KLASIKA - POKÉMONI - LASOVÁNÍ
Odranec 17. - 19. listopadu 2000
Po příjezdu do Odrance, a to bylo ráno, protože v pátek byl svátek, jsme se rozdělili hned do týmů a zapařili basík, dokonce hodněkrát. Všichni nováčci odpálily i Meďour, který ho hrál poprvé.
Když už jsme byli všichni pořádně promrzlí, šli jsme se ohřát do kulturáku, který už byl hodně vytopený a rozjeli jsme lodě, jenže trochu zvláštní. Prvně jsme losovali písmenko, potom nám Teo řekl písmenko, na které slovo začínalo a potom řekl druhou otázku, v jaké souvislosti bychom ho mohli slyšet. Když jsme odpověděli správně, mohli jsme pálit. Jelikož jsme byli už dostatečně prohřátí, nedalo nám to a museli jsme zase ven.
Na Bohdaleckou jsme vyrazili a pár schovek dali. Nakonec se rozjeli Angláni a Skoti trochu jinak, něco ve stylu všichni proti všem, to bylo dobrý, začínalo se nahoře a skončilo se dole.
Zpátky jsme se vraceli během, protože Teo nás nesměl chytit a Jíťa předběhnout. Pak se přijel Piškot s Verčou a Mládětem aspoň na chvíli podívat, jak to se Zdenym zvládáme, a jelikož bylo volno, tak jsme si mohli zalasovat a taky jsme dohráli lodě.
Byl čas večeře, přes kterou se nám hodně, ale vopravdu hodně setmělo, a proto jsme vyrazili do tmy, rozjiskřili svíčky a dali asi pět mačů ve svíčkovaný.
sobota
Na rozcvičce jsme dali teláč po týmech. Naše teda prohrálo, ale nebylo to tak hrozný.
Po snídani nám Zdeny oznámil, že budeme o půl devátý odcházet na malý průzkum do okolí. Vzali jsme to přes Bohdaleckou, Sněžné. Tam jsme chtěli najít muzeum, kde se vystavují bonsaje, ale nenašli jsme to a tak jsme to střihli odbočkou na Buchtův kopec.
Na nějakým poli, ani nevím, jak jsme se tam vzali jsme dali Bandiéru, ale to trvalo trochu déle, hráli jsme ji různýma způsobama, dokonce i v hadech. Nakonec jsme si řekli, že by nebylo špatný dostat se nahoru k Buchťáku, a tak jsme teda vyrazili.
Ještě jsem zapomněla dodat, že celou cestu probíhala potopa, divočák a museli jsme nahánět taky určeného z oddílu, abychom získali jednu známku a za to jsme měli body.
No, tak před tím, než jsme vyrazili teda nahoru, tak jsme se trochu zahřáli, protože jsme naháněli Atreie. Cestou na Buchťák jsme pokecali o mobilech atd. Dokonce jsme potkali taky jiné turisty, kteří se vydali taky na cestu po okolí. (Obrazně řečeno a do věty zamotáno, nejenom takoví troubové jako my vyrazili v takový klendře na túru.)
Na Buchťáku nedaleko stanice jsme uvařili oběd. K našemu překvapení všichni měli dostatek jídla. Jenom Lišky měli problémy s tou děsně ostrou polívkou, kterou stejně nakonec snědly, protože jestli nechtěly mít hlad, tak jim nic jinýho ani nezbývalo.
Zpátky do Odrance jsme to brali přes Věcov a Štarkov. Ve Věcově jsme ještě udělali fotečku na památku, na Štarkově nám Majký a spol. málem ukázali, jak se má asi správně padat přes skalistej převis. (Málem jsme o ňu přišli, o holku. A nejen o ňu.)
Po návratu z té dlouhé cesty jsme měli docela dlouhý volno, taky proto někdo lasoval, někdo papal, někdo se dal do řeči s vojákem, o tom, jak to tam teď vypadá. Jenže Verča, Mládě a Piškot nás museli dneska opustit a tak se odranecký kulturní dům změnil v slzný údolí
(To je samozřejmě jenom sranda, přeci si nemyslíte, že by nám mohli tak hrozně moc chybět!!). Prostě odjeli a my se vrhli na hry, které nám pomohli se seznámit. Např.: tleskaná a jiné hry, které nevím, jak se jmenují, protože je měl Zdeny. Potom jsme hráli risk, ale trochu jinak, na téhle výpravě se to stalo pravidlem. Jeden se vždycky připravil na to přeběhnout kulturák, když to věděl v družině ten, co byl na zahradě, jako odpověď na tu a tu otázku. Nejlepší byl konec, když nám Teo ukazoval Video ukázku. Jestlipak víte, co rád nosí Bohouš na sobě ve filmu Dědictví? Ne? Tak mi po téhle hře už ano.
Po risku jsme chtěli ulehnout a spát, protože jsme byli docela unavení, ale to prostě nešlo, ne že bychom si našli nějakou zábavu, která by nám v tom bránila, ale jeden Odranečák tu v hospůdce, která je součástí KD v Odranci slavil narozeniny, tak to snad chápete, ne?
neděle
No, tak to bylo opravdu skvělý ráno. Nikdo se tu nevyspal, a tak snídani nosíme až do postele, ale jenom svým členům družiny.
Dneska jsme nespěchali na nějakej autobus nebo něco takovýho, takže jsme hned potom, co jsme si sbalili, dali vyzývanou a potom mohl Áda zamést tu podlahu.
Nakonec jsme vyrazili na cestu domů. Nešli jsme po silnici, jak by si někdo mohl myslet, ale po žlutý, takže jsme domů přišli od Maršovic, a protože nikdo neměl chuť ani sílu někde se vybavovat, tak jsme to rychle rozpustili a vydali se ještě na cestu úplně domů do van a k jídlu.
Asi teda jak kdo, ale já určitě.
|
