Výprava na Kutalovic chatu
9. - 11. 6. 2000
Možná se ptáte, proč jsme zvolili tento název. Stalo se tak ze dvou důvodů. Tím prvním je ten, že Teo nás všechny obohatil o jeho rodinnou historku, ve které hraje hlavní role jeho dědeček a strejda Pavel". Všichni si na to jistě vzpomínáte a je jasné, že tato historka podmínila druhý důvod názvu. Prostě výprava akorát, nic super extra skvělýho, ale také nic super extra strašnýho. Jednoduše NIC VÍC, NIC MÍŇ!
O celé výpravě píše Duo:
1.den
Tento den jsme se sešli na autobusovém nádraží kolem 17 hodiny. Vyjížděli jsme ze zastávky číslo 9, která nás autobusem dovezla do Jimramova. V Ji- ramově jsme se vydali na cestu do Nedvězí. Procházeli jsme kolem potůčku, který se jmenoval Trhohonický. Tento potůček nás dovedl až do Nedvězí. V Nedvězí jsme už netrpělivě vyhlíželi Kutalovu chatu. Konečně jsme chatu našli. U chaty jsme odložili na veliký palouk baťohy a vrhli jsme se na třešeň, kterou jsme mohli celou obrat od třešní. Jelikož se už začalo stmívat, tak jsme od Tea dostali papíry o velikosti A4 a na každém papíře byli vytisknuty čtyři pohlednice. Pohlednice jsme měli vystřihnout a na každou jsme namalovali obrázek. Po tomto programu jsme šli spinkat. Spali jsme totiž pod širým nebem, na kterým blikaly hvězdičky.
2. den
Když jsem se ráno probudila, tak jsem spatřila na své žluté karimatce plno malých klíšťátek. Bylo jich tam určitě přes 50. Jakmile jsem se z toho vzpamatovala, tak jsme vyběhli na rozcvičku.
Po rozcvičce jsme si sbalili do baťohů 5P, jídlo, pití a hlavně plavky. Z Nedvězí jsme dorazili na Bystré, od kterého byl hrad Svojanov vzdálen 6 km. Když jsme dorazili do vesnice Svojanov, tak každá družina dostala za úkol zjistit o hradu Svojanov co nejvíce zajímavostí. Nejvíc nám pomohla jedna paní, která nám půjčila takovou knížečku, ze které jsme si vypsali všechny zajímavosti. Na tento úkol jsme měli limit a měli jsme ve dvě hodiny přesně na minutu být u hradu. Tam jsme čekali až doběhnou i ostatní.
Zatímco jsme si prohlíželi hrad, tak se pod námi slavila svatba. Viděli jsme ženicha a nevěstu v krásných bílých šatech. Až jsme si doprohlédli hrad a ochutnali ledňáky, tak jsme vyrazili dál. Za vesnicí jsme si v příjemném chládku uvařili oběd. My jsme vařili jako naši tradici Kuře na paprice. Bylo velmi dobré.
Po cestě zpátky do Nedvězí jsme navštívili venkovní bazén, ve kterém jsem se pořádně vydováděli - jako například Tom. Nejlepší na tomto koupání byla vodní bitka s umělohmotnými flaškami. Když jsme konečně dorazili do chaty, tak jsme si dali chvilku auzu. Ale hned po svačině jsme hráli hru, u které nám řekl pravidla Teo. Měli jsme si nejprve utvořit dvojice. Jeden z dvojice lezl tak deset metrů raka a vzal žlutý lísteček. Rovněž se vrátil v podobě raka na místo odkud odlezl. Naskočil druhému na záda, a ten běžel dolů k chatě a ten druhý na zádech proměnil žlutou kartičku za žlutou známku. Potom vyběhli kopec a vzali pohlednici. Zatímco druhý chytal Tea, aby mu přilepil známku na pohlednici, tak druhý lezl opět jako rak pro žlutý papírek. Tuto hru jsme skončili večer. Zdeny zatím nachystal oheň a my jsme si v kroužku opekli buřty. Až oheň pomalu začal dohořívat a všichni měli plné pupky, tak jsme šli opět spát pod širé nebe.
3.den
Ráno jsem se samou hrůzou probudila a spatřila jsem svoji karimatku opět plnou klíšťátek. Naštěstí jsme dnes nemuseli běžet na rozcvičku. Až jsme si sbalili všechny věci do gemm, tak jsme uvažovali o názvu výpravy. Někteří si také natrhali třešně do sáčku, aby měli po cestě co jíst. Do Jimramova jsme dorazili před dvanáctou hodinou a odjeli jsme po dvanácté hodině domů. Tato výprava byla fakt drsná, ale super.
|
