No tak jsem zvědav jestli o výpravě na raft na Jizeru napsaly i Lenka s Pubu. Byli jsme tam totiž tři dny a tak jsme si to rozdělili. Já jsem dostal samozřejmě ten nejdůležitější den, protože je na mě asi nejvíc spoleh a tak kdyby se na to holky vy..dly (jakože se vy
dly) tak by vám měl eventuelně stačit popis tohoto dne jelikož a tudíž jsme se kvůli němu trmáceli mnoho a mnoho (262) kilometrů. Takže tedy:
Ráno jsme se probudili již namístě, odkud jsme měli vyplouvat. Bylo to čirou náhodou i stejné místo, kde jsme včera usnuli. No nedivte se této mé poznámce, protože jsme spali u vody a když se ta voda rozvodní, tak
. No však to znáte z Moravy. No voda nestoupla, v což někteří možná doufali, protože díky nízkému stavu bylo rozhodnuto, že rafty by drhly podvozkem o dno tak jsme Jizeru měli sjíždět na Pálavách, což jsou nafukovací lodě pro dva.
Ještě se vrátím k tomu noclehu. To že jsme spali u vody určitě věděla nejlíp Pubu, protože si půjčila od Marcipána spacák, který se vyznačoval jen o málo menší průhledností než mívají záclony a tak trochu klepala kosu. Možná to nebylo jen tak trochu, protože tato skutečnost ji "dokopala" koupit si konečně pořádnej spacák, který se chystala koupit už asi dva roky. No tak jsme teda vstali a pojedli cosi k snídani a vyrazili na místo odkud jsme měli okolo deváté vyplouvat. Tam naše nadšení opět trochu zchladili tvrzením, že se bude vyjíždět až okolo jedenácté, kdy bude tepleji a kdy už bude svítit na řeku sluníčko. Nakonec jsme uznali že to zas až tak špatnej nápad nebyl. Jedenáctá hodina se přiblížila a my jsme šli nafasovat neoprén, boty, helmu, plovací vesty, pádla a samozřejmě lodě. Oblékli jsme se a navzájem se bavili vizáží ostatních, protože jsme vypadali jako kdybychom měli sjíždět nějakou divočinu v Grand Canyonu a ne ten vyschlej potok vedle. No ale nakonec někteří byli rádi, že ten neoprén mají. Následoval bleskový vodácký minivýcvik na suchu ve stylu tohle je pádlo, tohle loď a tohle řeka a bylo to hotovo. Pak byl dán povel k vyplutí. Já jsem lapl Dvořákovic podvodní (vodotěsnej) foťák, kterej měl tu zvláštnost, že i když byl původně na jedno použití tak šikovné ručičky pana Dvořáka z něj udělaly díky vloženému novému filmu foťák takřka nesmrtelný. Tak jsem fotil a fotil. Jak jsem již dříve uvedl, tak lodě, na kterých jsme pluli, byly pro dva a my byli tři. Tak jsem holky nechal spolu a já jel společně s jedním již pravděpodobně zkušeným vodákem , což byla, jak jsem později zjistil, velká výhoda. Z lodi byl opravdu krásný rozhled po okolí. (Je skoro jako z kola). Při sjíždění jsme na sebe navzájem čekali, většinou ti rychlejší čekali někde pod prudším sjezdem a kochali se když se někdo případně "udělal". Museli jsme zdolávat i několik nesjízdných jezů a přenášet je po suchu. Jeden z nich byl obzvláště zákeřnej a to tím, že byl oblý a potažen gumou. No a na ten jez bylo potřeba se nějak vysápat. Naše zkušenější posádka to pořádně rozjela a tak předek, kde jsem já - háček seděl, vyjel až nahoru, odkud nebyl problém podržet loď aby vylezl i ten druhý. Některé další posádky to ale nevěděly a najely jen těsně k jezu a jalyse vystoupit na jez z vody. Tam ale nastal ten kámen úrazu, protože se z lodi nedalo dosáhnout na sucho a musel člověk, v tomto případě vlastně naše holky, šlápnout na gumový plášť jezu ve vodě. No a tam to pěkně klouzalo a tak samozřejmě ŽBLUŇK a jedna z holek byla ve vodě. Slíbil jsem, že nebudu psát která, tak jestli jste zvědaví, tak se musíte zeptat jich. Však to smáčení holkám zas tak moc nevadilo, protože již chvíli předtím Pubu svedla cákací bitvu s vedlejší lodí a tak již byly obě trochu namočené. Řeka plynula a my s ní a tak jsme brzy dorazili k našemu cíli. Tam jsme povypustili z lodí vzduch, naložili je na vozejk a sebe naskládali do mikrobusu a vyrazili zpět do našeho kempu, kde jsme se vrhli do vaření obídku. Nabaštili jsme se těstovin a po odpočinku jsme se sbalili na odpolední túru. Nevím jak by jste na mém místě postupovali vy ale já prosazoval názor, že když jdem na okružní cestu (tedy že se vrátíme zpět odkud jsme vyšli) bylo by rozumné si vzít jen to nejdůležitější a ostatní nechat v kempu abychom se s tím nemuseli celou cestu táhnout. No ale byl tu ještě názor od Pubu, že co prej by to bylo za chození po horách bez báglů a že ona si to teda ponese celou cestu. Nechtěl jsem bejt máčka a tak jsem se sbalil a potupně se vláčel se vším, co jsme měl také. Takže jsme vyrazili i s báglama. První část vedla stále nad korytem Jizery, která byla směrem proti proudu stále divočejší. Tak jsme se často zastavovali a kochali se krásným pohledem na vodu valící se mezi obrovskými balvany. Dorazili jsme na kraj nějaké vesnice, kde jsme v místní benzince doplnily tekutiny a po krátkém odpočinku vyrazili dál. Opustili jsme Jizeru a vraceli se oklikou zpět. Překonali jsme několik dost strmých stoupání, pokecali s domorod-ci, fotili se samospouští, koukali na kola která nás míjela a šlapali do kopce i z kopce až jsme dorazili zpět do Jablonce, odkud jsme po obědě vycházeli. Do kempu jsme se již nechtěli vracet a tak jsme šli k vlakovému nádraží odkud jsme ráno vyjížděli domů. Cestou už ale byla docela dost tma a tak jsme ve světle otevřené čekárny uvařili večeři a rozhodli se, že přespíme někde poblíž. Pubu se ale zamilovala do lavičky na které večeřela tak moc, že se na ní rozhodla i přespat. Naše argumenty že někdo přijde a že by jsme mohli přespat jen o pár metrů v trávě na celtě ji ale nepřesvědčily. A tak Pubu poslední noc strávila na lavičce situované mezi dvěma smradlavýmy popelnicemi. Já s Lenkou jsme spali opodál, abychom byli na dohled, případně na doslech od Pubu. Ráno jsme vstali s dostatečným předstihem, aby případní časní cestující nás (spíše Pubu) netahali ze spacáku. Uvařili jsme si čaj, něco pojedli a netrvalo dlouho a za chvíli jsme již nastupovali do vlaku. Cesta byla velice zapeklitá pro člověka jako jsem já, protože cestuji radši vlaky s co nejmíň přestupy. V době, když jsem jezdil do učení jsem si totiž vypěstoval docela dobrý zvyk, že sednu do vlaku a hned spím. Jenže trasa, kterou jsme měli najitou byla zpříjemňována několikerými přestupy ba dokonce i jednou výlukou, která byla nahrazena autobusem. Ale naštěstí to na sebe docela pěkně navazovalo a tak jsme celkem v pořádku dorazili do Nového Města. Safryš, (nesakruj!) teď jsem si uvědomil, že jsem popsal cestu za některou z holek, ale tak jestli to budou psát i ony tak to budete mít z více zorných úhlu (teda jako pohledů). Tak to je vše přátelé, to jsme si zase užili světa radoval se nejen Radovan, ale i Lenka,Pubu a Mládě. Tak zas někdy.
|
