Bílý štít
TÁBOR KOLOČEK
DUO, MACÍK, TESÁK, PEPÍNO
Okénko - titulní stránka

Tábor 1. oddílu Naděje
Toulovcovy maštale
27. července - 6. srpna 2000

Faraonova hrobka

     Jednoho krásného večera v pátém programu (to bylo zrovna osobní volno) k nám přišel Egypťan, který měl na hlavě káv a kolem pasu obvázaný bílý cancour. Zavedl nás směrem k Akropolis do Faraonovy hrobky.
     Vzali jsme si s sebou petrolejky, abychom trefili a vyrazili jsme. Když jsme došli, uviděli jsme Faraona, ale byl obalený v bílé látce a ležel na stole. Všude kolem něj byli strážci a hlídali ho. Kolem začal chodit šakal, bůh času a dal mu na hlavu ptáka ve znamení moudrosti. Na nohy a hruď mu dal ankh.
     Po ukončení mumifikace jsme tiše odešli a šli spát do svých stanů.

Duo

Faraufo

     Na začátek bych měl říct, co to vůbec je. Faraufo je jenom přejmenované frisby. Tato hra nás provázela celým táborem. Ještě vysvětlím pravidla. Hraje se s létajícím talířem. U branky je brankoviště, do kterého nesmí nikdo vstoupit, jedině když v něm talíř zůstane, tak ho může vyndat obránce. Na branku může být vystřeleno pouze z nahrávky. Gól platí jedině tehdy, jestli letí talíř pod úhlem menším než 45°. Pokud někomu vypadne talíř při přijímání nahrávky už ho nemůže zvednout. Celé to vyhráli Jestřábi a potom v pořadí Rysi, Jeleni, Pomněnky a Lišky.
Macík

Hledání domu života

     Poté, co jsme od mistrů získali nápovědu, jak se dostat k Domu života se ho nyní pokusíme nalézt.
     Máme mapu a víme, kde se na ní Dům života nachází. Protože jsme v Rašídu, tak jižní brána souhlasí s bránou v táboře. Každý čtvereček na mapě znamená 2 metry ve skutečnosti.
     Začínáme tedy natahovat lana a odměřovat délky ulic. Tak se postupně dostaneme od brány až za kuchyň, jídelnu, stany s potravinami a jsme na místě.
     Chvilku hledáme na skále nad námi, až najdeme vzkaz. Je od Strážce domu života jeho ženě. Píše, že jde do královského paláce a ať nečeká s večeří. My ale do večeře čekat nebudeme, a tak se pokoušíme stejným způsobem najít palác. Podle mapy se nachází na skále nahoře. Dojdeme tam a další vzkaz zní, že máme na Strážce DŽ počkat.
     Tak počkáme do té chvíle, než se rozezní hudba a nad nás přijde SDŽ. Ptá se, proč ho chceme. No a my mu vysvětlujeme, že máme jeho 200 svitků a že chceme, aby nám poradil, jak se dostat do Údolí králů.
     On je sice rád, že vidí svých 200 svitků, ale není si moc jistý, že jsme mu je neukradli právě my. Po troše přesvědčování s 5ti SSerpexy v ruce ho udoláme. Pak se vracíme do jídelny a čekáme, až přijde za námi.
     Za chvíli přijde. Poděkuje nám za svitky a vrací se k našemu přání o pomoc na cestě. Řekne nám, že dříve než se vydáme na pouť, musíme si sehnat peníze, koupit jídlo, pití a velbloudy. Ještě nám přečte příběh o setkání Ramsese a Setchiho s býkem, ale potom už se rozloučí a jde domů za ženou Sijap. A nám nezbývá nic jiného než jít spát.

Tesák

Hlavní města

     Začalo to v prvním programu. Teo řekl, že si máme vzít životy, každej deset. Pak začal vysvětlovat. Říkal, že nejdřív si každá družina vybere, jaký města bude chránit. Na nás vyšlo Menopher a Bubasti.
     Teo nám řek, že se máme snažit nalézt ostatní hlavní města, který měli ostatní družiny. Aby to nebylo tak jednoduchý, tak jsme se mohli bránit i útočit. Když kdokoliv toho druhýho plácnul, tak ten plácnutej mu dal život a oba dva se museli vrátit na základnu. Když se plácli oba najednou, dali si teláč a ten kdo prohrál, dal tomu druhýmu život a zase se vrátili.
     Kdyby někomu došly životy, což se nestalo, tak by byl kaput. Po vysvětlování se začalo hrát. Hrálo se jednu hodinu.
     Pak Teo zapískal a byl konec. Spočítalo se, kolik má družina životů, a taky kolik našla měst. My jsme našli asi 7 měst a měli jsme 62 životů.
     Naše družina schovala města tak dobře, že je nikdo nenašel. Jsme prostě Jeleni.
     Konec The End

Pepíno

Chrám Edfu

     Začalo to ve čtvrtém programu. Nejdřív jsme si mysleli, že to bude obvyklá běhačka, ale ne.
     Teo řekl, že si máme postavit z přírodních materiálů chrám Edfu, aby tam byly oltáře a takový blbosti. Hned jak to dořekl, celá naše družina rázem ožila, stavění, to bylo naše.
     Všichni jsme se předháněli ve vymýšlení různých pytlovinek.
     Rozhodli jsme se, že si chrám postavíme na skále. Nejdřív jsme začali nosit věci pro začátek - šišky, mech a klacky. Začali jsme stavět tím, že jsme zatloukli do země kůl a začali jsme nosit kameny. Ještě než jsme to stihli zasypat, tak jsme si vzpomněli, že správnej chrám musí mít vchod, kterej jsme udělali tak, že jsme dali vedle sebe dva kůly a na ně dali velkej šutr, tím byl vchod hotovej.
     Jako základnu jsme tam dávali malý kameny, a pak jsme to zasypávali pískem.
     O písek jsme se postaral já, když jsem založil pískovej důl. Vojta na mě pořád řval: „Pepa fajči!" A tak jsem fajčil a fajčil až toho bylo moc. Tak jsem se vyškrábal nahoru.
     Zatímco jsem doloval písek, Slezi a Míra postavili dost dobrej chrám. Okolo byly zahrady, to znamená mech, to byly okraje zahrad, pak tam byly malý keříčky a šišky jako obelisky.
     Udělali jsme tam ještě jednu pyramidu, ale bez vchodu. Potom jsme udělali ještě Dům života (Per Anch), a pak tam byly menší baráčky a všechno to bylo obklíčeno zahradama. Ostatním jsme k tomu řekli, že ta první největší pyramida, co jsme dělali je faraónův palác, kde žije se svou manželkou, a ta druhá pyramida, to že je faraónův harém.
     No, a nakonec díky tomu, že jsme všichni makali ze všech sil a taky díky vysvětlivkám jsme tuto hru vyhráli.
     Konec The End

Pepíno


  turnaje ve faraufu probihaly vetsinou v blativych podminkach  

  zpět na titulní stranu  

  na index článků