Bílý štít
TÁBOR KOLOČEK
MIMČO, ČITA, KAŤKA, HOBIT, KORBI
Okénko - titulní stránka

Tábor 1. oddílu Naděje
Toulovcovy maštale
27. července - 6. srpna 2000

     Následující táborové reportáže nejsou seřazeny chronologicky, tak jak se jednotlivé akce odehrály, ale úplně jednoduše, podle abecedy. Vyjímkou je táborová výprava a závěr hry - to patří opravdu nakonec, stejně jako shrnutí tábora.

Cesta pyramidou

     Už z názvu poznáte, že se bude prohledávat pyramida. Každá družina musí najít co nejvíc Debenů ukrytých v pyramidě. Družina se posouvá vždy, když někdo z družiny hodí sudý číslo, tak družina má dva tahy. Např.: A1, B10. V pyramidě se ukrýval desetidebenový poklad. Protože to šlo pomalu, tak za sudý se mohla družina posunout o tři a lichý o dvě.
     Nám Pomněnkám se vedlo skvěle, ale poklad nám vyfoukli Rysy.

Mimčo

Co to je?

     Teo si nás přivolal a začal nám vysvětlovat pravidla hry Co to je?. Po lese byly rozházené obrázky. Ty měly zezadu napsané číslo. To číslo bylo černé nebo červené. Pokud bylo červené, měli jsme si to zapamatovat a v hlavě donést Tesákové. Mělo to jeden háček.
     Obrázek nebyl celý, byla tam jen jedna část, třeba př.: č. 1 byl magnetofón. Druhý háček byl, že programoví nás chytali a až nás chytli, tak jsme jim měli dát život a běžet do tábora zpět a vzít si život a jít znova. Hranice byly: silnice, cesta do Akropolis a tábor. Chytal nás Mejša, Verča, Pája, Tesis, Zdeny a Miky. Bylo tam 30 obrázků černých i červených.
     Začala hra a všichni se rozběhli nahoru tou nejkratší cestou. Chytalo se celý 3. program, a potom se zkoncovalo. Bohužel jsme nevěděli výsledky, až večer. Byla to dobrá hra, ale potom se programoví a roveři rozutekli a nebyl tam nikdo kromě oddílu.
     Největší úraz měl Klaksík. Poštípalo ho u umývárek 12 vos a musel si jít lehnout. Ty obrázky některé, které tam byly, nešly vůbec poznat. Eliška našla obrázek a řekla o něm, že to je noha vlka. Přitom to byl krk pštrosa, ale velice se to tý noze vlka podobalo. Obrázky se našly všechny. A kdo byl rychlý a poznal obrázky třeba jako Jestřábi, byl první.

Čita

Černobílá cesta

     Ve druhém programu na nás Teo zachřestil a vysvětlil nám pravidla cesty, která byla pro někoho černá a pro někoho bílá. Proto černobílá. Pro mě byla černá.
     V družinách jsme se rozdělili do dvojic, ale nás Lišek a Jestřábů byl lichý počet, a tak jsem musela být s Macíkem (jen kvůli tomu mě Teo tenhle článek zadal).
     Jeden z dvojice si zavázal oči a ten druhej ho vedl. Nesměl však mluvit. Dvojice šla terénem po žlutých faráborkách a plnili různé úkoly, na které mohl odpovídal jenom slepej, takže vidící mu musel nějákým způsobem říct tu otázku. Mezi mnou a Macíkem a většinou dvojic to probíhalo psaním na zádech, a když jsem nevěděla co píše, tak přišla na řadu morseovka.Při dorozumívání morseovkou byla tečka píchnutí do ramene a malej koňár čárka. Když jsem něco řekla dobře, zaklepal mi rukou nahoru a dolu a špatně doleva a doprava.
     Jít s Mací-kem bylo úplně normální. Aspoň podle mě jo. S tý cesty toho moc nepopíšu, protože nevím u koho, kde a jaké úkoly jsme plnili, ani kudy jsme chodili, ani kolik bylo stanovišť a otázek, ale některé ty otázky si přece pamatuji. Vyjmenuj tři typy pyramid, z kolikáté dynastie byl RamessII., jak se jmenoval jeho bratr, otec a matka, s kolika kvádrů jsme stavili Džoserovu pyramidu, kolik stálo jídlo, pití a velbloudi před a po zdražení, jak se jmenovalo alespoňpět Egyptských bohů, hlavy kanop, jaké barvy má Egyptská vlajka.
     Taky vím pár lidiček, u kterých jsme byli: Verča, Zdeny, Teo, Tesis, Miky, Pája a Mejša. Víc už toho nevím.

Kaťka

Čtverce

     Čtverce, čtverce a zase čtverce.
     Na táboře v Proseči u Skutče jsme hráli v bohatém programu hru Čtverce. První hru jsme hráli s Mikym. Jmenovala se Bulo. Mikymu to moc nešlo a nám se podařilo zvítězit. V této hře se spojovaly body do trojúhelníků. Druhou hru jsme hráli s Kajmanem. Hráli jsme piškvorky. Kajman je hrál výborně a proto jsme většinou prohráli. Piškvorky každý z vás jistě zná, a tak vám nemusím vysvětlovat, o co jde. Já jsem se do hry moc nezapojoval, protože jsem se bavil s Lukym o počítačových hrách. Další hru jsme hráli s Verčou. Ale bohužel si nepamatuju název, ani hru samotnou. Pak následoval Pájis, ale protože jsem opět nedával pozor, tak z toho nic nevím. Na závěr následovala volná hra. Já jsem s celou družinou hrál s Mikym piškvorky. Podařilo se nám vyhrát. Protože tuto zprávu píši na konci prázdnin, vzpomínky na tábor nejsou už tak aktuální a mnoho věcí si už neumím vybavit.

Hobit

Džoserova pyramida

     Ve 3. programu za námi přišel nešťastný Džoser s tím, že se mu rozpadala pyramida (mimochodem 4 pyramidy) a bádejte, kdo byl požádán o pomoc? Tak jsme se připravili na další vorvu, při které se hledaly kvádry od 1 do 21 a skládaly se postupně do trojúhelníkového tvaru od shora. První postavila pyramidu družina Jestřábů, víceméně kvůli Klaksovi který byl velice dobrý hledač, ostatně Švéd stojí taky za zmínku mnou označován jako anti - hledač a proto naše vítězství nebylo tak jednoznačné jak jsem čekal. Když byly kvádry do pyramidy sehnány, tak jsme je museli ještě správně poskládat. Pořadí kvádrů jsme se dozvěděli po odpovědi na jisté otázky, které měly ještě souřadnice. Detaily hry byly skoro vychytány až na Pudilovo bouchnutí Černobylu v roce 1982 (bouchl roku 1986). A špatné souřadnice odpovědí.
     Po programu jsme se oddali nefalšovanému flákačství, povalečství a buřičství.

Korbi


   

   

  zpět na titulní stranu  

  na index článků