 |
|
 |
|
Oproti předešlým létům (vlastně létu, takže oproti předešlému roku) jsme jeli do Bystřice na výše uvedenou akci s jasným cílem. A to zvítězit. Zvítězit v hlavní kategorii - tedy kadet a případně v kategoriích vlčat a světlušek a roverů a rangers. V kategorii kadet jsme měli žhavé želízko v ohni - Atreie. Ten mocně doprovázen všemi ostatními z našeho týmu, měl velikou šanci obhájit loňské vítězství. S šancemi v kategorii roverů (žádná rangers se nedostavila) to už bylo horší, jelikož a protože jsem v ní reprezentoval já s Teem. Šance zisku poháru u těch nejmladších se rovnaly nule. Prostě jsme ve svém středu nenašli nikoho, komu by bylo pod jedenáct. S těmito vyhlídkami jsme usedli se svými protivníky k partiím. Tah střídal tah. Výhra prohru. A zase výhru. Prostě pařba, jak má být. Výsledku na tabuli přibývalo a bylo čím dál jasnější, že jeden pohár domů povezeme. Žádné překvapení se nekonalo, bylo to zásluhou Atreie. V naší kategorii už to bylo o poznání dramatičtější. O vítězi rozhodl až poslední zápas, ten jsme však už nestihli. Byli jsme někde mezi bystřickou klubovnou a nádražím. (Naše umístění ve středu pole nemohl ohrozit.) Na nádru jsme zavolali Zdenymu, že tedy pohár vezeme zpátky. Ve městě si ho Atrei vzal a zajisté se s ním chlubí všem návštěvníkům. Takže Atreii, cvič dámu pořád, ať si můžeš zase příště říct: "Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem!" |
| Tesák |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |