Bílý štít
TÁBOR U TŘÍ JEZER
NIKA, ÁŇA, VÍŤA
Okénko - titulní stránka

BOUŘKA

     Tato bouřka byla opravdu divoká a tak se vůbec nedivím, že mnozí měli z ní na krajíčku. Koneckonců fotografie zbořené jídelny jsou toho důkazem. Tvořila také přelom mez pěkným počasím, které nás provázelo na začátku tábora a tím co následovalo. Přečtěte si jak to prožívali naši táborníci:

     V úterý 4. 7. nám Mládě řekl, že se půjdeme vydovádět k rybníku. Po poledňáku jsme se oblékli do plavek a šli se vykoupat. A šli s námi i roveři Pája s Pudilem a Mládě. Až jsme se dostali ke koupališti tak jsme šli do vody. Sice tam bylo bahno a hlavně ryby. Ale nám to moc nevadilo.
     Třikrát jsme se vykoupali a pak se začalo hřmět a Bára se bála. Až když jsme přišli do tábora, tak byla veliká bouřka. A pak to přišlo.
     Začalo lejt a hřmět a Bára se rozbrečela. A my jsme zrovna nestihly zašněrovat stan. Bára začala řvát jako pavián (ne Pavián) a já málem taky. Ale Bára volala: Vlastóóó a když se nic nedělo, tak začala volat Pudilééé.
     Když se furt nic nedělo, tak jsme vyběhly ze stanu a běžely do kuchyně. A já, trouba, jsem nezašněrovala stan a Vlasta se zeptala, jestli máme zašněrovaný stan. A já řekla že ne. A tak Pudil, Mládě a Pája nám šli zachraňovat věci. Pudil si zesvlík tričko a utíkal do našeho stanu. Tam nám vzal spacák a zvedl nám dokonce boty a kufry nahoru na postel a poličku. Museli donést spacák, na který nám napršelo a tak ho v kuchyni dali sušit.
     A pak se nám zbourala kuchyň. A to už se dozvíte od mojí největší kamarády Aničky Šarounové.

Zapsala Nika


     V úterý 4. 7. byla veliká bouřka, že nám to zbořilo celou jídelnu. Bára brečela jako lev a Nika málem taky. Já jsem si říkala, jestli se Víťa nebojí, když je poprvé na táboře. Já a Nika jsme se modlily, abychom to přežili. No Bára volala Mamííí, Mamííí, já už nikdy na tábor nepojedu!!! A už konečně přestalo pršet a tak se kluci šli podívat, co se rozbilo. Svačit jsme museli venku. Po svačině jsme znovu postavili jídelnu.

Zapsala Áňa


     Dnes je velký den a zrovna je budíček. No jó. Zase je ají rozcvička a zas cvičíme. A už je první program. To si myslím, že jsme dělali dřevo. Po obědě jsme se šli koupat a jak jsme se vraceli od rybníku, tak nás navštívila bouřka.
     Utíkali jsme se schovat do stanů a byl strašný vítr, který nám zbořil jídelnu a tak jsme se dali do opravování.

Složil a sesmolil Víťa

   

  zpět na titulní stranu  

  na index článků