 |
|
 |
4. ČERVNA 2000Přípravy výletu se ujal Pepa s Šerifem. Bohužel díky tomu, že se vedení prvního oddílu výletu nezúčastnilo, tak nejel skoro nikdo ani ze členů, což si myslím, že je docela škoda. Stačilo jen trochu mít zájem o prezentaci výletu u oddílu. Doufal jsem, že alespoň u střediskových akcí budeme táhnout za jeden provaz a ne si hrabat jen na svém písečku s názorem, že to co dělají ostatní, s tím se nemá cenu zalamovat. No nechejme toho a vraťme se k výletu. Sraz byl dohodnut na sedmou hodinu u klubovny. Sešlo se nás něco málo přes třicet, a tak jsme se v pohodě naskládali do autobusu. Hned po výjezdu Šerif společně s Pepou všechny přivítali a přiblížili program, který nás dnes čekal. Já dostal úkol nejméně příjemný a to vydyndat z každého adresu a rodné číslo kvůli dotaci. Se mnou šel ještě Pepa a ten vybíral penízky. Šlo to docela rychle, a tak jsme byli brzy hotoví a mohli jsme se pustit do vykecávání. Já jsem seděl přes uličku vedle Čiky a Radky - maminky od Čity. Těm jsem líčil čerstvé zážitky ze včerejší Prahy, ale pak jsem pustil ke slovu i je, a tak jsme kecali o všem možném. Cesta docela utíkala a my již brzy vystupovali ve Vranově nad Dyjí kde nás čekala prohlídka zámku. Rozdělili nás do dvou skupin a šli jsme asi v desetiminutovém odstupu. Nás bylo ale více, a tak jsme se přesouvali pomaleji, a tak nás začala další skupina docházet. Kluk, který nás prováděl, nás pak nestačil popohánět. Měli jsme obutý takový ty srandovní pantofle, a tak jsme pomalu škrondali komnatama. Prohlídka byla zajímavá, ale jelikož jsme mohli fotit jen zvenku, tak interiéry zámku neuvidíte. Měli jste tam holt bejt taky. Než dorazila druhá skupina, tak jsme si v podhradí dali zmrzlinu a pak společně seběhli dolů zpět k autobusu. Další výjezd byl na hráz přehrady, kterou jsme si bleskově prohlídli frčeli na místo odkud směřovala naše trasa putování. Výchozí místo nebylo voleno špatně, protože tam měli točenou zmrzlinu, a tak se mnozí, jelikož byl dost velkej hic, s ní rádi osvěžili. Jedna z prvních zastávek byla u provazovýho mostu. Přes ten naše trasa nevedla, ale jelikož je to atrakce na naše poměry nevídaná, tak jsme jej prošli tam a zpátky a radovali se jak malé děti z toho, jak se to krásně houpe. Sluníčko pěkně pařilo a tak jsme rádi přivítali, že trasa opouští tok Dyje a my vešli do lesa. Moc jsme si ale od tepla nepomohli, protože cesta začala dost stoupat. A tak jsme funěli, koukali se na kytičky, funěli a zase koukali na kytičky. Příroda tam byla velice zajímavá. Rostly tu spíše listnaté stromy a mezi nimi se často nacházel Javor polní babyka, který, co vím, v Novém Městě roste jen na náměstí jako účelně vysázená parková dřevina. Asi tak v půlce trasy jsme došli na vyhlídku na které byl vystavěný kamenný sloup. Zdálky jsme na něj již koukali a vypadal jak komín uprostřed lesa. Byl vystavěn kvůli nějaké hraběnce a jak jsme se shodli s ostatníma, musela to bejt docela pakárna to stavět. Dál jsme vyrazili směr Hardegg. Cestou byla možnost odbočit již k autobusu, ale většina, i když jsme byli dost "ucaprtaní", se přece jen rozhodla jít omrknout vyhlídku na rakouské městečko Hardegg. Musím říci, že to stálo opravdu za to. Vyhlídka byla postavena na vysokém skalním výčnělku a pod ní se v hlubokém údolí táhla stříbrná stuha řeky Dyje protékající městečkem, kterému dominoval krásný hrad. A pohled jako z letadla. Tak jsme se kochali, ochutnávali buchtu "mřížkovku", kterou pekla Čiky, a kecali. Při odchodu někteří rodiče objevili v písku pod kořeny stromu trychtýřovité jámy od larvy Mravkolva a tak jsme hned zkusili jestli fungujou. Chytli jsme mravence a šup s ním do díry. A hned ze dna začaly vystřelovat salvy písku, které mravence shazovali níž a níž až se konečně Mravkolvovi podařilo mravence chytnout. Scéna, ve které jde o život, jako z akčního filmu, a to vše umí příroda. Jen je potřeba se umět pozorně dívat, aby vám vše neuteklo. Mnoho lidí totiž chodí do přírody s klapkama na očích a neumějí nebo snad ani nechtějí se dívat, co kolem leze. Vždyť i ta kaluž, kterou každý překračuje jen s tím aby se nezašpinil od bláta, v sobě skrývá různý breberky, které když je člověk umí a chce najít tak jsou velice zajímavé. No a to už je vlastně skoro konec výletu. Došli jsme pomalu do Čížova, kde jsme si prohlídli zátarasy, které nás "chránili před imperialisty," a prohlédli si muzeum Národního parku. Mnoho pěkných fotek a zajímavých popisů,vzorky dřeva, na kterých jsme si vyzkoušeli jak kdo pozná dřeva stromů, světelná mapa, na které jsme si rozsvítili trasu kterou jsme prošli, dostali jsme propagační materiály, koupili pohledy a pak již šli k autobusu. Cukrárna, kterou jsme si "vysnili" cestou, se nekonala a tak jsme vzali za vděk místní restaurací, kde měli nanuky, a já si koupil poprvé v životě Supertwistra. Autobus stál až za vesnicí, zákeřně maskován křovím, a tak jsme chvíli pátrali kde je, ale zdárně jsme jej díky jedné domorodkyni našli. Cestu zpět si krátil každý po svém a překvapivě velká část zvolila způsob společný a to spánek. Díky němu cesta utekla stejně rychle jako ráno a než jsme se nadáli, tak jsme byli ve Městě. Tam jsme se rozloučili a ploužili se znavení ke svým domovům. Konečné hodnocení výletu, jak jsem tak zjišťoval, tak se líbil, akorát příště určitě jet v sobotu. Jinak je to vše přátelé, tádidádidádidá. |
| Mládě |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |