Tábor 1. roje světlušek Berušek
Zubrštejn 23. 7. - 6. 8. 2000
Boj o vlajku
Indián nás svolal na bubínek. Řekl nám, že nám Šunkoteči ukradli vlajku, a má jí u sebe hlavní Šunkoteč (Pubu).
Řekl nám, že tři Šunkoteči mají u sebe kostky a my si s nimi musíme zahrát. Když vyhrajeme nad jedním, tak teprve potom můžeme jít za dalším. Když prohrajeme, tak s musíme vrátit k prvnímu. Když celá družina vyhraje nade všemi, tak zakřičí své jméno a jdou za hlavním Šunkotečem, ale on je nesmí zahlédnout. Když nás zahlédne, tak se musíme vrátit k prvnímu s kostkami.
Hlavní Šunkoteč má u vlajky navázané tři fáborky v barvě každé družiny. Naším úkolem bylo strhnout fáborek své barvy, ale hl. Šunkoteč nás nesměl vidět. Oranžový fáborek strhla Kongy a zajistila tím Čirikavě první místo. Hnědný fáborek strhla Puntík, takže Potavatomi skončily druhé. Modrý fáborek zůstal na vlajce, takže Šavante nic nezískaly.
S fáborkem jsme běžely do tábora, kde jsme to ohlásili Indiánovi.
Janča, Xík, Puntík
Boj o vlajku
Vedoucí nás vzbudily a my jsme si měly vzít s sebou šátky. První šly na řadu Šavante. Po nich šly Čirikava a nakonec my (Potavatomi).
Se zavázanýma očima nás vedoucí dovedly do lesa. Tam nám daly ruku na naškrobený provaz a my jsme museli jít a držet toho provazu. Přitom nás vedoucí tahaly za nohy a strašily nás tím, že dělaly zvuky zvířat. Nejvíc jsem se lekla, když dělaly medvěda.
Celou dobu jsme nesměly mluvit, jinak bychom vzbudily Šunkoteče. Na konci cesty nám Zdeny posvítil a my jsme musely strčit ruku do kýble se zbytkama a vylovit v něm špejli. Když jsme to každá udělala, tak jsme šly za Šunkotečem. On ležel na karimatce a my jsme tu špejli vyměnily za jeho zub.
Potom jsme šly spát do stanu a přišla babička Eehaví a nám přečetla pohádku. Nevím, o čem byla, protože jsem hned usnula.
Puntík
Patlání Šunkotečů
V pátém programu jsme se měly převléci do plavek a potom nás svolal bubínek. U kruhu nám pomocník Ajaše vysvětlil, co budeme hrát.
Měly jsme Šunkotečům vysbírat všechny kožešinky. Která družina získala nejvíc kožešinek, tak získala bod. Když nám to vysvětlil, tak jsme si všichni napatlaly ruce (nejvíc Sirka a Xík) a rozběhly se do lesa. V lese jsme se navzájem s Šunkoteči patlaly barvami. Až jsme Šunkotečům vše vysbíraly, tak jsme musely jít z lesa ven a Šunkoteči to tam znovu rozházely.
Až jsme hru dohrály, tak jsme se šly umývat. Po vykoupání jsme měly jít do indiánského týpka.
Potom jsme si zahrály deset písniček na kytaru a pak večerku a šly jsme spát do stanů.
Janča
Vsaď boty
Kečuah nás svolal na bubínek a řekl nám, že v lese je nový kmen Vsaďbota. Tento kmen vzal Kajmance všechny rodná čísla a adresy.
Tak jsme si museli vzít co nejvíc bot a běžet do lesa a tam si dát tekefunken s Vsaďbotou. Když vyhrajeme, tak si můžeme opsat jednu kartičku s rodným číslem. Naopak, když prohrajeme, tak mu musíme dát botu a jít zpátky.
Měly jsme na to třetí program. Tkanička nehrála, protože si vyvrtla kotník a místo ní s námi hrála Šídlo.
Pak jsme šly s handlířem měnit kůže za písmenka. Ty jsme si zakreslily do zprávy a šly jsme na svačinu.
|
