 |
|
 |
|
Ve dnech 20. - 21. 5. 2000 proběhlo poslední setkání KROKu, na kterém jeho frekventanti rovněž skládali závěrečné teoretické i praktické zkoušky. Jednotlivé události pro vás zachytili Tesák, Míra, Slezi a Kuty. Některé z událostí se opakují, ale snad vám to nebude vadit, a hlavně doufám, že nebudete tak zmatení jako já. Reportáže zahájí Zdeny, který si ale myslím při psaní spletl termín akce, protože se zmiňuje o čarodkách, které již byly v dubnu; nebo ne a já se už v těch všech akcích opravdu nevyznám. Aha, tak už jsem zjistil, jak se věci mají. Jednalo se o dvě různé akce. Jedna dubnová na Dářku (článek Zdenyho, Tesáka, Míry a Sleziho), druhá květnová na Piláku s praxí na vodě (viz. fotoreportáž str. 16 a Kutyho článek).Omlouvám se za zmatek, ale přece kvůli tomu nebudu všechno předělávat! Vodní výcvik na Dářku - tak pod tímhle názvem jsem měl tuto víkendovou akci napsanou v diáři. Těšil jsem se na ni jako malej kluk, protože jsem si představoval, jak se vyřádíme na vodě. Jak to dopadlo se dozvíte snad od někoho jiného - vody jsme si však užili jen soukromě - viz. dále. Když už chyběly do zmiňovaného víkendu asi tak jen tři dny, tak jsem už docela netrpělivě sháněl od Montiho nějaké informace. Jediné, co jsem z něj konečně dostal, byl čas srazu (9:00 na Dářku) a dostaňte se tam jak chcete. Nejdřív mě napadlo použít jako přibližovadlo Pežotka, ale naštěstí Kuty přišel s dobrým nápadem jet na kole. Protože Mládě mé kilometry už docela dotahoval a vyhrožoval, že mě přes víkend dožene, tak jsem nadšeně souhlasil. Přidal se i Atrei, Tesák a Tomík. Sraz jsme si dali v 7:00 u klubovny. Nebyl jsem si moc jistej, jak jsou na tom cyklisticky ostatní, a proto jsme si radši nechali víc času. Mé obavy se ukázaly jako liché a cesta probíhala v poho. Bylo nádherné, svěží, slunečné ráno, žádný mimořádný provoz, a tak se jelo nádherně. Jel jsem jako poslední a koukal na ostatní proti neuvěřitelně modré obloze. Nezbývalo mi než litovat, že nemůžu mít foťák zabudován v oku a zrovna teď tuto "scenérii" vyfotit. Holt všechno se zaznamenat nedá, budu se s tím muset smířit a "alespoň" si tyto okamžiky pamatovat. Nicméně můj "kanón" si zatím v bezpečí hoví na zádech v Corazonu a ke slovu ještě určitě přijde. Kuty vede celou kolonu perfektně, nikoho lepšího jsem si vybrat nemohl. Zbytečně neblázní a nepředvádí jak umí jezdit rychle, ale opravdu bere ohled na všechny a když se s Tesákem opozdíme tak po chvilce zaručeně počkají. Jen Tomík jedoucí za ním mu lehce naznačuje, že jako tak pomalu jezdit je pod jeho úroveň a tak provokativně jezdí serpentýnami. Ale naštěstí toho za chvíli nechá. Trošku mám obavy o průjezd Žďárem, ale naštěstí je ještě brzy a je zde docela klid. Stejně raději předjíždím Kutyho a provádím náš pelotonek pár křižovatkami až na výpadovku na Pilák. Jedeme po silničce přes Polničku až k Dářku. Po cestě míjíme Šiku, který u Piláku čeká na ostatní žďárské účastníky KROKu. Na místě určení jsme bez problémů v 8:05 a tak s nadhledem míjíme Montiho a jedeme ještě na hráz udělat fotečku a pokochat se pohledem na Moře Vysočiny. V 9:00 je na místě už většina, a tak se můžeme ubytovat a Monti zadává první úkol: naplánovat a sehnat stravu na celý víkend. Ještě, že máme ty kola. Jedeme do Polničky a pak následně do Žďáru. No a teď nastává v tomto článku nečekaný zvrat, protože vše urychlím a přeskočím na den odjezdu, protože tohle vám určitě už líčil Tesák ve svém článku. Jen musím připomenout, že za sobotu ukazoval můj tachák asi 78 km (to byla ta vyjížďka s Kutym a doprovod Marty do Žďáru) - čím víc tím líp a Mládě mě tak hůř dožene. Je neděle po poledni, závěr kurzu, a protože je hyc k padnutí, tak se naší cyklistickou skupinou domlouváme, že se půjdeme do Dářka vykoupat. Proto popoháníme Montiho, aby kurz už ukončil a my mohli vyrazit. Konečně je to tady. Závěrečný nástup a vyhlášení výsledků. Šika a Zub (známější pod přezdívkou Zoubek) získávají druhý stupeň a i když od nás mají stejné výsledky Kuty s Tesákem, tak se s Montim domlouváme, že přece jen ještě s udělením počkáme. A vybereme ze stezky pár bodů, které si ještě budou muset hošánci doplnit. Druhý stupeň je totiž už opravdu dost prestižní záležitost - nebo alespoň v našem oddíle bude! Ještě závěrečná fotka při které chybí Piškot, aby srovnal účastníky do nejpřijatelnějšího tvaru - musím Tesáka požádat, ať to udělá on, protože já jsem tady přece jenom přes techniku. Konečně je to za námi, pan Švestka si konečně může odvést Majkí, Šídlo a Tkaničku, Monti může vyrazit s Mírou a Slezim pěšky a konečně náš cyklistický tým jede na úplně opačnou stranu k Dářku, přesněji na pláž. Voda je studená jako dost a tak kromě mě to všem docela trvá. Proto zatím odbíhám pro foťák a upevňuju ho na ministativ směr voda - ať máme první letošní foto z vody. Kluci a za námi stojící rodinka napjatě sledují, jestli stihnu doběhnout na své místo než samospoušť spustí, ale zvládl jsem to. Hned jakmile cvakla spoušť, se Tomík vyšplhal z vody a už jsme ho zpět nedostali. Sami jsme si teda taky trošku zaplavali a rychle zpátky za Tomem, aby nepřišel zase na nějakou lumpárnu. Na břehu pomalu osycháme a sledujeme rodinku, jak si kopou s míčem. Celá akce trvala skoro hodinu a tak je na čase vyrazit. Osedláváme naše "mašiny" a po perfektní silničce vyrážíme do Žďáru, na jehož začátku narážíme na Montiho pěšáky. Cesta do města nám i v tom horku trvá asi dvacet minutek. Rozcházíme se s tím, že za pár hodinek se sejdeme na Střediskovém ohni čarodějnic. I když jsme nebyli na lodích, tak jsem byl s touto akcí vrcholně spokojen (lepší jak přes víkend sedět doma a mořit se s diplomkou, ne?). Byla to takova rodinná pohodička. Jen škoda, že nás nebylo víc a to není apríl (viz. Mikyho článek Otrok). |
| Zdeny |
|
Scházíme se v 7.00 u klubovny a vyrážíme po silnici na Žďár. Ve Žďáře pokračujeme směrem na Polničku. Tou projedeme a za chvíli už vidíme chatu, ve které budeme, ale míjíme ji a jedeme k Dářku. Tam uděláme fotku, na pláži zjistíme, že voda je studená jak psí čumák a druhou cestou se vracíme. U chaty chvíli čekáme s Montim, až přijde Myšák s klíčema. Za chvilku je tady a hned za ním kupa Žďáráků. Ubytujeme se a poprvé se scházíme v krbovce. Monti nás přivítá a začne vysvětlovat průběh tohoto kursu. Řekne nám, že jsme expedice a ptá se, co si taková exp.musí zajistit. "Organizace" říká kdosi a Monti souhlasí. Za chvíli jsme rozděleni do tří velkých skupin pod vedením tří vůdců. Další je jídlo. Už po skupinách dostáváme každá 200 + 50 Kč od každého člena skupiny a máme si nakoupit jídlo na kurs. Napíšeme tedy naší představu a já, Kuty a Zdeny vyrážíme na kole do Žďáru. Ve Žďáru jsme asi za 20 minut a nakupujeme v prvním větším obchodě. To nám trvá opravdu dlouho. Nakonec všechno nacpeme do báglu a můžeme vyrazit zpět. Jedeme jinudy než předtím. Ještě než odbočíme, předjedou nás dva silničáky, ale s tím nesouhlasí Zdeny a pouští se do závodu. Jeden z nich odpadne a druhého Zdeny dotahuje a předjede. Pak odbočujeme k Dářku a za chvilku jsme zpět. Všichni jsou na nějaké fitce a tak jdeme za nimi. A o tom už snad Míra a Slezi. |
| Tesák |
|
Tentokrát se měl rádcovský kurz odehrávat u Velkého Dářka a měl začít v 9:00. Každý se měl k místu konání dostat sám jak chtěl. Na kole, pěšky nebo autem jako my. Přijeli jsme asi ve tři čtvrtě na devět a potom, co jsme se naskládali věci do malé místnosti (alespoň pro naši klučičí část Kroku) se to všechno rozjelo. Rozdělili jsme se do tří skupin A, B, C s veliteli Atrei, Ondra a Šika a dostali první úkol. Naplánovat si jídlo pro 8 lidí na dobu 2 dnů a nakoupit ho kde chceme. Samozřejmě pro vlastní potřebu. Na nákup vyjeli vždy 2 členové z každé skupiny a mezitím, co byli pryč jsme probrali úkol z minulého kroku a to ohně. Po návratu nákupčíků se povídalo o tom, co se vám na družinách líbí a nelíbí. Mezitím nám Monti řekl, že oběd má být do 1 hodiny, samozřejmě ho někteří stihli o tři čtvrtě hodiny déle. Po obědě došlo na praktickou zkoušku, kdy jsme měli donést a správně určit 10 stromů. U další teoretické zkoušky jsme měli určit rostliny a nějaké stromy. Že to bylo těžké jde poznat na tom, že nikdo, aspoň myslím, že nikdo nezískal ani jeden bod. Za den se vystřídalo ještě několik praktických a teroretických zkoušek, třeba ošetření zranění a přenos člověka v bezvědomí, uzly nebo různé otázky ze skautingu. Zkouškami se také prolínaly různé fitky, ve kterých se objevovaly hry jako šátkovka, vyzývaná nebo teláč. Monti vedl jednu fitku speciální, ve které se prvně běželo ve dvojicích, kdy se měly přenést dva kameny ze vzdáleného pole a druhá část, kdy Monty zmizel v lese a tleskáním na sebe upozorňoval. My ho měli najít a položit k němu postupně oba kameny. Nakonec, když se šlo spát jsme u Montiho prosadili, že můžeme spát venku, protože být v přeplněné místnosti, když na večeři byla hrachovka se alespoň mně moc nechtělo. Nebýt rosy, která nebyla tak hrozná jako Tom ležící vedle mě, spalo by se mi na jedničku. |
| Míra |
|
Po ničím nerušené noci jsme se probudili do dalšího dne, ať už pod širým nebem, nebo v chatě (většina skautů a skautek spala pod širákem). Dnes nás čekala závěrečná část velké zkoušky. Po chvíli jsme šli na rozcvičku kterou vedl Monti. Ještě jsme si udělali snídani a mohla začít teoretická část. Zde si Monti s Martou prověřili znalost historie skautingu, krojové nášivky a mnoho dalších věcí které bychom určitě našli ve Skautské stezce. Ve volné chvíli si jedna skupina vzala fitku na rozběhání. Monti udělal poslední dozkoušení uzlů ze včerejška a mohla začít poslední praktická část zkoušky. Naším úkolem bylo nakreslit panoramatický náčrt libovolně zvolené krajiny (měli jsme na to 10 minut). Také jsme si přezkoušeli velení nástupu a jiné různé povely. Tento úkol jsme si sami ohodnotili. Nahlásili jsme poslední body, začali přípravu oběda. Byli jsme rozděleni do tří skupin po šesti nebo sedmi členech. Jídlo jsme si museli sehnat sami, tak jsme také včera učinili. Dnes jsme si namazali krajíc chleba a kdo chtěl si mohl vzít zbylé párky od druhé skupiny (bylo jich asi 20). Ty jsme si opekli na ohni před chatou. Až se všichni najedli, začal úklid chaty a okolí. Každý měl něco nastarost. Až jsme s tím byli hotovi, mohlo nadejít k slavnostnímu vyhlášení. Plno skautů a skautek si zde splnilo první stupeň a někteří i druhý stupeň. Zdeny ještě pořídil závěrečné foto a mohlo se jít domů. Každý se dopravoval jinak. Ať už na kole,autem či pěšky. |
| Slezi |
|
Když nás Monti druhý den probudil, bylo něco málo před osmou hodinou. Do 8:30 jsme vylezli se spacáků, což bylo pro některé členy KROKU obzvláště obtížné, najedli se a částečně sbalili. Během této půlhodinky nás bavili Atrei a Tesák se svými velmi zajímavými potyčkami. Po půl deváté jsme ještě zahráli několik posledních her 1. ročníku KROKU, které byly převážně na všímavost a logiku, jako třeba hra S a BEZ. Další část dopoledne jsme strávili uklízením, někteří aktivně, jako třeba holky ze Žďáru, které se, pro mě nepochopitelně, přihlásily na uklízení hlavní místnosti dobrovolně. Díky jejich a naší píli jsme žďárskou klubovnu uklidili velmi rychle, a tak nám zbývalo dost času na prohlídnutí poutě a Zelené hory. Z poutě jsme si moc zážitků neodnesli, snad až na slogan vyřvávaný u kačenek: " kupujte letenky na naše chlupaté kačenky". Po krátké prohlídce pouti jsme se vydali směr památka UNESCO - Zelená hora. Zde jsme nakoukli do kostela, obešli ho, poslechli si nějaký sbor (velmi krátce) a tuto památku jsme opět opustili. Jelikož hodiny chvátaly, a jak je známo vlak nečeká, museli jsme se pomalu a jistě ubírat směrem k nádraží. Naše cesta vedla přes klubovnu, kde jsme si vzali bágly, přes pěší zónu, tam si ještě každý prohlídl výkladní skříně těch obchodů, které ho zajímaly (Zdeny, já a Teo např. počítačovou prodejnu, Čiky obchod s oblečením ). Když jsme přišli na nádraží, přečetli jsme si, že nemusíme čekat na vlak, protože za nedlouho jede vlak dříve, než ten, kterým jsme chtěli jet původně. Konec této akce byl jako každý jiný: odjezd z nádraží, cesta, příjezd na nádraží, rozloučení a cesta domů. |
| Kuty |
 |
 |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |