 |
|
 |
Tábor 1. oddílu Naděje |
| Kobylky |
|
Ve třetím programu měli být motýli, ale kvůli nepříznivému počasí se nekonali. Místo nich byly kobylky. Hra spočívala v tom, že jeden člověk (např. Já) jsem běžela do lesa a tam se utkala v šátkovce s roverama. Ale (tohle je skutečnost) když jsem šla na Zdenyho, tak jsem tam už zbyla jen já sama a asi šest roverů. V tom se na mě vrhl Teo a dali jsme si hlavičku (ještě teď mě brní čelo). Jenže pak jsem vytáhla Zdenyho a dostala jsem od něj past na kobylku. Běžela jsem s ní do tábora a tam napsali své Jména a příjmení, adresu, den a měsíc narození a rodné číslo. Pak jsem běžela na určené místo a tam past položila. Jo a na začátku nás rozdělili do šesti skupin. Pak jsem běžela vytáhnout někoho ze své skupiny. Když jsem ho (ji) vytáhla tak mě dal (a) kobylku mojí barvy. Já jsem běžela do tábora a napatlala kobylku lepidlem a běžela přilepit k pasti. Pak jsem tu past s kobylkou vzala a šla dát farmářovi. Jenže on se kobylek bál a tak jsem ho musela chytit plácnutím. Dala jsem mu kobylku a běžela znovu od začátku. |
|
Mimčo |
| Mastaby |
|
Mastaby jsou (nebo bývaly) čtvercové hrobky, které kdysi používali Egypťané. A jelikož byly čtvercové, všechny úkoly v této hře se týkali čtverců. Nejdříve jsme my - Lišky - běželi na skálu nad táborem, kde na nás čekal Pudil rozvalenej na břiše a s červeným šátkem na hlavě. V tu chvíli mi hrozně připomněl paní Dornu, když nás na minulém táboře obtěžovala na minulém táboře a chtěla po nás zazpívat písničku. Tentokrát Pudil nechtěl zazpívat, ale chtěl co nejvíc informací o čtverci. Když byl úkol splněn, mohly jsme se vydat dál k Verče (myslím). Ta měla z čtverečkovaného papíru vystřihlý nějaký patvar a my jsme měli spočítat, kolik je v něm malých čtverečků. Další byl Teo s kimovkou, na které jsme pěkně pohořely. Ještě horší to bylo u Tesis a Mejši. Tam jsme měli běžet po faráborkách (fáborkách) čtvercovou trasu (asi 2 kilometry dlouhou) na čas. Tak co se nám při naší smůle mohlo stát? No, samozřejmě jsme se ztratili. Naštěstí byl blízko Pája, a tak jsme se zorientovaly a udělaly si u něho úkol (prolézt čtvercem z lana napnutého mezi stromy). Pak měl následovat úkol od Mikyho, ale to už nějakej chytrák zacinkal moc brzo na oběd. Stačí jen dodat, že hra nebyla na rychlost, ale na přesnost a správnost úkolů. |
|
Majkí |
| Motýli |
|
Na další program za náma přišel obchodník s motýli Proximus. Řekl nám, že když mu nachytáme motýly, tak by nám za to mohl kápnout pěkný obnos debenů. A tak jsme se vydali k deltě Nilu na lov barevných Egyptských motýlů. Jelikož kolem ramena této druhé největší řeky světa jsou neprostupné lesy, museli jsme se k lovištím motýlů dostat přímo deltou. Na tom by v celku nebylo nic těžkého, ale desperáti - Hiksósové byli rozmístěni po celé délce ramene a jejich šípům (šiškám) bylo těžké se vyhnout. Nejdřív byl Mejša, potom Miky, Pája, Verča, Kajman, a nakonec šiškomet Piškot, který se přijel podívat z vojny, jak se nám v tom Egyptě daří. Po překonání těchto překážek jsme se dostali na místo, kde se pohybovali motýli volně v přírodě. Chytli jsme jednoho a stejnou cestou (deltou v Nile) jsme se vrátili zpět na start. Pořád nás mohli trefit Hiksósové šiškou a tím nám vzít motýla. Když se nám podařilo dostat se zpět bez menší úhony, mohli jsme motýla prodat Proximovi za jakou cenu jsme chtěli. Proximus zhodnotil naši nabídku a poté buď řekl, že motýl má takovou cenu a nebo nás odbyl a my museli vyřknout novou cenu motýla. Lov motýlů byl celkem těžký, ale přitom i zábavný, a tak jsme si odnesli slušnou hromádku debenů. |
|
Atrei |
| Nástěnná malba |
|
Boty na běhání, potřebnou tabulku, tužku a můžeme vyrazit na místo konání této hry - vorvy. Nebojte se, není to hustý les ", uklidňuje nás Tesáková. Jelikož tuto hru připravoval Teo, tak tedy nevím, co si každý z roverů předstvuje pod pojmem hustý les, ale když asi 5x zakopnete na jiném místě o vývrat, potom 6x si pomalu vypíchnete oko o větev stromu, tak je to hustý les nebo ne?! Myslíme si, že určitě je, ale nyní už k samotnému dění hry. Tak tedy, územím byl menší les, kterým procházela cesta, před kterou bylo poházeno 128 souřadnic, které jsme měli za úkol vysbírat. Ovšem záleželo, z jaké strany jdete. Pokud jste šli zprava, čekal tam na vás Pudil a Pája. Pokud jste šli zleva, čekal tam na vás Zdeny a Mejša. Když jste to vzali rovno, na začátku na vás čekal Teo, uprostřed Miky, a pokud se vám podařilo prorvat se tím začátkem a prostředkem, tak na konci na vás čekali buď souřadnice, roveři, anebo jsme přeběhli až za cestu, jako třeba já poprvé, nebo vás všichni, co jsou tu napsaný, plácli a vy jste se museli vrátit na začátek a všechno od znova. Poprvé dala Jíťa taky na nás a nechala nás domýšlet souřadnice. Kdybychom některé neměli špatně, možná bychom to nějak zvládli, ale protože jsme některé špatně měli, tak to Jíťa neměla dělat. Pokud vím dobře, tak měl vzniknout anch, ale nikomu to nevyšlo a nejblíž tomu byl výtvor Rysů, tak si Tesáková vzala jejich malbu. Ještě jsem taky zapomněla říct, že pokud vás chytil nějaký rover, tak jste se se museli jít podškrtat nebo podepsat (jak chcete) na pyramidu smrti. A že nás tam bylo požehnaně, to se můžete přesvědčit sami, když na programových vyškemráte ty pyramidy. Taky nás po této hře bylo požehnaně u našeho táborového zdravotníka. To víte, tam škrábanec, tam klíště, a protože se pan Koutenský v lakování a parazitů vyžívá, jeho úsměv na tváři neměl konce. |
|
Čiky |
| Nášivky |
|
Opět se ozvalo známé chřestění a táborové obyvatelstvo se seběhlo ke kruhu. Tesáková nám oznámila pravidla hry. Měly jsme běhat mezi modré stany a tam byly papírky. Na každém papírku byl nápis, buď hoří, nebo samá voda. Když jsme vzali hoří, tak jsme běželi zpět a měli jsme jedno hoří. Dohromady jsme měli mít tři hoří. Když jsme samá voda, tak jsme ji vrátili a běželi zpátky. Běhalo se štafetově od stanů. Až družina nasbírala všechny tři hoří, běžela ke kruhu a začala luštit šifru, ale to už na jednotlivce. Uvedu příklad: TákHu RápŘo žNÁKnás " v překladu asi: Tak hurá pro znak náš " V šifře jsme se dozvěděli, že máme vzít znak s co nejmenším číslem a napsat na jeho své jméno fixou v barvě a pak se vrátit do tábora. Po vyluštění šifry jsme mohli jít luštit druhou. Ta nám řekla, že znaky jsou na skále nad táborem. Znaky nakonec byly nášivky PHARAO 2000. Ty jsme si našili na místo Narnie 99. Většina odcházela z tohoto programu s úsměvem na obličejové části. |
|
Macík |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |