Bílý štít
NOVÁČKOVSKÉ ZKOUŠKY
ÁDA, KLAKSÍK
Okénko - titulní stránka

O své vzrušující zážitky z tradiční ch nováčkovských zkoušek, které se opět konaly formou terénního závodu v lese Ochoza, se s námi podělí dva úspěšní absolventi zkoušek a novopečení, právoplatní členové oddílu Naděje - Áda a Klaksík.

     Mejšův taťka nás vyhodil asi o půl deváté před Mercedeskou a odjel. Já jsem si sedl ustaraně do trávy a opakoval jsem si uzly, zákony, hymnu, kroj atd. Mezi tím přicházeli další nováčci, a taky si opakovali své znalosti. Pak přišla Tesáková, rozdělala si na trávě celtu a vyndala si na ni různé potřeby. Roveři začali pomalu odcházet na svá stanoviště a zakrátko začala samotná "cesta".
     Po 45 minutách jsem vyrazil od startu a utíkal korytem dál než jsem viděl 1 faborku. U ní byl papírek, že máme napsat 10 zákonů. Pak jsem se koukal po fáborce a ona nikde. Pak mě napadlo, že Tesis říkala, že to nebude ke křižovatce (rovně). Dolů to nešlo, protože tam nešli vedoucí a tak jsem to střihl doprava. A po pár krocích vidím už zase další fáborku. Pak šla cesta malým lesejkem a vyústila zas u stromu s nějakým papírkem. Po udělání úkolu nastala moje nejhorší cesta v životě. Asi 20 m byla šíleně rozmoklá hlína a tráva (bažina) a tu jsme museli přelézt. Sice mě pak trochu čvachtalo v botách, ale to neva. Už od "bažin" jsem viděl Mejšu a Tesáka, jak jsou u rozdělání ohně. Ten jsem zapálil, ale Mejša mě musel pučit sirky (došly mě). Pak jsem se dozvěděl, že jsem přeskočil jedno stanoviště a tak jsem mazal přišít knoflík. A zas byla cesta podél lesa, až na mě jukl Atrei. Byl u mapy a ta se musela zorientovat a určit místo tohoto stanoviště. Pak jsem si zase užil hledání fáborků a to už jsem šel směr les. Tam bylo dost úkolů na papírku u stromu, až jsem zas uviděl Kutyho, kterej tam hrál ňáký hry na displejku. Tam se vázaly uzle a pak cesta pokračovala k Jítě, která byla u kroje. Pak asi 10 m od ní byl Zdeny a ten byl u slibáku atd. A zas byla cesta po fáborkách až ke stanovišti, kde se měly určit značky. No a zas byla hledačka fáborků, až k Pudilovi, kterej byl u ošetřovatelství. A to už bylo skoro poslední stanoviště, ale eště v lese bylo myslím 1. No a pak se upalovalo k Mercedsce, aby se dostaly ňáký body taky za čas.
     Po mém příchodu jsem viděl, jak Macík přibíhá z úplně jiný strany. Max bodů bylo 52 a nejmíň, aby se udělala nováčkovská mohlo bejt 37. Já jsem měl 51,5 bodu. Macík měl 36, ale jeden bod dostal za čas a tak to udělal. Neudělali bohužel 2 kandidáti: Kulich a Hobit. Na táboře to ale určitě udělaj.

Áda baterka


Ajejej …
     Už je to tady! Ptáte se co? Přece Nováčkovský zkoušky 2000. Sešli jsme se 15. 4. 2000 v 9.00 u Mercedesky. Sešlo se nás tam 9 nováčků a pár roverů. Po nástupu nám Tesis vysvětlila, kam máme běžet, dostali jsme karty a pěknou trému. Takovej Áda si ještě zopakoval zákony, hymnu (jen aby zamachřil, protože to měl pěkně našprtaný). Hobit, Kulih a já jsme si povídali. Holky se taky ještě drtily a my jsme dělali trošku bugr a pěknou srandu. Tesis koukala do deníků a pouštěla nás po 8 minutách. Jak jsme se tak smáli, Tesis na mě zavolala, že mám jen ještě jednu minutu. Z tohodle, co řekla, mi přeběhl mráz po zádech.
     Šel jsme ke startu a Tesáková jen řekla: "Tři, dva, jedna, běž".
     Né že bych běžel, pohodlně jsme šel, ale asi po 50 metrech jsem nahodil ďábelský tempo a pěkně jsem makal. Málem jsem přeběhl stanoviště č.1. Napsal jsem 10 zákonů a běžel jsem po šipce. Za chvíli se objevily fáborky a bylo všechno v pohodě. Splním další úkol (vlajka a její rozměry) a běžím dál. Byl jsem nemile překvapen, když jsem vběhl do takový divný pěšiny a přede mnou se objevila fakt suprová bažina. Vlítnul jsem přímo do ní. Chvíli jsem hledal další fáborek, ale brzy jsem ho našel a spěchal dál. Následovalo pár stanovišť a byl jsem u ohně. Byla tam Čita a Dany, které vyběhly přede mnou. Byl jsem šťastnej, že jsem je dohnal. Nasbíral jsem klestí a začal s přípravou. Dany vyplácala asi půl krabičky sirek a furt jí to nehořelo. Rozdělal jsem ten voheň (pěknou vatru) a běžel jsem dál. Zorientoval jsem mapu a dostal jsem se k  uzlům.
     Buch! Čita. Pěkně mě to naštvalo, i když se mi počítal čekací čas. Udělal jsem všechny uzly kromě autíček. Kuty mně zapsal body a valil jsem k dalšímu. Odříkal jsem něco znalostí o kroji a šel ke Zdenymu (skautský pozdrav, hymna, atd.) Zdeny mi ukázal cestu a běžel jsem dál. Zrovna do takovýho škaredýho kopce. Poznal jsem 10 značek a valil jsem k Pudilovi, kde bylo předposlední stanoviště - zdravověda. Zalepil jsem ruku a vobvázal palec a hurááááá k poslednímu stanovišti. Napsal jsem něco o historii skautingu a rychle k Mercedesce.
     Běžel jsem ďábelskou rychlostí cestou necestou přes kameny, křoví, bláto… Po doběhnutí mi Tesis změřila čas, odevzdal jsem jí kartu s body, doplnil jsem tělo tekutinou (Hanácká kyselka) a podělil se o zážitky s ostatníma.
     Když dorazili všichni, nastala chvilka pravdy. Sečetl jsem si body a zjistil jsem, že mám dost na to, abych prošel. Skvělý! Super! Mám to za sebou!!!!

Klaksík

  v uzlech se novacci vyznaji  

  ted uz pravoplatni clenove oddilu  

  zpět na titulní stranu  

  na index článků