 |
|
 |
|
Moment, víte někdo v kolik jel vlak do Žďáru? Nevíte? Já taky ne. Prostě jsme se sešli na vlakovém nádraží, že pojedem do bazénu. Co? Něco se Vám nelíbí? Jo, už to mám. Ten sraz nebyl tak impulsivní (jako, že by se řeklo a jelo se, to tedy ne). Byl už předem dohodnutý. Je to totiž součást kurzu KROK. Žďárští skauti byli trochu ve výhodě, ale nám to moc nevadilo (nejsme totiž žádné měkoty). Po nástupu v bazénu si každý dal pět délek (Monti, říkám to doufám přesně, nebyly to šířky , že ne), pak začala přednáška o záchraně tonoucího člověka, po případě i skauta. Špatná akustika ovšem zavinila, že jsme si museli sem tam něco domyslet ( jestli někomu křivdím tak se omlouvám). To vám budu povídat jaká byla legrace, když jsme měli vyzkoušet záchranu na svém parťákovi. Místo zachraňování jsme se spíš topili. Po ukončení přednášky o záchraně jsme si dali ...?.... bazénů. Ve chviličce volna jsme si trošku víc zařádili (teda jenom někteří). A proto, že hodina uplynula jako voda v bazénu, museli jsme vylézt ven a odebrat se do šaten ke svému oblečení. My Novoměšťáci jsme bohužel museli odejít na vlak (aby nám neujel), tak jsme se se všemi rozloučili a vydali jsme se směr vlakové nádraží. Cestou se nestalo nic moc zajímavého, akorát si Piškot koupil nějaký časopis o filmech. Ten jsme si pak všichni z dlouhé chvíle prohlídli. Pro dnešek se s vámi loučí a na shledanou se těší všem známá reportérka P.S. Domů jsme jeli strašně nacpaným vlakem (jedním vagónem) byl plný civilistů, skautů a trempů. |
| Tkanička |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |