 |
|
 |
ZIMNÍ TÁBOR ŠVÝCARÁK 2001 Zimní tábor aneb škola pro vůdce amatéra... První větší akce po Montiho odchodu byl Zimní tábor, opět na Švýcaráku v Novohradských horách. Po pravdě jsem se trochu obával, jak to zvládneme. Já jako novopečený vůdce, Teo a Tesák jako hlavní programoví - poprvé na akci takovýchto rozměrů. Nechtěli jsme nic nechat náhodě, tak jsme se předem připravovali jak jen to šlo. Vše bylo nové, od schraňování táborových přihlášek, po stanovení rozpočtu, jídelníčku, režimu dne, služeb. No prostě vše, na co je teoreticky připravován každý, kdo se rozhodne skládat čekatelské a posléze vůdcovské zkoušky. Ale praxe, až praxe je tou největší školou. Školou k nezaplacení. V podvečer před odjezdem jsem nervózní jak pes, procházím všechny věci, jestli jsem nic nezapomněl a tábor mi nedává spát. Naštěstí do toho všeho zavolá Magda Svobodová a to je moje záchrana. Její uklidňující hlas mě dostane z vůdcovské deprese" a já konečně uléhám (díky Magdo). Ráno na nádraží procházím několikrát seznam účastníků, kupuji lístky a už zase značně nervózní cpu oddíl do vlaku. Cesta do Novohradských hor je dlouhá s mnoha přestupy a naše batohy podobající se spíše skříním, nám stání v uličkách značně znepříjemňují. Ještě, že s námi jede i ségra Tesis - Jana. Cesta ubíhá bez větších problémů, hrajeme Člověče, nezlob se, pexeso atd. Dokonce i cesta z nádraží do srubu je v poho. No a pak se vše rozjíždí. Zabydlujeme sruby, zatápíme v ka-mnech, ubytováváme se a táborový život může začít. Počáteční tendence - při jakémkoliv rozhodování se ohlížet po Montim, mě brzy přešly (z pochopitelného důvodu). Většinou nechávám programovým volnou ruku a sám se snažím starat o kuchyň, nákupy, služby atd. Naštěstí doráží Verča, která mě společně s Tesárnou a Jíťou nenechává na holičkách. Představa, že stačí recept z domu na to, aby se oběd vydařil byla mylná. A tak oceňuji zkušenosti holek ve službě. Takže díky Duu, Dany, Čiky atd. Při večerních radách sám sebe poslouchám a jen se utvrzuji v tom, že mluvím stále více a více jako Monti. Konečně, proč ne? To on mi dával největší vůdcovskou školu v mém životě. To, že se tábor koná v době chřipkových epidemií se projevuje a tak má Verča dost práce. Kloktadlo, kapky do nosu a paralen patří mezi věci denní potřeby. Nejvíce zabrat nám dává ale Atrei se svou horečkou 39,6 C. Vybral si pro ni poslední večer a tak přichází o závěr hry. Závěrečný ohňostroj sleduje pouze přes okno. Nastává závěrečná večeře, se kterou jsme se v kuchyni babrali celé odpoledne a navíc jí bylo málo. No nemají to ty žen . tedy všichni lidé u plotny lehké - to jsem poznal dokonale. Protože ráno vyrážíme v osm hodin, je potřeba vstát brzy a vše uklidit. Pokud to jde, tak vše uklízíme ještě v průběhu noci. Zatímco celý oddíl spí nahoře u kluků - oba sruby bychom totiž ráno nezvládli uklidit. Proto se holčičí uklidil den předem. Ráno všichni vstávají v šest a nemusím podotýkat, že z toho nikdo příliš nadšen není. Ale nedá se nic dělat a kupodivu se nám daří v osm vyrážet na vlak. Týden táboření je za námi, a se mnou včele svorně kráčíme na vlak. Přemítám o uplynulém týdnu a uvědomuji si, že jsem toho z programu moc neměl. Vzpomínám si vlastně jen na pár akcí: Nejvíce se mi vryla do paměti i do oblečení ta, při které nás oddíl musel nakrmit banánem, napojit šťávou a ještě ke všemu rozesmát. Lehký úkol v případě, že bychom to chtěli. Ale to my ne. A tak jsme naháněni po loukách, klečí se na nás, je nám zacpáván nos, banánový šrot" máme úplně všude společně se šťávou. No prostě síla. Hlavně, že se to oddílu líbilo. Další akce, která mi utkvěla v paměti byla bezruká pouť, při které byl Ani vyraž., tedy vypadl jí zub - prý se už před tím hýbal. No šátkovka bez ruk nese svá rizika. Celodenní výpravy do okolí jsem se bohužel nezúčastnil, protože i vůdce bohužel může být nemocen a tak místo toho uléhám a mobiluji" s Tesinkou, která je ještě pořád v nemocnici. Ne však sama, ale už s Matýskem. Tyto telefonáty a také SMS mě vždy potěší. Zlatá kamarádka - škoda, že tady není s námi. Rozhodně nemohu zapomenout na večer, kdy vtrhnu do společenské místnosti za účelem seřvání programových, proč že se nic neděje a přivítá me zpěv, dort, dárek a přání oddílu k narozeninám .. žádné seřvání se pochopitelně nekonalo. Už doma si prohlížím narozeninovou kartu s věnováním a podpisy. No není to super mít tolik kamarádů a prožívat s nimi jejich skautský věk a mít tu čest být pro ně dokonce důležitým? Jen si toto vše vždy uvědomit, když je situace napjatá, nic se nedaří a nervy jsou podrážděny. Takže kamarádi zvládli jsme to, jsme o mnoho zkušeností bohatší a děkuji všem, za vzorné služby, topení v kotlech, no prostě, že jste tam byli nebo nás podporovali na dálku. |
| Zdeny - vůdce amatér - teď o mnoho zkušeností bohatší. |
 |
 |
 |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |