Bílý štít
TÁBOR U TŘÍ JEZER
HYNĎA, ZAJDA, ELČA
Okénko - titulní stránka

PRVNÍ NOČNÍ HRA - NÁHRDELNÍKY

     Obě noční hry nám pomohla připravit a uskutečnit Verča, která nás na pár dní poctila svojí návštěvou a pomohla nám s programem. Výrobní trio Verča, Pudil a Pája zasedli nahoře ve srubu, vyloupili mi sáček s tesáky a vyrobili společně pro každého náhrdelník., který byl odměnou pro toho, kdo došel na konec cesty vyznačené provázkem. Každý si to prošel, každý má nějaký zážitek. Co nejvíce utkvělo v paměti z nočních her našim táborníkům, to se dočtete na následujících řádcích.

     Já s Mirďou jsme měli druhou hlídku a Pudil s Pájisem nás nemuseli budit a tak jsme si šli každý do stanu pro 1 ks šátek. Potom nám zavázali oči šátkama a zamotali nás. Pak nás odvedli do lesa k provazu, u kterého stála Verča. Potom nám odvázali šátky a ukázali na provaz. Vyrazili jsme. Byla to hrozná cesta. Buď byl pořád někde pařez, nebo džuzna. Trvalo dlouho, než jsme se dostali na konec. Na konci byl pařez a na něm fosforový krystal a u krystalu byly dva náhrdelníky. Na každém byli dva medvědí a dva vlčí. Na zpět se šlo o něco líp, protože jsme už trochu věděli, kde co je. Ale jednou se nám provaz ztratil a tak jsme museli jít k nejbližšímu fosforu. Tam jsme provaz opět našli a pokračovali dál.

Sesmolil Hynďa


     Ze spánku nás vzbudil Pudil, odvedl si Honzu a já jsem znovu usnul.
     Asi za 15 minut se pro mě vrátila Verča a řekla mi, že bude noční hra a pak mě odvedla za stany, kde leželi Pája s Pudilem a řekli, že na konci provazu je něco daného a to si mám vzít a vrátit se. Ale co se nastalo.
     Strhal se provaz a tak jsem to hledal bez provazu. To jsem ale nenašel a tak jsem se vrátil a tak se to opakovalo i podruhé. Pak mě zdálky navigoval Mládě a tak jsem to našel.
     Byl to náhrdelník a to byla celá noční hra.

Zapsal Filip - Zajda


     Jednou v noci, kolem půlnoci nás přišel vzbudit Pája na noční hru.
     Zavedl nás do lesa za táborem. Tam byla Verča. Řekla nám ať jdeme po provazu, ale ať jdeme opatrně, abychom se nepíchli o větev. Pak jsme se vydali na cestu.
     Někde byly pařezy, někde větve. Často byli stromy a provazy pocákány fosforem. Potom jsme se blížili ke konci. Byly tam dva stromy u sebe, byla tam mezera a tou jsme museli projít a pak teprve jsme přišli ke konci.
     Na konci byl krystal a museli jsme si vzít náhrdelníky.
     Potom jsme šli nazpátek a pak hned spát.

Napsala Elča

   

  zpět na titulní stranu  

  na index článků