Bílý štít
TÁBOR KOLOČEK
ČIKY
Okénko - titulní stránka

TVOŘIVÉ PSANÍ ANEB SHRHUTÍ TÁBORA

     Je právě deset hodin ráno a já usedám k počítači, protože jak Teo vzkázal, Zdeny by si představoval, abych napsala něco jako tvořivé psaní. Tak dobře Zdeny, když to chceš, tak dobře.
     Tak tedy pocity jsou opět všelijaké a abych pravdu řekla, protože toto „tvořivé psaní" píši na konci prázdnin, už si skoro ani nevzpomínám. Však co určitě vím, tak to je, že jsem letos nespala ve stanu sama, ale se svojí drahocenou rádkyní Jíťou a taky to není tak špatné. Sem tam nás taky někdo navštívil, viď Ádo, hlavně když potřeboval poradit. Letos byl tábor opět na jiném tábořišti a ještě ke všemu v úplně jiném termínu. Ale to vše bylo snad pro každého stejně jako pro mě příjemnou změnou. Pravda, párkrát (skoro celý tábor) nám zapršelo, ale ani tohle nám nezkazilo náladu.
     Těch skvělých 21dní nebo kolik, to víte hodně rychle to tady utíká, jsem prožila v partě opravdu skvělých kámošů, které bych nechtěla nikdy ztratit, kteří si dokážou poradit i s tím, když nekoupí služba třeba vajíčka. Máme v oddíle odvážlivce, kteří se například nebojí skočit do auta s úplně cizím člověkem, který ho veze pro ty zmiňovaná vajíčka nebo prostě sednou na kolo a ani ne za čtvrt hodiny jsou zpátky s moukou. Tentokrát jsme si však skoro všichni vzpomněli na rodiče, kromě snad Kutyho, který je viděl asi každý druhý den. Později se ale Jura vymouval na naše čičiny, které nás svojí přítomností obveselovali také skoro celý tábor.
     Protože se na místo programovýho vedoucího dostal Teo, museli jsme každopádně počítat s tím, že to nebude žádný lážoplážo tábor a taky že jo. Nejenom však my jsme se sklátili vždy na postel v poledním klidu, že už prostě nemůžeme.
     Letos nebylo žádné zatmění slunce, ani se nikde v tisku nezmiňovali o tom, že by letos měl být ten konec světa a tak jsme celkem v klidu prožili krásné tři týdny na louce, která se nacházela mezi Prosečí u Skutče a ještě nějakou vesnicí, na kterou si nemůžu vzpomenout, ale to mi snad odpustíte, protože jak už jsem psala, je konec prázdnin.
     Tento tábor byl táborem velkých změn. Rozloučili jsme se s Jíťou, Tesákem, Macíkem, Švédem, Korbim, Kutym, Paviánem, dočasně ještě ne s Mírou a Tomem, ale ne že bychom je od nás vyhodili, to ne, ale už dovršili takového toho věku, kdy se ze skauta klube rover a tak zkrátka se založil úplně nový roverský kmen. Dozvěděli jsme se také, že už zase budou jenom 4 družiny a že nás v novém skautském roce zkrátka čeká hodně velkých změn, které pro nás programoví vedoucí připravují.
     Opět jsme prožili jednu etapu svého života s těmi, co máme opravdu rádi a tak nezbývá nic jiného, než jen to, aby to tak zůstalo ještě hodně dlouho.

Čiky

  zpět na titulní stranu  

  na index článků