Jsi připraven na dnešní rozhovor? 
      No nic moc,  já jsem počítal, že se stavíš ke mě domů. 
     Spolu s Pepou budeš hlavním aktérem při výrobě nových podsad. Těšíš se? 
     Já ano, ale nevím, jak firma, ve které pracuji. Ve víkendu je tam však volno, takže by to neměl být problém. 
     ( zde následuje velká pauza, kdy se domlouval s Býkem jak a kdy se vrhnou na tu výrobu, a mezitím, protože se to stále nahrávalo, Martin neustále nervózně cvakal uzávěrem tužky. Později mu byla sebrána, ale nepomohlo to, našel si ji.) 
     Takže Martine, středisková rada již skončila, podsady jsou domluveny a konečně se tedy můžeme rozhovořit. Jak jsi nyní připraven na rozhovor? 
     No, mám trochu trému. 
     Jaký máš pocit z dnešního jednání střediskové rady? 
     Zdálo se mě to dneska nějak moc krátký. Jindy máme tak dlouhý jednání a dnes jsme to zvládli poměrně krátce a jednoduše. 
     Myslíš si, že dvě a půl hodiny je krátká doba? 
No, oproti těm předchozím se mi to skutečně zdá krátké. 
     Jak jsi se, Martine, dostal k přezdívce Mládě? 
     Tak to bylo na mém prvním skautském táboře v Protivanově u Vyškova, kde jsem vlastně začínal skautovat a do tábora jsem neměl žádnou přezdívku. Tábořil jsem v mých 16 letech. A na svůj věk jsem vypadal hrozně mladě. Na táboře se mi pošklebovali a nikdo mi nechtěl věřit, že jsem stejně starý jako můj rádce, který mne do oddílu mimochodem přivedl. Podrádce byl o rok mladší a členové v družině také. Dokonce i o 4 roky mladší. Já jsem mezi ně výborně zapadal a každý mě bral jako svého vrstevníka. A tím to vlastně všechno začalo, no. 
     Myslíš si, že jsi již starší, nebo že vypadáš starší? 
     Vzezřením vypadám asi stále jako nějaké mládě, ale.... Jsem rád, že se mohu zúčastňovat takového mladého života a že jsem stále ještě mlád. 
     V kolikátém roce jsi tedy vstoupil do Junáka? 
     V roce 1991. Bylo to myslím v únoru. Ve Vyškově a můj první tábor byl ten v Protivanově a byl podobný tomu, jaký se organizoval v prvních letech na Podolí. Tedy střediskovej a obrovskej. A byl víceméně i mezinárodní, protože Vyškováci mají takovou družbu s rakouskejma skautama a na tom táboře byli s náma. Ukazovali nám třeba i vázaný stavby. Postavili obrovskou vázanou bránu. Byla pěkná. Bohužel z toho nemám žádný fotky. 
     Zde jsem složil i svůj slib. Moment, v diáři mám napsaný i datum, 12. července. Druhý můj tábor byl v létě 92 a to se mi podařilo být na dvou táborech najednou, jelikož se mi stalo, že jsem byl nezaměstnaný. Ten první byl v Podivicích, v bývalém vojenském prostoru, kde byla krásná a neporušená příroda. Druhý tábor jsem již absolvoval s novoměšťákama na Podolí. 
     Jak se ti porovnává skauting ve Vyškově a v Novém Městě? 
     Vyškov je přeci jenom větší město. Byla zde jedna velká středisková klubovna, která se zrovna dostavovala. Byli zde i vodní skauti. Zkrátka takový kombinovaný středisko. Ale myslím si, že ti skauti jsou stejný úplně všude. I když ti vyškováci jsou takový rvavější, protože Vyškov to je ragbyjový město. Dost mě překvapilo, kolik tam mají oldskautů, kteří se skautingem dost intenzivně zabývají. Třeba při dostavbě klubovny. A tak mám obavu, že se stavbou naší nové klubovny to dopadne stejně. Ti mladí se moc nezapojovali a stavěli starší, ti co byli v důchodu. 
     Čím jsi chtěl být v první nebo druhé třídě? 
 Tak to už si nepamatuju, ale když už šlo v osmé třídě s výběrem do tuhého a lanařili nás do různých podniků - třeba vojáci tam také byli, tak jsem chtěl být kuchařem. Třeba bych i ztloustl, při tomto povolání. To se už asi nepodaří.  
     No a pak to šlo ráz na ráz. Asi jsem zdědil po dědovi nadání k dřevu . 
     Nikdy jsi nechtěl být doktorem? 
     Být doktorem se mi zprotivilo, když jsem viděl svoji sestru, jak se musela biflovat ty hory knížek a nic jiného již nemohla dělat. A tak jsem řekl rozhodně ne, tohle ne. 
     Chceš se někdy oženit? 
     Určitě s tím někdy počítám. Musel bych mít nějakou tolerantní ženu, která by tolerovala moji činnost ve skautu. Tak si říkám, že musím zlanařit nějakou skautku, aby jsme měli i skautskou rodinu. 
     O tobě je známo, že jsi nejenom šikovný v práci, ale snažíš se vše dotáhnout do konce. Jsi takový i v osobním životě? 
     No snad jo, ale docela mě doma vyčítají, že většinu svého volného času věnuji klubovně a skautu a doma toho moc neudělám. Třeba, když jsme u babičky zařizovali chatu, mamka mě stále upozorňovala a přemlouvala, abych taky udělal něco tam a onde. Je to tak, že když se měl udělat něco od stolařiny, tak to trvalo, než jsem se k tomu vůbec dostal. Nebo nedostal. Přesně podle přísloví, že kovářovic kobyla chodí bosa. Mamka dokonce sama postavila stůl, takovej velikánskej a já se tomu mohu jen divit. 
     Je velký rozdíl mezi truhlářem a stolařem? 
Samozřejmě ! Truhláři dělají truhly a rakve, stolaři stoly. 
     Čemu věříš? 
     Věřím .....Víra, to je pro mě hodně složitá věc. Můj názor třeba na posmrtnej život je takovej, že člověku, který věří na posmrtnej život se umírá mnohem líp. Dívá se na tu smrt úplně jinačím způsobem. Já si myslím, že v něco takového je dobré věřit. Člověk má pak úplně jiný pohled na konec života...... 
     No, jinak jako že bych měl víru v Boha, nebo něco takového, tak to víceméně nemám. Věřím sám v sebe, snad i osud a to, co mě v životě čeká. 
     Jaký si kladeš cíl při vedení dětí ? 
Hlavní cíl při vedení dětí ? Protože vedu hlavně vlčata, tak se zaměřuji na práci v kolektivu, aby si na sebe zvykli, byli na sebe hodní, nechovali se k sobě jako gauneři. Vlastně bratrství mezi sebou, to je cílem. Bratrství mezi všemi členy oddílu. 
     Chceš mít vlastní děti? 
     Určitě! 
     Hodně? 
     No, družina by již byla ekonomicky moc náročná. To by nevyšlo. Jedno, dvě bych určitě plánoval. Ale je to zase ekonomická otázka. Já teď nemám žádné prostory, kde bych mohl bydlet a finance, za které bych si ty prostory mohl pořídit. Takže zatím je to v nedohlednu - s tou rodinou. 
     Co plánuješ jako hlavní téma tábora? 
     Tak tuhle otázku jsem tušil. Věděl jsem, že přijde a tak jsem se na ni připravil. 
     Abych sám od sebe na tábor něco, nebo nějakou hru vymyslel na to teda nejsem a proto dost často kopíruju nápady jiných. Třeba Jaroslava Foglara, nebo tak různě a podle toho pak stvořím celotáborovou hru. Na každém táboře jsme měli zatím pokaždé jinou. 
Na tento tábor plánuju něco opět okopírovaného od Jaroslava Foglara. Bude to něco na způsob stavění Pacifické železnice. 
     ( a zde se Mládě rozhovořil o celé hře, což pochopitelně napsat nemůžeme, protože oddíl Kamarádi to vědět ještě nemá. Takže o hře až v táborovém čísle Okénka ) 
     A ještě k těm táborům uvedu, že nám v loňském roce báječně pomohla Magda Svobodová, která to s dětmi opravdu umí a vlčata světlušky ji přijímali opravdu parádně. A přislíbila, že letos by na týden ráda také jela. Nevím, jak bude letošní tábor vypadat organizačně, protože Maruška Vařáková, která nám vždy pomáhala vařit, nedostane dovolenou . Vaří ještě v tom čase v mateřské škole. Máme ale domluveno vaření jedné maminky, tak to snad zvládnem.  
     Eva Havlíková bude dělat opět hospodáře a zdravotníka a já teda jako vedoucího tábora, no. 
     Které roční období máš nejraději? 
     Já si myslím, že každý roční období má své kouzlo. Nelíbí se mi však ty přechody, jako zrovna teď. Přechody mezi zimou a jarem, kdy se nedá ani lítat na sjezdovce na snovbordu, ani jít na výlet. Jinak mám rád vůbec to kouzlo jara, tu jarní náladu, na podzim pak je krásná barevná příroda. No a protože jsem teplomilnej, tak samozřejmě nejraději mám léto. Ty nádherný teplý dny. 
     Jak ti jde sjezd na prkně ? 
     Zatím jsem žádnej úraz nezažil. Teď jedu za 14 dní do Alp na 3 dny a tak se těším. Stále se dá ještě kopírovat jízda třeba podle videa, kde jezdí ti lepší jezdci. Já jezdím v partě, kde je hodně lidí, kteří se tomu věnují. 
     Nepřivádíš lidi do rozpaků tím, že máš každé oko jinak zabarveno? 
     Když jsem jednou s naší firmou pracoval v nemocnici, tak jsem velice často chodíval po různých odděleních a zpravoval dřevěný nábytek. A přišel jsem na oční. Přítomná doktorka se na mě upřeně podívala a než jsem se stačil zeptat, kdeže mají tu rozbitou skříňku vybafla na mě : " Vy máte každý voko jiný !" Když jsem v klidu přitakal, přiznala se: " To víte, profesionální deformace." 
     Ta různá barva očí je dobrá věc. Já podle toho poznám, kdo se mnou mluví upřímně. Když si toho všimne hned. Protože mi kouká do očí. Naopak, když jsem s někým dlouho v kontaktu, například v práci a on po dvou měsících zjistí, že mám každý voko jiný, už tam cítím jistou neupřímnost. 
     Na fotce z mateřské školky je různost očí úplně skvěle vidět. Jsem tam prostě jako semafor. Škoda, že není Okénko barevný. 
     Jinak jsem nedávno potkal nádhernou Haski a ta měla taky každý voko jiný. Nádherně jsme si popovídali. 
     Máš ještě nějaké jiné koníčky ? 
     Zásluhou skautingu mi moc času nezbývá. O snowboardu jsem už hovořil. A v létě, když se opravovala klubovna, tak to mě bavilo. 
     Jinak dříve jsem se také hodně zajímal o dendrologii... 
     " ? " 
     Teda stromy, keře, dřeviny. Když jsem byl ještě v učení, tak jsme se právě učili, co se z jakého stromu vyrábí, co se používá. 
     Také jsem se hodně zajímal o arbureta ( park se vzácnými, nezvyklými stromy ). Třeba Gingo, že ano. To je krásný strom. Na mapě Brna jsem měl vytečkovaný, kde všude se vyskytují. 
     Co by si chtěl vzkázat čtenářům Okénka? 
     Jejda. Můžeš to na chvíli zastavit? Já se rozmyslím. 
     Ne, nemůžu. 
     No, tak to řeknu s fleku.... Jsem rád, že Okénko může vycházet. Já když dostanu po střediskovce Okénko do ruky, tak večer zalezu do postele a musím ho od začátku do konce celý přečíst. U toho se člověk tak nádherně odreaguje. Když třeba čtu článek od kluka, se kterým sem se před chvíli ještě bavil. Je to pravdivý a o to více, že vlastně znám ty, kdo tam píšou, nebo o kterých se tam píše. Je to prostě krásný počteníčko. Chci vzkázat jak čtenářům, tak i redakci, aby v týhle práci pokračovali. Je to moc dobrá práce a určitě se to vyplatí a všem se to určitě líbí. 
     Že ten rozhovor nebyl tak strachuplnej? 
     No, snad ne. Teď se již neklepu trémou, ale zimou. 
     Díky za rozhovor.