 |
|
 |
17. 6. 2000Nejdřív všichni závodníci zaparkovali" v depu, kde jim byly vysvětleny pravidla závodů, a jakým způsobem projet vcelku krkolomnou trať. Rozdaly se startovní čísla, která dodají závodníkům ten správný pocit, a už se mohlo startovat. První část závodů byla projetí oné zapeklité trasy. První překážkou hned po startu byla tzv. houpačka, kterou bylo nutno projet, pak následovalo přenášení vody. To spočívalo v tom, že závodník musel vzít kelímek s vodou, po několika metrech vodu vylít do kýble a po dalších pár metrech kelímek hodit do krabice. Další překážkou byla dvě prkna vedle sebe, mezi kterými se muselo bez doteku projet, pak slalom mezi tyčemi branky stížený napnutým provazem, který se musel cestou podjet. Následoval slalom, přejezd přes překážku a předposlední překážka spočívala v tom, že jezdec musel za jízdy zvednout jednou rukou ze židle zvonek, cestou zazvonit, a pak jej na další židli o kus dál opět položit. No a poslední úkol byl nejjednodušší a nejlepší, a to utrhnout si bonbón zavěšený na provázku. Takto stanovenou trasu si projel každý závodník a samozřejmě byla jízda na čas a zručnost. Další část závodů spočívala v několika krátkých závodech, na které startovali všichni naráz. Nejdřív to byl přejezd hřiště co nejrychleji a pak naopak zase co nejpomaleji. No a pak už bylo vyhodnocení, rozdali se diplomy a frčelo se domů. Věřím, že tyto závody by se mohly stát také tradiční, jako jsou třeba běhy Ochozu či Lyžařské závody - co říkáte?! |
| Mládě |
 |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |