 |
|
 |
DRUHÁ NOČNÍ HRA - OBĚŤ PRO MANNITOUAHned jsme se vydali hledat. Došli jsme k prostřednímu rybníku a uviděli lehátko (na vodě) a na něm zprávu. Brácha se odhodlal do vody pro lehátko vlézt a zprávu nám donesl. V ní bylo napsáno, že se máme vydat opačným směrem, než je naše tábořiště. Bohužel většina z nás to nepochopila a tak jsme šli místo k dolnímu rybníku k hornímu. Naštěstí jsme se po delší době obrátili a spěchali zpátky. U dolního rybníka byla zpráva, že se máme vydat na sever za světlem. Podle mě jsme šli dobře, ale světlo bylo na druhé straně. U světla jsme se dozvěděli, že máme projít štolou. Štola byla plná vody a tak jsme si poprvé nabrali do bot. Vylezli jsme ze štoly zpátky na silnici a najednou jsme spatřili světlo. Hned jsme vyrazili za ním. Došli jsme k posedu a uviděli další zprávu. Odbila půlnoc a byl pátek. Ve zprávě bylo, že se máme vydat mokřinou po naší pravé ruce. Ti, kdo měli ještě v botách sucho a neměli gumáky, tak na konci mokřiny měli již v botách rybníček jako ostatní. Pak jsme šli tak pět minut asi metr vysokou trávou, kde jsem ztratila šátek. Naštěstí tráva brzy skončila. Chvíli jsme beznadějně bloudili, blikali baterkama a řvali. Pak na nás ale někdo zapískal a my jsme se vydali za hlasem. Za chvíli jsme uviděli plechový baráček a na něm svíčku. U baráčku stála mlčenlivá indiánka (Verča) a ta nám za 200 dřepů prozradila kudy dál. Podle očekávání, jsme se dostali k hornímu rybníku. Tam nás čekal indián, který nám řekl, že tesáky máme dát do krabičky, která je asi 10 metrů k jezu. Honza se vydal hledat a asi šlápl do vosího hnízda a štíplo ho šest vos. Pak jsme nakonec tu krabičku našli, dali do ní tesáky a šli zpět do tábora. Tam nám dali napít čaje a šlo se spát. Napsala Marťa Večerní hra byla na začátku hezká, ale pak už ne, protože nám dali za úkol, abysme šli k rybníku a tak jsme šli a našli různé věci, ale pak šel Luky do rybníka pro lehátko a svíčku, ve které byla uložena zpráva o tom co jsme museli udělat, to jsme udělali. Po cestě se Martě ztratil šátek a pak jsme procházeli mokřinou a já měla mokré boty a pak nás potkala indiánka. Ta nám řekla kudy dál, ale aby nám to řekla, tak jsme museli udělat 200 dřepů. Na každého vyšlo 20. |
| Napsala Bára |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |