 |
|
 |
|
V pátek jsme se sešli v klubovně s Montim na tradiční jarní schůzce, kam se stejně jako já těší i ostatní rodiče. Na rozdíl od rodičáků v různých jiných institucích nám zde totiž nehrozí většinou žádná ostuda v podobě pokárání za prospěch či za chování našich dětí. A protože naši potomci chodí do skautu dobrovolně, projevuje se tento fakt i na jejich aktivitě. Ačkoliv nám se někdy zdá, že je těch akcí ve skautu až příliš, naše děti mají naopak dojem, že by toho (alespoň ve skautu) zvládly mnohem víc. Poté co nás Monti seznámil s kalendářem akcí od dubna až do letního tábora, bylo nám jasné, že si svých ratolestí moc neužijeme. Uznávám však, že je to dobré nejen pro ně (zvládají vaření, občas i různé krizové situace, naučí se starat o sebe, ale hlavně myslet na ostatní atd.), ale také pro druhou stranu - tedy pro nás, rodiče. Alespoň si na jejich nepřítomnost zvykáme postupně a nebude pro nás takový "šok",až odejdou na studia a až se nakonec odstěhují úplně. Jako každý rok jsme dostali mimo jiné seznam věcí potřebných na tábor, který se aspoň tedy v naší domácnosti za ty 3 měsíce většinou ztratí a pokud se náhodou najde, tak je stejně redukován podle velikosti zavazadel, které skaut či skautka uzná za přiměřené jeho věku, zkušenostem, "funkcím", apod. (A tak podle seznamu zakoupené holínky nosím občas já na borůvky nebo když jdu s jezevčicí Barčou na procházku a opravdu hodně prší.) A i další věci jsou postupně vyřazovány z různých objektivních příčin-např.: to jsem zatím nikdy nepotřeboval, to bude mít někdo jiný, apod. A zase naopak přibývá věcí na seznam nezařazených. Sdělení, že většinou oddílu teď cloumá "puberta" (tedy spíše různé lásky) a že to s nimi nebude chvíli k vydržení (či spíše k uhlídání) jsem od Montiho brala s pochopením, ale na druhu stranu chápu i skautky a skauty-vždyť spolu tráví tolik volného času a proto "normální" vrstevníky asi moc neberou. Věřte mi, že závidím - ráda bych se vrátila do jejich věku a absolvovala s nimi alespoň jeden letní tábor. (Mrzí mě, že jsem si nedělala čárky, abych zjistila, kolikrát se u nás např. promítalo video z loňského letního tabora Narnie, které znám nazpaměť.) A tak jim všem můžu jenom přát, aby si ten skvělý vztah ke všem členům oddílu udrželi co nejdéle a aby je to nepřestávalo "bavit". A už jen pro ilustraci: ve chvíli, kdy píšu tento článek (pro mnou velice oblíbený časopis - většinou se mi podaří zmocnit se ho jako první a doplnit si tak představy o všech akcích i od někoho jiného než jen z vyprávění mých dětí) je neděle 23. 4. Což znamená, že děti jsou od čtvrtka na výpravě v Beskydech a já jsem si musela v Muzeu nadělat pár hodin, abych mohla jít ve čtvrtek a v pátek kvůli psici dříve domů. A teď pobíhám s různobarevnými prsty mezi kuchyní (kde barvím na zítra vajíčka a jako obvykle drží barvy nejlépe na rukách), obývákem (datluji na počítači tenhle článek-a chybí mi tu Kuba, aby mi poradil, jak nejrychleji odstranit překlepy), ložnicí (tam uklidňuji jezevčici Barču, která má svou klasickou "nedělní" náladu-tzn.že je protivnější než obvykle, ale zatím je pro mě záhadou, jak od sebe rozezná všední den od neděle) a koupelnou (kde naštěstí bez mé pomoci pere automatická pračka). Na závěr ještě prosba ke všem skautům a skautkám. Buďte shovívavější ke svým rodičům, kteří se občas sejdou při vašem odjezdu či příjezdu anebo při nějaké skautské akci. Oni tam nejsou proto, aby vás kontrolovali, ale proto, aby se ujistili, že je normální, když v dětském pokoji přes vrstvu kronik a bodování, lan, šátků, spacáků, celt a dalších skautských potřeb vidět takové podle rodičů docela potřebné věci, jako jsou např.učebnice a sešity. A že tak to vlastně vypadá ve všech rodinách se skauty a není proto potřeba se tím příliš znepokojovat. |
| Máma Tesáka a Tesis |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |