 |
|
 |
Tábor 1. oddílu Naděje |
| Váhy |
|
V této hře se jednalo o to, aby družina měla co nejmíň závaží na své váze. Tato hra se konala ve druhém programu a nehráli Jeleni, protože měli službu v kuchyni. Nejprve jsme hráli s Rysama. Běhalo se štafetově a my jsme měli závaží u sebe. Když nám Rysi hodili dřívko jako závaží, tak jsme ho odebrali a nebo jsme jim přihodili. Souboj byl velice tvrdý a po prvním poločase, který trval 10 minut jsme si prohodili strany se soupeřem. Po prvním kole jsme dopadli docela dobře. Rysům nezbylo nic a nám jeden a ještě k tomu to bylo knock out. Tesis nám dala 5 minut pauzu a začalo druhé kolo. Hráli jsme s Jestřábama, ale ti na nás byli moc rychlí, tak to dopadlo,že jsme byli knock out a zbylo nám 6 závaží. Úplně nakonec jsme si dali souboj s Liškama a velice nebezpečně vypadala Čita. Dopadlo to tak, že Liškám zbylo 12 závaží a nám nula. V celkovém pořadí vyhráli Jestřábi, druzí Rysi, Pomněnky třetí a na posledním místě se umístili Lišky. |
|
Duo |
| Vázy |
|
Ve třetím programu nás navštívil Egyptský obchodník, který rozdal družinám rozbité vázy v různých barvách. V lese jsme se rozmístili a mohli jsme začít. Každá barva se skládala ze dvou váz. Takže jsme měli veliký zmatek. Ten kdo potřeboval třeba zelenou barvu vázy, tak si chytil soupeře a začal bojovat v šátkovce. Vždycky, když někdo někoho vytáhl, třeba Jíťa Toma, tak Tom jí dal lísteček s číslem dvě nebo jedna. A Jíťa si mohla vybrat u Rysů dvě části od váz. Když jsme měli dvě vázy stejné barvy, tak jsme si k sobě zavolali Egyptského obchodníka a ten nám je uznal. |
|
Duo |
| Víza |
|
Tak to jsme se jednoho krásného dne dostali do Egypta a potřebovali jsme samozřejmě víza, jako vždy, jako vždy, když jedete do cizího státu a potřebujete do úplně jiného města, než v jakém právě jste. (To je souvětí, co?! To by paní prof. Petrů čučela.) Navštívili jsme tedy nejbližší cestovní kancelář, která se naskytla a zde nás obsloužil urostlý, slušně (celkem, až na ty číny) oblečený sjednavatel nejlepších zájezdů do Egypta. Slíbil nám, že když si vylítáme po úřadech víza, tak poplujeme klidně první třídou a nebo třetí, podle toho, kolik prý máme peněz. Museli jsme se tedy vydat za prvním úředníkem, který, jak jsme poznali později, byl velmi sklerotický. Ten nás poslal za druhým úředníkem, který byl díky prvnímu úředníkovi nebo spíše vypadal, před náma, jako blbe No a ten druhej nás poslal zase zpátky k tomu prvnímu, aby nám potvrdil, který že to razítko nám má na ty víza dát. Tak ten první nám dal potvrzení, ze nám má dát to a to razítko, no a ten druhej nás poslal za třetím, aby nám dal potvrzení, že nám může dát to a to razítko. Jenže ten třetí nás poslal zase za čtvrtým, aby nám dal potvrzení, že nám ten třetí může dát to a to razítko. Ale, ten čtvrtej si udělal něco se svou nohou , takže jsme ho museli odnést k jeho úřednickému stolu, stromu a teprve potom jsme s potvrzením od čtvrtého úřednického kluka. Po tomto těžkém" výkonu jsme mohli zase za třetím klukem úřednickým. Ten nám dal potvrzení, že nám druhý úředník může dát razítko. Po cestě jsme jedli maliny, protože fyzická síla nás opouštěla, ale bylo nám útěchou to, že první kluk úřednickej nám dal díky všem razítkám víza a my mohli zpátky do tábora. Bruno měl však polední přestávku od odchodu do příchodu, tak jsme se mu všichni nemohli pochlubit svými vízy, ale odměnou nám byla celkem pohodlná plavba lodí Poseidon, kde v první třídě pluli pouze mužská část našeho oddílu, ale o tom někdo jiný, nebo snad já? Nevím, musím se optat Tea, protože tohle je článek do Thovtovy zkoušky. P.S. Pokud byste chtěli někdy vízum, nenechte to na poslední chvíli, jako my, ale vyřiďte to v pohodlí svého domova. Předtím ale studujte televizní reklamy, abyste věděli, na které telefonní číslo máte zavolat. |
|
Čiky |
| Výpočty |
|
Na výpočty bylo potřeba mít něco v té hlavě. Takže abych to přiblížil, zaštěrchalo se a my se jako vždycky seběhli u táborového kruhu. Bylo nám oznámeno, že roveři mají na svých maskáčích připnuty příklady a pohybují se na skále a od silnice na Proseč dolů do lesa. Roveři se nám ukázali s příkladem na skále a byl ohlášen chřestěním začátek hry. Družiny se rozběhli směrem na skálu, ale jsme nemile překvapeni. Nikdo tam nebyl. Tak jsme začali hledat. Abych nezapomněl, získávali jsme je tak, že jsme si je doslova z těch roverů strhávali.. Já jsem prvně tak pobíhal po skále, a potom jsme se rozhodl, že poběžím směrem k malému koupališti. Běžel jsem tak borůvčím a vtom jsem spatřil Pudila. Rozběhl jsem se za ním docela velkou rychlostí a strhl jsem si (jen tak tak) příklad. Běžel jsem do tábora, abych ho vypočítal. Tam už byl úředník. Vypočítal jsem ho a vyšlo mi 199, běžel jsem na Faralouku a tam už byli Verča a Tesis. Ty nás chytali, protože vždycky když nám vyšel výsledek, tak jsme museli najít na té louce svoje čísla. No jo, jenže to mělo háček. Protože, když nás plácli, tak jsme museli jít napsat po jedné čísla od jedničky až po čtyřicítku. Mě plácli, tak jsem šel psát. Ale po druhé už mě nestačili plácnout a v pokoji jsem si to číslo našel. Šel jsem ho dát úředníkovi. Ten na jeho dobu měl dokonalou kalkulačku. Naťukal můj příklad a výsledek byl správný. Zapsal Jestřábům pět bodů za správně vypočítaný příklad. Poté jsem už víc příkladů nestihl. |
|
Klaksík |
| Výtvarno |
|
Na 1. táborové výtvarno jsme se těšil jako na každý program podobného typu a proto jsem i na programový nástup přišel za čež jsem se náležitě proběhl. Poté jsem se stihl pohádat s Atreiem, Švédem a Kutym o vhodné technice a stylu malování". Poté jsme začali na výkres patlat bustu faraonovu fialově - červenou barvou. Vypatlali jsme docela pěkné dílo, i když to trvalo poněkud déle, s pomocí pana MVDr. Kutala jsme vše stihli v limitu. Kupodivu jsme byli označováni za favority programu současně s Rysi, kteří vyobrazili scénu Mojžíšova rozhovoru se Setchim. I Lišky zvolily prostý leč vkusný motiv Skarabea a Anchu s nenápadně modrým rámováním. A Jeleni primitivní krajinku. Pomněnky nevytvořily nic, protože byly ve službě. Večer jsme naše díla prezentovali před celým oddílem, což nebyla žádná legrace, jelikož jsme my vyvolení museli lít vhodná slova z patra. Po prezentaci jsme si do bříška nalili teku-tinu, které všichni říkali polévka. |
|
Korbi |
| Zahrada |
|
Přišel nás navštívit léčitel. Povídal nám o tom jakou má faraon velkou zahrádečku několik hektarů velkou to nic není. Ale to nebylo všechno přišel nás navštívit takže co? Takže po nás něco chce. Konečně to z něho vypadlo : faraon má sice zahradu, ale prázdnou, takže jsme ji museli naplnit. V lese byli poházeny na zemi papírky na kterých byly keře, stromy a kytky. Ale byl v tom ještě jeden problém jako vždy. Museli jsme totiž utíkat před Hiksosy a kdo to byl Hiksosové - Verča, Pája, Pudil, Mejša, Tesis a Miky. Ale to nebylo všechno, oni nám také ubližovali. Tak třeba Pája byl normální pěšák - to bylo lehké zranění to jsme jenom k léčiteli a ten nás vyléčil tím že jsme udělali 10 kliků a běželi nazpátek. Zatímco Tesis byla myslím pohraničník. A to už bylo složitější. Její tučný pes nás kousl do nohy a k léčiteli jsme se museli doplazit. Mejša a Pudil, když nás chytili, tak jsme si museli navázat tkaničky a z tohohle jsme se dostali jen tím, že jsme našli druhého se zavázanými tkaničkami a sobě navzájem jsme si je rozvázali. Miky měl jedovaté střely a když nás zasáhl, tak když léčitel zapískal museli jsme si pro medicínu. A Verča ta byla nejhorší ta když nás chytla, tak jsme jí daly nejdřív 7 rostlin a později všechny. Zachřestilo se a oddíl se rozběhl do terénu. Všichni sbírali rostliny o sto šest. Ale na druhou stranu roveři chytali o sto šest. Já jsem měla rostlin hodně do té doby než mě chytla Verča při mé smůle dokonce 2x. Hixosové své území bránili dobře, ale přece jsme jich měli víc než oni. My Lišky jsme jich měli bodově asi 202. |
|
Zuzka |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |