve vlaku jsme si zpívaly, takže ani ta cesta nebyla tak hrozná a já už se těším do Nymburka. Jen tak mimochodem, měly jsme štěstí na opilce (jak cestou tam, tak cestou zpět).

 

zpět na titulní stranu

 

na index článků