 |
|
 |
SEVEROČESKÁ ZÁCHRANÁŘSKÁ LESNÍ ŠKOLATo se lehce řekne. Zvlášť, když je v poslední době takový výběr těchto vzdělávacích akcí. Mládě nás varoval, ať si to moc neidealizujeme, že se jedná hlavně o přednášky a učení. To nás (a zvlášť Piškota) trochu zarazilo, ale byl to právě Piškot, který jeden den v listopadu přinesl vítězoslavně skauting ve kterém bylo: Pokud máte rádi překvapení, jste zvídaví a nezaleknete se ani těch nejnáročnějších úkolů, určitě přijeďte. My Vám slibujeme partu skvělých lidí, tradiční skautské vzdělávání a navíc Vás naučíme vyznat se v situacích téměř krizových a to ať doma, v klubovně či na silnici, ve vodě na sněhu či písku. Těšíme se na Vás a Vy se těšte! Navíc nás přesvědčil ještě dodatek o tom, že si sáhneme na dno fyzických i psychických sil a že se jedná o lesní školu s nejvíce setkáními. No nakonec to dopadlo úplně jinak. Piškot, který to vše spískal" se vydal na delší akci," tedy na roční vojenskou službu a místo něj se k Mikymu a mně přidala Verča. Je těžké psát článek, když nemůžete téměř nic prozradit, ale pokusím se. První setkání bylo seznamovací (vše se odhrávalo v Libereckém kraji). Úkolem bylo poznat se navzájem a hlavně nás měli poznat a vyzkoušet instruktoři. Krátce řečeno, dostali jsme tento víkend pořádně do těla a byli jsme ujištěni, že si nemůžeme být ničím jisti. Noc nenoc, spánek nespánek, x hodin v akci. Tímto způsobem nás instruktoři poznávali. Protože jak říkal Jezevec: Největší průšvihy přicházejí zpravidla tehdy, kdy je člověk v nejmizernější kondici, nevyspalej a vůbec." Taky že jo a po vysilující fyzické námaze jsme byli zkoušeni ve zdravovědě (samozřejmě přímo v praxi) a dodatečně upozorňováni na chyby, kterých jsme se dopustili. No řeknu vám, že jsem tento víkend dospával ještě dlouho. Ale hlavní bylo, že jsme obstáli a navzájem se seznámili s lidma téměř ze všech koutů republiky a i ze Slovenska. Už jsme se nemohli dočkat hlavního letního běhu. Na ten jsme se připravovali trochu fyzicky a částečně i teoreticky - hlavně na zdravovědnou část. Ale samozřejmě jsme byli přesvědčeni, že v praxi je to něco jiného. A tak jsme v deseti dnech zažili neuvěřitelné záchranné akce ať už v noci či ve dne, blízko či daleko, na zemi, ve vodě či ve vzduchu. Snad každého instruktorský tým (ve kterém bylo dost profesionálních lékařů) přesvědčil, že o zdravovědě neví nic moc. Po několika dnech jsme byli tak vycvičení, že jsme se téměř nikam nehnuli bez lékárničky, lana, sedáku a čelovky. Při sebemenším výkřiku jsme vybíhali, no prostě síla. Samozřejmě, že jsme pořád jen nezachraňovali. Měli jsme spoustu přednášek jak o hospodaření, skautingu, samozřejmě zdravovědě, civilní ochrany, tělovýchovy, komunikace, meteorologie atd. Vše proložené hrami a různými hříčkami (při jedné jsme naběhali asi 16 km). Tyto všechny zážitky jsme získali v Lužických horách asi půl kilometru od hranic s Německem, tam kde dávají lišky dobrou noc ve srubu pod majestátným vrcholem Hvozd. Dovedete si představit, jak moc se nás 16 frekventantů za takových podmínek zžilo a jak těžké bylo loučení. Slíbili jsme si, že na dalším podzimním setkání budeme určitě všichni. To se týkalo hlavně výcviku záchrany ve vodě. V té jsme strávili několik hodin a poznali nepřeberné množství situací, které mohou v tomto živlu nastat a také jak na ně reagovat. Další namáhavý výcvik byl horolezecký na stěně zvané Jakub, kde bylo možné natrénovat všechny možné i nemožné způsoby lezení i slézání. Samozřejmě vše pod dozorem profesionálních záchranářů. Tečkou za tímto víkendem byla návštěva hasičů - záchranářů. Samozřejmě nechyběly ani zde nějaké ty nečekané záchranné akce a hry. Úplně posledním setkáním byl víkend v zimních Jizerkách. Lyže byly podmínkou a tak se záchranařilo pro změnu zase na sněhu. Nezapomenutelná byla návštěva borců z horské služby, spaní na sněhu a další a další akce. Byly nám zhodnoceny práce, které jsme psaly již od prázdnin a na jejich základě a na základě úspě-šného zvládnutí všech čtyř víkendů jsme obdrželi šedé šátky a nášivky se znakem Selešky. Co závěrem? Jsem hrdý na to, že jsem účastník právě této lesní školy s velkou tradicí, jsem vděčný, že jsem tam mohl být s takovým kolektivem, který se tam sešel. Děkuji všem instruktorům a hlavně vůdci lesní školy Amesovi. Budu se snažit jejich investici" do nás všech využívat v dalším, nejen skautském životě a BÝT PŘIPRAVEN! |
| Zdeny |
 |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |