 |
|
 |
|
Jo, tak těch bylo opravdu požehnaně, a tak alespoň některé z nich: - moment č. 1 (pouze pořadím, takže ani náhodou důležitostí nebo kvalitou) = CESTY Pominu-li ty ohavný silnice, musím uznat, že i když jsme nešli na Lysou, byly cesty plné překrásných výhledů, fakt super. A jako bonbonek nám byl úžasný pohled do údolí ze Smrku (1276,3 m.n.m.) - moment č. 2 = ÚČASTNÍCI EXPEDICE I když mě počet lidí na nádraží překvapil (jen 8 lidí z oddílu), zjistila jsem, že to není na škodu. Okamžitě se vytvořila "trošku větší rodinka", která se téměř nerozdělovala a strávit s ní ty 4 dny bylo prostě super. - moment č. 3 = NOCLEŽIŠTĚ Tak to byly celkem 3, ale jedno bylo " lepší" než druhý. Celkem se skládaly ze 4 stanů a dvou přístřešků. (Stanů mělo být 5, ale když si chtěl Monti první noc ten svůj postavit, tak zjistil, že nechal doma tyčky, a tak přijal naše skromné pozvání pod zelenou plachtu.) Což o to, stany vypadaly každou noc stejně a místo se pro ně taky vždycky našlo, ale měli byste vidět ty přístřešky. První z nich byl přikurtovaný mezi stany, ale byl to kupodivu ten nejkvalitnější. Druhý byl krásně vypnut mezi stromy, ale zase to hrozně klouzalo ke Zdenymu. No a ten třetí byl případ sám o sobě. Konstrukce nic moc (to proto, že sem jim do stavění nesměla kecat), Zdeny to dokonce zabalil a šel spát mimo, plachta chvíli lítala a chvíli vás přilepila k zemi, ale zato si mohli ráno Miky a Jofka vyzkoušet paragleiding. - moment č. 4 = NÁRODNÍ PARK ATREI Tento národní park byl založen hned první den a to Montim, prý aby chránil Atreie před nájezdy okolí (hlavně Pubu) , ale nakonec to byl on, který Atreika pustošil nejvíce a nakonec ho dokonce sám zrušil. (Největší nakládačku dostal, když mi chránil Jofku, takže ještě jednou Atreiku, díky.) - moment č. 5 = HLEDÁNÍ M. P a P I když jsme nechávali značky, šipky i zprávy kde jsme mohli, stejně nás našel jenom Miky - no našel, byl nalezen trestnou výpravou, která se mimochodem sama ztratila. A jestli alespoň trochu znáte Mikyho, dobře víte, že potom přišlo na řadu dlouhosáhlé vyprávění o autostopu a o tom, jak nás zachránil před vlky. - moment č. 6 = JÍTIN SMÍCH No smích to můžem nazvat jen s notnou dávkou představivosti, protože Jíťa se vždy místo smíchu začala dusit, nebo co, a vydávala zvuky jako lachtan. - moment č. 7 = VEČERNÍ KINO ALA MONTI Tak poslední večer Monti rozhodl, že jsme utahaný a stanovil večerku na 8:30. Načež někdo nadhodil téma vojna a my mohli až do 9:30 poslouchat nádherně vyprávěným a předváděným historkám z vojny. Bylo jich tolik, že je Monti musel tahat snad až z paty a skončil až v okamžiku, kdy se mu vybavovaly jen ty sprostý a my jsme se mohli "konečně" uložit ke spánku-ovšem s notně podrážděnou bránicí. (Monti poprvé řekl ježišmarjá (ovšem v citaci a s omluvou, ale to už nemusí všici vědět.)) - moment č. 8 = VEČERY POD PLACHTOU Tak o těch vědí zasvěcení svoje a kdo z nezasvěcených chce vědět, ať třeba zkusí před Montim říci 3, 2, 1 . - moment č. 9 (jeden z těch posledních) = KUTY U ČERNÝHO PETI Cesta zpět vlakem probíhala celkem v poho, ovšem dokud za námi (Mejša, Zdeny, já) nepřišel Kuťas s tím, že v životě nehrál Černýho Petra a že to jako chce zkusit. Ale asi nepochopil hlavní pravidlo - nedát na sobě znát, že mám Č. P.-a pokaždé, když ho dostal, chytl se za hlavu a vydal takový podivný skřek, že tím rozesmál všechny hrající a i Jíťu s Teem. Nakonec dorazil i jednu paní, která ho po očku sledovala, a to tím, že s předpokladem, že když bude mít v puse Zdenyho Albertku (značka sušenek) nedá na sobě nic znát, začal hrát novou hru, no a když dostal onu kartu, málem se udusil a začal kolem sebe plivat drobky. Tak to by mohlo stačit, a kdo v těchto okamžicích nalezl alespoň trochu krásy, zábavy a romantiky, může už jen litovat, ale příští může vyrazit s náma. |
| Tesis |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |