 |
|
 |
|
Jémine! Zdeny mě již po několikáté upomíná, abych napsal článek do Okénka o stavbě Podolí. Tak jednak si toho již moc nepamatuji, za druhé již nevím, kdo tam byl a za třetí
.. a vůbec snad něco vymyslím. Jednoho krásného rána, bylo to myslím pátek odpoledne vyrazil jsem na kole, kteréžto mi pro účel práce zapůjčil Zdeny. A na tom kole vyrazil jsem směr Podolí. Jedu si velice pěkně, to jo. Kochám se okolím, zastavuji pod kopci, abych pomalou chůzí, tlačíc kolo vedle sebe pozoroval. Tu vrabce, tu srnku, tu zajíce, tu berušku, tu, himbajs, skoro mě přejelo auto. Na kopci nasednu a jede se. To se to jede, pár krát šlápnu a hnedle jsem v zatáčce Podolské. Narazím na té polní cestě (a to skoro doslova) na skupinku z oddílu. A teď přichází ten vrcholný okamžik, kdy si vůbec nemohu vzpomenout, kdo tam byl. Prosím proto redaktory: pokud víte jména, uveďte je, ať nevypadám jako úplný truľo (česky b c). Ó tábořiště Podolí. Jak dokáže podmanit vzpomínkou na několik střediskových táborů, na velikost kuchyně, bublající potok a polívkovou skálu. Tak, po několika letech jsem opět na stavbě. Pro nezasvěcené. Nemohl jsem již na střediskové radě poslouchat ty věčné výčitky: "A proč se oddíl nezúčastnil stavění Podolí?! A proč jste jeli zrovna na VOR?!" PROTOČ! V jednu chvíli, kdy mi Mládě vzlykal na střediskovce na rameni, že von to fakt sám nepostaví (to snad každý chápe), a že jestli tam nebudeme, se vším sekne - koupil si prý na to i speciální sekyru) a bude to. Dobrá tedy, termín VORu se mění a oddíl bude stavět Podolí. Ono takové stavění má něco do sebe. A i když si oddíl staví většinu svých tábořišť, to Podolské je vlastně velice zvláštní. K tomu, aby bylo co nejlépe, nejkvalitněji a včas postaveno je nutno: sehnat dostatečnou pracovní sílu (splněno, oddíl v přepočtu malého torza - já si fakt ten počet nevzpomenu, se činil a přišel. Jo, teď si vzpomínám, že tam byla Tesáková, protože jsem ji párkrát vzal polenem. Nebo to byla podsada? To je jedno, byla prostě něčím praštěná. A pak tam myslím byla Čiky. Ale to nevím přesně, protože se mi to plete, jestli byla už ostříhaná, nebo se k tomu teprve schylovalo. V každém případě někdo s malým počtem vlasů na hlavě. Sebe do toho nepočítám. Já jich mám pochopitelně dost). Sehnat dostatečný počet hřebíků, kladiv a štípaček. Ani jednoho ani druhého, a světe div se, ani třetího se nám nedostávalo. Hřebíky byl jednou malé, pak zas velké. Kladiv bylo málo stále a tak se občas použilo nějaké torzo sekyry. Vystěhovat celý saloon. To znamená, že jej myslím Mejša a Tesáková skoro zničily při prvotním otevírání. Pak to znamená vystěhovat asi moc a moc dílů podsad, snažit se je seřadit podle čísel a nezranit se při tom navzájem. Dále pak vystěhovat železný krámy, jak je kdosi nazval. Ty se většinou příčí, řinčí a překážejí. Podařilo se nám zavčas zjistit, že je nutno je použít při stavbě stanů. Jinak jsme je chystali znovu pokliditi. Vystěhovat saloon je vám veliká zábava. Dva neb tři jsou uvnitř a podávají, ostatní odebírají, nosí, později vozí. Vytvořily se nosičské dvojice, ba mnozí si představovali, že jsou šerpové (od slova šerpa - neboli bederní páska) a dřevěné dílce nosili na zádech i hlavách. Stále udržovat dobrou náladu. To nebyl zase tak veliký problém. Kdo byl někdy na nějaké akci s mým (ó, jak to zajímavě zní) oddílem ví, že zábava plyne jaksi samozřejmě. Tu se někdo pošťouchne, tam se něco řekne, zde se další polechtá. Stále udržovati pracovní nasazení. Jak velmi mile jsem byl překvapen pracovním úsilím účastníků. To vám byla rychlost a dokonce i kvalita práce (alespoň nevím, že by s někým stan spadl). Až později večer jsem zjistil, že nasazení mělo svoji jednoduchou příčinu. Jelo se totiž do kina. A proto se práce stihnout musela. Tady si musím postěžovat, že jsem se musel obětovat a zůstat na stráži. Proto dodnes nevím, o jaký film jsem přišel. Ale určitě stál zato. Vše jest postaveno. V řadě naskládány stany na nových podsadách a i ty, které pamatují staré dobré tábory v letech minulých. Teď jsem si ještě vzpomněl, že nám přijeli postavit stanovou kuchyň kluci z Gohiralu (schválně jsem nenapsal Lackovci, protože to oslovení nemám rád). Dokonce nechali vyrobit i nové slušné a stabilní lavice a stoly. Jo, kde jsou ty časy, kdy se palicí tloukly kůly do země. Na konci srpna se pak musely odříznout těsně u země, nešly totiž vytáhnout. Toť vše. V sobotu mě na stráži vystřídal Šerif. A po něm přišli roveři od vlčat. Tábor byl připraven přijmout dětské dobrodružné sny a řádění. Na to, že jsem si nemohl vůbec na nic vzpomenout,jsem toho tedy vyplodil celkem dost. Tak už raději dost! |
| Monti |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |