 |
|
 |
1. DENPubu jsme řekliy, že Max jede s námi. Pubu se mě zeptá, jestli mám pro něj granule a já jí odpovídám, že je mám v báglu. Nakonec ale Pubu řeknu pravdu tj. že je na to moc malý. No proto. Pubu jsem pěkně nahnala strach, protože na ní už padaly mdloby, když uslyšela tuto zvěst. Musím vybrat penízky na výpravu a odevzdat baťůžek do vozíku, on se poveze a my budeme utíkat za vlakem. Ve vlaku proběhne usazování v klidu. Jede s námi Monti, který se začíná děsit toho hluku, který se zde začíná objevovat, v duchu si pomalu říká přání, abychom už konečně vystupovaly. Má smůlu, jedeme s ním až do Žďáru. Na nádru se začíná vyskytovat otázka, kam že se to máme vlastně dostat. Je ihned zodpovězena, ale stanoviště se vytratilo z hlavy. Postupně jdeme ze stanoviště 2 na 3, pak 19, to už by mohlo stačit, ale pak tam bylo ještě 17 a konečně naše cílové stanovitě 16, už bylo taky načase, jdu najít Pubu, která se někde loudá a vyhlíží Myšáka (asi, nevím to přesně), Pubu jsem našla a oznámila jí, že jestli hned nepůjde, tak zůstane ve Žďáře, ale to jí určitě vadit nebude. V autobuse se usadíme a trpělivě čekáme, až se objeví Škrdlovice, tím pádem naše cílová zastávka. Na zastávce se vydáváme směr Velké Dářko, kde na nás čekají baťůžky. Cestou se některé Berušky začínají klepat zimou a strachem. Hned vykládáme potraviny a batohy jsou položeny v jedné místnosti, kde se Berušky uloží. Kongy, Viky, Já a Křeček jdeme obhlídnou terén na malou podvečerní" hru. Máme se schovat a vydávat různé zvuky, štěkot a hukot. Je to legrace, dokonce se některé Berušky začaly klepat strachem. Kongy mi po hře sdělila, že když jsem štěkla vyděsil se celý les. Při hře jsem stačila spadnout z pěkně strmýho kopečka, který jsem neviděla. Do chaty se vracíme s pocitem, že tohle se jim líbilo. Po večeři jdeme spát, některý berušky (Xík a spol.) kecaly a tím pádem rušily ostatní, kteří si váží každého okamžiku spánku. 2. DENVstávat se nechce mně ani Viky, máme připravit hru, takovou stopovačku, která je dlouhá, z kopce do kopce atd. Dobře jsme si cestou popovídaly o všem možným a nemožným. Prošly jsme se a docela protáhly místo rozcvičky. Přiběhneme k chatě, kde Berušky řvou jak na lesy, hned vyzvídají kde jsme byly, tak jsme jim řekly, že jsme se šly místo rozcvičky proběhnout okolo Dářka. Holky plácaly uzly v klubovně. S Kongy jdem lovit zvířata, jenom je připravit, potom si lehneme do trávy, schovaný, kolem nás projde nic netušící houbařka, která málem naskočí, když zavolám na Viky, kde vlastně je. Houbařka málem prodělala mrtvici, poděšena naším zjevem se raději klidí ze scény. Holky pomalu přichází a začínají lovit zvířata, chudáčci málo z nich má uloveno. Po půl hodině se celková hodnota ulovených zvířat pohybuje okolo 30 bodů z asi 70. Za chvíli jdeme sbírat a končíme. K obědu se všichni nadlábnem smaženým sýrem a bramborama. Po obědě dostaly Berušky za úkol najít Tajného, který si s nimi zahraje o fáborky do celoroční hry. Seděla jsem si na okně a byla mně docela zima, holky kolem mě běhaly, ale nenapadlo je podívat se do okna asi po 10ti minutách si někdo všimne, že na okně sedí zjevení ve strašně zářících látkách (oranžové kalhoty, červený svetr, zelený klobouk a fialová bunda). Začínáme soutěžit, 20 otázek ze všech různých témat ( večerníčky, zákon, slib, jména, hádanky), dopadlo to následovně: zelená 18 fáborků; červená 12 fáborků. Stála jsem na silnici a míjeli mě cyklisti, jeden z nich prohodil: "Ta utekla z Bohnic." Odcházím a Berušky si konečně oddychnou, že jsem zmizela, ale co se nestalo. Berdy se usadily před hlavním vchodem a trpělivě vyčkávali, co se bude dít. Jak mám vlézt do chaty? Zaklepu na okno do kuchyně ať mi otevřou okno ve společenské místnosti, že tam vlezu. Sláva jsem uvnitř. Berušky dostaly po večeři všichni zácpu, a proto utíkaly pro toaletní papír, který VSky držely. Toaletní papír dřív naškubala zelená šestka, červené to trvalo trochu dýl. Koná se pěvecká soutěž, kterou VSky prošvihly, protože hrály Daňový poplatníku nezlob se. Kdybychom věděly, co se chystá, radši bysme zazpívaly písničku a dostaly lentilky jako Berušky. Večer jsme u nás v pokoji hráli poplatníka a Berušky ne a ne usnout. Asi v jedenáct hodin přišla do pokoje Peťa, že se mám s Kongy oblíct, že je pro nás noční hra. Úkol zní: Dojít do Škrdlovic, zjistit otvírací dobu koloniálu v sobotu a uvázat balónek, přečíst dopis. Cestou s Kongy si povídáme o tom, co budou dělat Křeček s Viky, až je budeme budit. Na náměstí zjistíme dobu, uvážeme balónek a otevřeme dopis, kde stojí, že na rozcestníku u Dářka na nás čeká odměna. Blízko rozcestníku se shýbnu pro láhev od vodky. Se slovy "Tohle to určitě nebude", ji odhazuji na místo, kde jsem ji našla. U stromu najdeme lentilky a jdeme pomalým krokem k chatě. V chatě řekneme dobu, kdy mají otevřeno v koloniálu a šupky do spacáku. Probudíme Viky s Křečkem, kteří nejsou zrovna nadšeni, že musí vstávat. Jakmile odejdou, vyrojí se na chodbu Berušky (Xík, Pavla, Čegy, Léňa, ..), které si myslí, že jdeme pro ně chystat noční hru, jsou ale na omylu, my jdeme spát a ani nás nenapadne chystat pro Berušky noční hru. 3. DENUklidíme a vyrazíme na cestu do Žďáru (jenom VSky a pár RG), ostatní pojedou za dvě hodiny autobusem. Po vyčerpávajícím pochodu (10km) se dostáváme na nádraží, pár minut po nás přicházeji Berušky, hezky odpočaté. Domů jedeme s radostí, protože na nádru na mě čeká Max s taťkou. |
| Výpravu zapsalo Šídlo |
|
Pozn.red.: Tato reportáž dorazila do redakce bez udání autora příspěvku. Podle počtu chyb nutných k opravě, ale usuzujeme, že se jedná právě o Šídlo. Pokud tomu tak není, omlouváme se. |
 |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |