 |
|
 |
Tábor 1. oddílu Naděje |
| Škola kapu |
|
Zachřestilo chřestidlo a všichni jsme se seběhli do jídelny. Vzali jsme si plátno, tužku, nůžky a provázek. Přišel k nám nějaký Egypťan a dal nám na výběr. Z druhů Egyptských kápí přes hlavu. Nakreslili jsme si na to plátno střih a pak ho vystřihli. Někdo kreslil někomu jinému a tak to byla sranda. Ještě jsme vše stáhli provázkama a už se mohlo batikovat. Dneska jsme si donesli gumu, svíčku, drátek a něco, naco si můžeme dát svíčku. Tu jsme zapálili a nad ňou jsme zahřívali ten drátek a ten nažhavený jsme si obtiskávali do gumy a tak jsme obrazec (předem nakreslený na gumě) pěkně vypalovali a když se potom ona guma namočila do tiskadla, tak to potom tisklo ten obrázek, co si tam ten člověk napřed vypálil. Tak to jsme dostali vyšívací plátno a vyšívali jsme něco Egyptského. Donesli jsme si čtverečkovaný papír a na něj jsme si vyznačili křížkem políčka, který pak na tom plátně budeme vyšívat. Někdo to v tomhle programu vyšít nestihl a tak si s tím musel dat práci v poledňácích, nebo alespoň ve volnějších programech. A zase je drátování. Na zimáku nám to moc nešlo a tak to musíme zkusit znovu (ovšem že na kvádříky). Chvilku se hledaly kameny na drátování, ale pak se začalo makat. Všude ležely kousky drátku, někdo byl naštvanej, že mu to nešlo ale dohromady se to povedlo všem: Nakonec se rozdaly kvádry a uklidilo se. Sesedli jsme se v jídelně a každej jsme ostali kus moduritu. V Egyptě prej bylo mnoho umělců s hlínou (a tak), museli jsme teda taky něco vyrobit. Někdo dělal Faraona, někdo Sfingu, ale nejvíc bylo ankhů. Tesis se pak přihnala s pytlem korálků a tak se někde na anku objevil i diamant. Nesměla však taky chybět dírka, do které se potom provlíknul provázek. No a už se to mohlo šoupat do trouby. Miky ohlásil chřestidlem příchod k ohni, a už se počítalo do 13. Po 13-tce se všechno začalo vysvětlovat. Družina si musela na vařiči roztavit vosk barvy svej družiny. Pak dostal každej takovou hubenou svíčku a začal obalovat třeba i v jinej barvách. Vrchní nátěr ale musel bejt v barvě jeho družiny. Nakonec se ukázaly i dost drsný výtvory. Už nevim jak to začalo, ale všichni jsme se sesedli v jídelně. Teo řekl, že budeme dělat důtky nebo Farraonovo žezlo. Dostali jsme každej klacek a ten jsme začali obalovat nití. Mohli jsme to dělat třeba jednou barvou a nebo je střídat. Nechyběl ani teď pytel s korál-kama a ty se na konec bičíku" mohli zaplést. Chtěli jsme je prvně dělat z drátu, jako ty důtky, ale ten drát nešel po přepilování ohnout a tak Teo nasedl na kolo a dovezl další tyčky z DIPRA z vesnice. |
|
Áda baterka |
| Trh |
|
Všechno začalo ve druhém programu zachřestěním chřestidla. Když jsme byli všichni komplet, tak nám Miky začal vysvětlovat pravidla. Tato hra spočívala v tom, že v ohraniče-ném prostoru, což představovalo tržiště, byly lístky, na kterých bylo číslo, písmeno, číslo. První číslo bylo číslo kartičky. Písmeno bylo z nějakého slova a druhé číslo bylo další odkaz na jinou kartičku. Po vysvětlení pravidel jsem šli do lesa, kde bylo tržiště. Tržiště bylo docela velký, takže v něm najít nějakou kartičku byla docela fuška. Písmena jsme si mohli pouze pamatovat a zapsat si je až venku z tržiště. Začáteční číslo bylo 30. Všichni se rozběhli do tržiště, které mělo jeden vchod. Najít začáteční kartičku byla docela fuška, ale nakonec jsem ji našel. Nejhorší bylo hledání kartiček, které byly v borůvčí. Když jsem našel asi tak prvních 5 kartiček, tak potom to šlo všechno rychle. Já jsem si vždycky zapamatoval 3 písmena a šel jsem si to napsat. Chvílemi jsem nemohl nic najít, ale někdy jsem našel 5 vedle sebe. Ale bylo to tam jak na tržnici - někdo křičel, kde je 10, někdo zase, kde je 23. Já jsem měl jako první celou větu, která zněla: Tvým domovem je skutečnost - poznej ji a nikdy nebudeš sám - poutník. |
|
Luky |
| Tři orlí pera |
|
Jsem probuzen Mikym ve čtvrt na sedm. Vyházím všechny věci z gemmy a naházím tam jen ty potřebné pro přežití jednoho dne v lese. Ještě seženu jídlo, pití a hodinky, asi za pět minut sedm vyrážím z tábora. Bojím se abych nepotkal Toma a tak to stříhám těma největšíma houštinama. První, kde to zapíchnu je malý borovicový lesík. Tam je na stromě plošina z prken a tam strávím asi dvě hodiny.Přečtu si knížečku od Mikyho a taky se najím. Pak ležím dole pod stromem a píšu články. Z toho mě ale vyruší banda městskejch houbařů a tak sbalím všechno co mám a musím dál. Jdu kousek podél potůčku, přejdu cestu a jsem v lese, kde jsme sháněli obraz pro malíře. Jdu po Pudilově straně, ale nezastavím se na cestě, ale pokračuju až na konec lesa. Tam se najím a zalozím si po stromech. Ty houbaři však jdou i sem a tak se vracím po druhé straně lesa do původního lesíku. Hned jak dojdu, tak začíná pršet a tak usedám pod celtu na batoh a čekám až přestane. Ono ale prší půl hodiny a tak usínám v sedě. Konečně přestává a já vidím pod bejs loukou posed. Dojdu tam a sním kus chleba. Pak se vracím zpět a zase přečkávám déšť. Tentokrát nechávám celtu schnout (no schnout, visí na stromě a prší na ni jenom na kousek) a moknu. Asi za hodinu vyrážím do údolí Akropolis. Tam hodím věci pod převis a jdu se podívat do tábora. V táboře se večeří a tak si prohlídnu jen stavby co se dělali, napíšu vzkaz na jednu z nich. I já se jdu navečeřet. Po večeři jdu znovu k táboru a sleduji nástup. Potom už jdu zpět a uléhám. Ráno se budím v osm. Rychle se balím a jdu do tábora. Tam se vybalím a jdu do kuchyně. Asi pětkrát vyprávím, co jsem zažil, ale jinak zase žiju táborovým životem. |
|
Tesák |
| Um |
|
Sešli jsme se opět na chřestění u táborového kruhu, kde jsme si vysvětlili pravidla. Všechno spočívalo v tom, že na skále byly zavěšený kýble různě obodovaný. Dva nejnižší byly za 1 bod. Dva prostřední za 3 body a ten nejvyšší byl za 5 bodů. Házelo se dvouma druhama šišek - smrkovými a borovicovými. Trefa borovicovou šiškou se počítala dvojnásobně. Každou šišku jsme si ovázali družinovou barvou bavlnky. Ale mohly se také házet konkurenční šišky, na kterých byla nálepka s barvou družiny, které konkurujeme. Do jaké hodnoty jsme se strefili, tolik bodů jsme jim ubrali. Házet mohl vždy jen jeden z družiny, ale potom se to zvýšilo na dva, stejně jako konkurence čtyřikrát. Když byly dovysvětlený pravidla a nasbíraný šišky, začalo se hrát. Nejprve se od nás střídali všichni členové družiny, ale když se Tom ukázal jako dobrej střelec, tak střílel jen on a později i Tesák. Během hry jsme vyslali dvakrát Ádu na šišky a já jsem chodil sbírat netrefený šišky ke skále. Tuto hru jsme nakonec vyhráli. |
|
Luky |
| Uvězněná zpráva |
|
Ve čtvrtém programu, hned po svačině ke které byly loupáky a jablka, jsme se svolali chřestidlem a Tesis nám vysvětlila pravidla zakletého svitku. Každá družina měla osm nafukovacích balónků, ve kterých byla schovaná zpráva. Střežili je dva desperáti, kteří nás plácali a házeli po nás míček. Dál v údolí Akropolis na nás čekali čtyři, kteří si s námi rozdali šátkovku. Když jsme je porazili, tak nám dali nakreslenou jehlu na papírku. My jsme si tu jehlu měli vyměnit za opravdovou a jít ke dvou desperátům, kterých jsme měli probodnout balónky se svou barvou. Šlo to velice těžce. Jako první jsme získali všechny zprávy a podle zpráv jsme měli jít z tábora po žlutých faráborcích a až jsme narazili na modré faráborky tak jsme šli 20 kroků na sever. Tak jsme došli do faraónovy hrobky a vybrali jsme si svou kobru Vedžo. |
|
Duo |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |