 |
|
 |
|
Vánoční oddílovka byla letos netradičně v Pohledci. Pomky se vezly autem, takže ani nevíme, co se dělo po cestě. Po příchodu do Pohledce na nás čekal teplý čaj a nazdobený stromeček, o který se letos postarali Rysi. K Vánocům patří jako vždy také nějaké tradice, že? Tak my jsme tedy taky na nějaké ty tradice přišli. Např.: házení botou (při tom si Jíťa natloukla svou hlavičku), pouštění lodiček po vodě, ty lodičky jsme si museli nejdříve vyrobit a tak nám vyšlo, že zůstaneme všichni pohromadě, pak jsme taky krájeli jablíčka, kde Majký prohlásila, že se pravděpodobně rozplyne, protože na ni vykoukl červ (teda spíš to, co po něm zůstalo). Zpříjemnili jsme si chvilky také secvičeným číslem našeho mini orchestru, Zdeny byl hodně spokojen a ostatní snad také. No, nevím, nezdálo se, že by to bylo nějak sladěný. Jak je zvykem, tak taky na každé Vánoční oddílovce dojde k zahájení oddílové hry. Nejinak tomu bylo i letos, kdy jsme si měli před tím, než jsme vyrazili na Vávrovku za museli jsme namalovat na naše obličeje, my a Jeleni modrou a Rysi s Liškama červenou barvou znaky, co jsme měli na městské hře. Potom jsme vyrazili tedy směr Vávrovka, kde měl Púča trochu problémy s tím, která strana je pravá. U závory na nás čekala Jíťa, která se nás začala vyptávat na všechno možný a potom přišli jakýsi dva chlápci, o kterých jsme později zistili, že jsou synové Ašoky, který zrovna tu noc, kdy nás pověřil poselstvím najít roztroušené části Nela Alby po Nepálu, zemřel. My, členové oddílu jsme se rozděleni přesně na půl stali zástupci dvou bratrů - Najáka a Vita. Jeleni a Pomky se stali pro tento rok Vity a Rysi s Liškama Najáky. Po krásném vyprávění Kušílavy o knize Nela Alba, kterou musíme za půl roku najít na různých místech Nepálu, jsme si rozbalili všechny oddílové i osobní dárky a mohli jsme se po rozloučení rozejít domů. (Omlouvám se za případné vynechávky, dnes je 3. 4. 2001 a já opravdu nemám až tak skvělou paměť.) |
| Čiky |
 |
| zpět na titulní stranu |
| na index článků |