ČTVRTEK
Tak prvně jsme jeli
skoro celý den vlakem přes Žďár, Přibyslav, Havl. Brod, Prahu, Děčín, do
B. nemůžu si na to vzpomenout. Jak jsme dorazili, šli jsme hned do přírody.
Fotili jsme se u německé hranice a šli i za ní, i když jsme neměli pasy.
Pak jsme uviděli takový převis a chtěli jsme tam přespat ale, prvně jsme
tam nechali batohy a šli se podívat na Brtnický hrad. Tam jsme našli obrovské
lány borůvek a cupitali jsme dál, abychom mohli postavit přístřešek, uvařili
jsme večeři a šli spát.
PÁTEK
Dneska bylo strašný
vedro a my šli do Jetřovic, kde jsme si koupili první zmrzlinu od algidy.
Tady jsme taky hledali koupák. Teo s Jíťou se chtěli zeptat a Teo na tu
paní začal řvát tak, že si myslela, že křičí na někoho vzadu, ale Jíťa
to zachránila a slušně se zeptala. Nenašli jsme to a tak proto, že bylo
moc pozdě, šli jsme hledat místo pro přístřešek. Objevili jsme krásný skály
pro slaňování a o kousek dál rovinku pro spaní. Po postavení přístřešku
jsme se navečeřeli a řekli si, že se půjdeme podívat, kde by se dalo
vykoupat. Našli jsme to sice, ale bylo to hrozně ledový a tak jsme se s
Kaťkou šli zase převlíct do normálního. Nejlepší bylo, když se chtěl převlíct
Zdeny, ale to tady nebudu rozepisovat. Potom jsme šli zpátky psát pohledy,
ale Kaťka, Piškot, Zdeny a Miky se šli podívat na tu krásnou skálu nad
námi. Já a Tesák jsme tam chtěli taky, ale pak jsme si to rozmysleli. Radši
jsme si to jen obešli, mezi tím oni slezli a šli jsme si lehnout.
SOBOTA
Dneska je odpočinkový
den a my jsme slaňovali. Já po 2. v životě a Kaťka po 1., ale nemusíme
se bát máme přece tatínka a ten nám dodal odvahu a vše nám vysvětlil. Ještě
před tím jsme ale snídali skvělou Jogobellu a čerstvé rohlíčky. Po slaňování
jsme sbalili a šli jsme po žluté. Většinu dne jsme strávili na vyhlídkách
a taky jsme se dneska koupali. Jeden Němec nás tam házel do vody. Po vykoupání
jsme ještě rozpoutali vodní válku s pistolkami. K večeru jsme dorazili
na Loupeživý hrad. Pod ním jsme taky spali a šli jsme se podívat na západ
slunce. Monti nám řekl, kdy máme přijít. Zdeny a Miky přišli pozdě
a ráno dostali sajgon.
NEDĚLE
Monti tedy dal Zdenymu
sajgon a Piškot se hned osočoval, že on vždycky dostane větší, ale pak
se už uklidnil. Dneska bylo hrozný vedro a my šli skoro celou dobu po silnici
prvně do Inter campu kvůli koupališti, ale koupaliště bylo vypuštěné, a
tak jsme jen napustili vodu a vydali se dál. Ve Vysoké Lípě jsme narazili
na pumpu. Smočili jsme se všude, kde se jen dalo a Zdeny napustil žraloka.
Po cestě na Pravčickou bránu jsme narazili na třešeň, která nebyla za plotem
a tak jsme rychle ochutnali, ale museli jsme jíst jen ty černé, protože
jinak ty ostatní nebyly dobré. Cestou jsme se ještě zastavili na vyhlídkách,
ale to už jsme stáli pod Pravčickou bránou a koukali jsme na ceny. No,
prostě nekřesťanské peníze, jak nazval Monti jejich ceník. Tak jsme šli
radši do jeskyně českých bratří, kde jsme vařili oběd. Monti tam opět vyřvával
jak
no prostě jak Mr. Bean a nevšiml si cizích lidí, kteří se hrozně divili.
Nakonec jsme dorazili po silnici nad Hřensko a vyšplhali pod Kobylku, kde
jsme dali baťohy a šli navštívit Hřensko. Hotový asiat-centrum. Jíťa si
tam s Teem koupila Diska, vánočku a housky. Mě se tam líbila nejvíc dlouhá
plyšová housenka. Piškot se tam díval po laseru, Zdeny si tam koupil tričko
a Monti ponožky, jinak jsme se dívali ještě na cédéčka atd. Byly jsme ale
rádi, že už jsme nahoře stavíme přístřešek a pak pořádně jíme a uléháme
po saigonu na bukvice. Ten sajgon byl kvůli tomu, že jsme zbytečně skákali
na takovou skálu ze které se dostávalo dost špatně zpátky. Celou dobu až
do 24 hodin jsme si povídali o životě. Jestli bychom dokázali kvůli klukovi
skončit se skautem a tak.
PONDĚLÍ
Dneska se s náma rozloučil
Miky protože 7. bude dělat zkoušku z kartografie. My jsme vyrazili chvilku
za ním. Bylo zase hrozný vedro a Zdeny chtěl dělat fotku, ale my jsme brblali
tak, že z toho nic nebylo. Ale my jsme prostě nechtěli, ještě když Tesákovi
bylo v noci špatně, vypravili se do soutěsek. Ale před tím jsme strávili
zase nějaký čas u pumpy, protože jsme museli nabrat vodu a osvěžit se.
Po sejítí schodů z kopců jsme se prvně šli podívat do Divoké soutěsky,
tam jsme zalasovali a smutně koukali, jak nastupují jiní turisti do lodičky.
Potom jsme šli pro změnu do Tiché soutěsky, kde jsme si chtěli koupit nabíka,
ale měli jen 2, ty nejdražší. Po soutěskách jsme vyrazili do vesničky Růžová,
kde jsme navštívili indiánskou vesničku Březová, kde jsme se mohli chovat
jako doma. Ti, co tam byli, měli takovýho malýho kluka, jmenoval se Kuba
a měl asi 4 roky. Jíťa si tam s ním hrála a my jsme mezi tím sledovali
indiánské představení. Potom jsme vyrazili do Janova, kde jsme našli obchod
s Algidou a Monti si tam s Mejšou a Zdenym koupil utopence, Jíťa jim říkala,
že jim bude blbě. Taky jsme se tady houpali s taťkou na houpačkách. Potom
jsme se vydali do Arnoltic abychom byli co nejblíž k Děčínu. A v Arnolticích
jsme opět nabrali vodu u hřbitova a Montimu jsme navrhli, abychom jeli
autobusem, ale to bylo zamítnuto. Tak jsme se vydali prvně po silnici a
potom, po červené. Po cestě nás zastihla pěkná letní bouřka a my jsme museli
schovat do pily. Ta byla oplocená, ale Piškot plot jen sruloval a my jsme
tam přelezli.
Když déšť
ustával, tak se Mejša se Zdenym šli vysprchovat a podruhý šel i Piškot,
aby je vyfotil. Jenže Mejša si všiml, že je tam psí bouda a tak vzali nohy
na ramena. Odcházeli jsme a před Teem byla taková divná díra plná vody.
Teo chtěl zkusit její hloubku a zajel tam po koleno. Hned se všude rozezněl
Zdenyho upřímný smích. Vyrazili jsme zase po červené.
Všude bylo plno
vody a Kaťka měla promáchané boty. My jsme ještě navštívili 2 výhlídky,
odkud jsme viděli celý Děčín. Potom jsme dorazili na celkem nerovný místo,
kde jsme poměrně rychle postavili přístřešek a potom jsme vařili večeři.
My jsme vařili Plný hrnec a nakonec to dopadlo tak, že já jsem povečeřela
s Jíťou a Teem těstoviny s tomatovou omáčkou a Zdeny mou porci polévky.
Potom už jsme byli tak utahaní, že jsme zalehli a spali.
ÚTERÝ
Poslední den a my
jsme se těšili na koupák. Jenže je zataženo a ráno o 6. hodině ranní byla
dokonce bouřka. Po složení přístřešku a rychlé snídani vyrážíme po červené
do Děčína. Na kraji Děčína nacházíme telefonní budku na kartu. Volali jsme
teda s Jíťou domů. Na nádraží jsme byli poměrně brzy a Monti se šel zeptat,
jestli nejede něco dřív. Jelo a tak jsme se domluvili, že pojedeme s hodně
přestupama ve dvanáct. S Jíťou jsme šli nakupovat a ptali jsme se 2 důchodců,
a ta paní se nás ptala, jestli chceme jenom uzeniny nebo i pečivo, tak
jsme jí řekli, že bychom radši pečivo a ona nám začala vysvětlovat, že
máme přejít ten velký most, jít rovně až k budově soudu a po schodech dolů.
Potom ještě se nás zeptala jestli jsme byli tam naproti nádraží. Tak jsme
šli do Meinlu nakupovat.
Nevadilo, že
Jíťa si všímá cen, ale jak to tam vyřivovala. Potom už jsme seděli ve vlaku
a hráli teláč a výslech. |
