 |
|
 |
Tábor 1. oddílu Naděje |
| Partie |
|
A už je tu 5. program. Sedli jsme si všichni v jídelně a začala se vysvětlovat hra. Na stěně byl připíchnutej papír, na kterém byla tabulka. Hra spočívala v tom, že se družiny posadily do půlkruhu a postupně se ptali. Řekli třeba C4 a řekla se otázka, která byla pod tím okýnkem. Když družina otázku řekla dobře, napsalo se do jejich okýnka jejich barvou třeba Jel. Když družina otázku nevěděla, odpovídala družina po její pravici. Když nevěděl nikdo, políčko se přeškrtlo a odpovídalo se zase na jiný. Otázky byly třeba - jaký je nejznámější jméno vesnice - Lhota. Když to někoho moc nebavilo, tak si povídal, nebo něco hrál. Byla taky pěkná sranda, protože já a Hobit jsme viděli Čitu, jak tam stála u tyčky a něco nám to připomínalo. Když hra skončila, tak se uklidilo a po určení toho, kolik jaká družina měla na mapě čtverečků, tak se šlo spát. |
|
Áda |
| Plavba lodi do Rashidu |
|
Na plavbu lodí je obvykle potřeba větší množství peněz a když plujete do Egypta taky vízum. Peníze jsme získali za nechutnou vorvávačku v Akropoli a vízum za nechutnou běhačku po Athénských úřadech (nechutnou chápejte jako tvrdou, ne špatnou). Po těchto hrách se sešlo vše potřebné a my jsme navštívili překupníka jízdenek Bruna, který nám dal na výběr ze 3.tříd. Přičemž 1. třída (s ramínky a bez švábů) stála 30 drachem. 2. třída (bez švábů) za 20 a 3. třída (se šváby) za 10 debáčů. Bruno nám vyplnil jízdenky na loď Poseidon, linka Athény - Rashid a doporučil spacák + karimatku pro 3 třídu, spacák pro 2 a spacák + hrnek pro 1. Potom jsme nastoupili do jídelny (lodi) a byli separováni do tří sektorů (tříd). Navštívil nás vnuk F. Champoliona a referoval o hieroglyfech, jejich rozluštění atd. Pak jsme odrazili od břehů a snažili se spát. Někteří jedinci (popř. dvojice) se bavili na téma jaké je nejhezčí jméno" a nemohly usnout, proto museli dostat pusu na dobrou noc. Až na tyto vyjímky na rozhraní 1. a 3. třídy (nic jsem neřekl) proběhla noc klidně. Ráno jsme se probudili už v Rašídu a zjistili, že jsme se záhadným způsobem dostali do starověkého Egypta za Ramesse II. Potkali jsme 3 faraónovy vojáky a z jejich hlášení jsme se dozvěděli že byl vykraden Per anch a podezření padá hlavně na cizince. Takže pozor, jdou po nás. |
|
Švéd |
| Poustevníkův příběh |
|
Začalo to asi tak, že za námi přišel kronikář a chtěl po nás příběh který zná jenom poustevník žijící v jeskyni, kde není světlo. Za příběh nám slíbil radu jak do údolí králů. Hra se odehrávala na Faraufo louce, která byla řádně zvlhlá. Hrálo se na družiny. U stanů stála družina se zavázanýma očima. Běhali jsme za poustevníkem na druhý konec louky. Poustevníka představoval rádce. Rádce nás mohl svým hlasem nasměrovat k sobě. Od něj jsme se naučili část příběhu. S tou jsme doběhli zpět. Běhalo se štafetově. Družina, která měla příběh co nejrychleji a co nejpřesněji vyhrála. V příběhu se mluvilo o cestě kvádrů na stavbu pyramid. Tuto hru vyhráli Jestřábi. |
|
Anonym |
| Ptáci |
|
V pátém programu jsme se sešli v jídelně a na program byli ptáci, které si připravil Monti. Co to vlastně bylo zač? Monti nám pouštěl ukázky ptáků a my jsme je museli poznat a napsat do takové tabulky, kterou jsme si předem připravili. Vždy po ukázce nám Monti řekl tři možnosti ptáků. Napsali jsme buď A, B nebo C a ke každé odpovědi jsme si vsadili 1-5 bodů. Když jsme zodpověděli správně, tak jsme vyhráli sázku a ještě dva body k dobru. Když ne, tak se nám sázka odečetla do celkového počtu bodů bez bodů k dobru. Nevýhodou bylo to, že jsme se mohli dostat do mínusu. Třeba Korbi vsázel pořád pětky, a tak se dostal do pěknýho mínusu, ale zase když mu to vyšlo, tak měl docela dost bodů. Uběhlo 6 ukázek a přišli na řadu stopy. Způsob sázek byl normální jak u ukázek, až na to, že se jich nedalo šest, ale jenom jedna. Úkolem bylo nakreslit jak vypadá stopa vrány. Na chvíli jsme se zamysleli (někteří) a trklo nás, že je to vidlička. No, pokusili jsme teda tu vidličku a Monti se šel podívat podívat, jak jsme to stvořili. To bylo něco. Vidličky sice byly, ale hlavní čára musela být zahnutá, a na to nepřišli skoro všichni Po této stopě přišly na řadu trusy (ptačí). Opět byl jenom jeden. Sázky opět normální, až na to, že jsme mohli vsadit na Montiho kresbu na tabuli. Já jsem teda vsadil 3 body na Montiho a měl jsme pravdu. Poté Monti obešel ostatní a napsal na tabuli 5 ptáků. Družiny si vybrali jednoho ptáka a do 20 minut připravit minimálně 5 minutovou scénku. My jsme si vybrali žluvu obecnou, ale scénku vám popisovat nebudu! |
|
Klaksík |
| Ptahoseč |
|
Ptahoseč, okrajová část Rašídu, kterou jsme měli zmapovat. Najal si nás nějakej chlap, kterej dělá mapy a prej nám za to, že mu pomůžeme, dá mapu na které je dům života. Rozhodli jsme se, že mu pomůžeme, co nám také zbývalo, když jsme tu mapu potřebovali. Vyrazili jsme do Ptahoseče (Proseče) za splněním asi 10 úkolů. Ještě před tím nás ale upozornili na egyptské speciální vojáky, protože jsme se náhodou dostali do staré doby. Po cestě jsme se neubránili tomu, abychom netrhali jablka a naházeli je do dálky na jiné družiny. V Ptahoseči jsme měli za úkol najít obydlí s největším číselným označením, zjistit jméno místního hlavního správce nebo úředníka, v jakém stylu je postaven místní chrám, sehnat razítko z hlavního úřadu, jaké hlavní cesty odtud vycházejí a ještě několik dalších úkolů. Pak jsme se vrátili do tábora. Po cestě jsme potkali již zmíněné vojáky, ale ti si nás nevšímali. V táboře jsme pak všechno zaznamenali a odevzdali muži, který nás najal, ten nám za to dal toužebně očekávanou mapu. |
|
Míra |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |