Bílý štít
TÁBOR POD INDIÁNSKÝM NEBEM
XÍK
Okénko - titulní stránka

Táborová výprava

Pátek

     Po snídani jsme se sešly s indiánem a ten nám řekl, že máme jít ke krmelci a tam že máme první jídlo.
     Byl tam Tang a papírek, na kterém bylo napsáno, kde si máme vyzvednout další jídlo. Na Mufloním můstku jsme získaly Tatranku a papírek nás poslal k Bahňáku, kde jsme našly paštiku. Potom jsme šly cestou do tábora a měly jsme najít bramborovou kaši.
     Pak jsme přišly do tábora a musely jsme se sbalit. Do batohu jsme nedávaly karimatky a spacáky, protože nám je odvezl Zdeny autem. Ještě jsme si vyzvedly housky, chleby a lékárničky v jídelně. Potom jsme vyrazily. Vedl nás indián, který se jmenoval Kečuah.
     Po dlouhé době jsme narazily na Šunkoteče. U něj jsme měly za úkol každá běžet k němu, vzít papírek, vrátit se zpět a společně z těch papírků složit zprávu. Vyhrály to Šavante. Šly jsme dál a už jsme měly takový hlad, že jsme se najedly. K obědu jsme měly opékané maso na ohni.
     Po obědě jsme šly dál a po chvíli jsme potkaly dalšího Šunkoteče. Ten nám řekl, že máme hledat bůžky. Když jsme je našly, tak jsme pokračovaly v cestě a za dlouho jsme potkaly Lenku, která nám řekla, že vždy jeden z družstva vyběhne na cestu a tam pod nějakými kameny bude písmeno s číslem. Např. A-5. Z těchto písmen jsme složily zprávu.
     Až jsme to dodělaly, tak jsme šly dál a později opět našly Šunkoteče. Tentokrát soutěžily jen Berušky. Po kraji cesty byly písmena a na konci jsme z nich složily zprávu.
     Šly jsme dál a už byl večer. Zdeny tam přijel autem a pak jsme stavěly přístřešek. A byla noc.

Sobota

     Ráno jsme vstaly v půl osmé. Chystaly jsme snídani a Kajmanka teprve vstávala. Po snídani jsme si udělaly nástup. Já jsem byla stožár.
     Pověsily na mě pláštěnku. Kongy přes noc štípla vosa, měla hrozně nateklé oči, a tak musela jet se Zdenym do nemocnice.
     Potom jsme se sbalily, zbouraly přístřešek a vydaly se na další cestu. Ušly jsme pár kilometrů a znovu jsme potkaly Šunkoteče. Ten nám řekl, že máme hledat poslední bůžky. Čirikawa měly jednoho, Potavatomi také a Šavante tři.
     Potom jsme šly dlouho, až jsme dorazily do Hodíškova, kde jsme potkaly Peťu. Ta nám dala papírek s místy, kde nalezneme papírky se zprávou. Když jsme jí složily, tak jsme šly na Zubík.
     Tam na nás čekala Pubu a Alka s obědem.

Xík

   

  zpět na titulní stranu  

  na index článků