Je to těžké popisovat, jak se v Pohledci po prázdninách rozjíždíme, když dnes, kdy smolím tento článek končí teprve druhý zářijový víkend. A tak spíš napíšu to, co se chystá, a co nás asi nejspíš ani nemine. Program na měsíc září je zrovna ve své polovině, a tak už máme za sebou první oddílovku, na které jsme si dohodli dny schůzek, které jsme rozdělovali podle toho, jak má kdo školu. Čtvrtek si pro své schůzky vybrala vlčata a pátek zbylé dvě družiny sester. Také i chabou účastí na Skautském dni (někteří naši členové se tam alespoň přišli podívat)jsme se ukázali na denním světle. Zato dnes, na průvodě na Slavnosti jeřabin to vypadalo lépe. Nejen, že se na nás někteří členové přišli podívat, ale někteří se odvážili v kroji a tak mohli s ostatními společně do průvodu. Ono to trochu trvá, než se nám podaří opět roztlačit tu společnou pomyslnou "káru", než dosáhne opět té rychlosti, při které jsme ji nechali před koncem minulého skautského roku. Ale věřím, že se nám to podaří, jako dosud pokaždé. Snad k tomu přispějí i oddílové akce, které společně prožijeme. Máme v plánu do konce kalendářního roku zdolat několik osmistovek, což bude výprava do okolí Sněžného, které skrývá několik námi ještě nezdolaných vrcholů. Dále jsou před námi podzimní prázdniny o kterých by jsme také někam vyrazili, ale to už ne jen na jeden den, ale na dnů více. Každým rokem také pořádáme Oddílovou drakiádu a nebude tomu jinak i letos, poněvadž tento podnik je zvláště našimi vlčaty velmi oblíbený. Snažím se plnit své skautské předsevzetí mít každý měsíc alespoň jednu výpravu a tak by neměly chybět ani v listopadu a prosinci. Ale to už budu muset přihlížet na aktuální počasí. V listopadu počítám s naší možnou účastí na divadelním představení "Mauglí" v Praze, ale to podle toho, jestli se na nás také dostanou lístky a také záleží na jejich ceně. Bohužel moc informací o této akci nemám, ale snad se dozvím více na podzimní Poradní skále. Prosinec hned od začátku už voní vánocemi a tak se na ně budeme společně připravovat, aby se naše vánoční schůzka všem zúčastněným líbila a já ve skrytu duše doufám, že se bude konat již v naší nové podkrovní klubovně na jejímž vzniku se společně s rovery podílíme.
Ale to je zatím ve hvězdách. Peníze snad vyloudím z Montiho, ale nezáleží to bohužel na něm, ale na městském zastupitelstvu, které má na nejbližším zasedání konečně snad už přiklepnout naši klubovnu do našich rukou. Možná si někdo řekne, zas nějaká nepotřebná rujna, ale i klubovna ve městě vypadá tak, jak vypadá jen díky NÁM, protože není nic jednoduššího než čekat, že to někdo udělá, opraví či předělá. Ale ten někdo to jen tak neudělá nebo udělá, ale chce za to peníze. Ono peníze jsou hodně, ale nejsou všechno. U firem je nejdražší práce, ale tu snad zvládne i většina z nás.
Nemyslím teď jen na zednické práce na dodělání sociálek, i to by se dalo zvládnout, ale alespoň si udržovat klubovny ty co jsou v provozu. Nejenom zamést podlahu, ale také si sem tam vymalovat, natřít podlahu, umýt okna. Ono to není moc dobrá vizitka, když se vchází do klubovny dveřmi s jednou tabulkou vysklenou, či si sednout ke stolu a bát se na něj položit čistý papír. Protože na stole sice ubrus je, dokonce omyvatelný, ale omyvatelný je pouze teoreticky tu praxi už každý nechává zase na tom někom, kdo to za nás udělá. Ale řekněte, bylo by hodně složité vedle morseovky učit také pořádku v prostředí ve kterém se pohybujeme? On občas někdo přijde a něco nového v klubovně udělá, ale je to jen málokdy. A tím méně často přijde nebo přijdou, když vidí, že z nového obložení už někdo odkopl krycí lištu, či vysklil ono už jednou zmíněné okno ve dveřích a že si nikdo jejich práce neváží. Jakoby do klubovny nechodil nikdo, kdo chrání cenné výtvory lidské. Já jen doufám, že budu méně slyšet slova typu: "Vono to stejně spadne," nebo "Kdo by měl zájem dělat něco s takovou rujnou" apod.. Ale že spíše uslyším věty (většinou udivené): "Jé on někdo umyl stůl" či "Kdo zaslklil to několik měsíců vysklené okno?" nebo "Hele, on někdo natřel podlahu a vymaloval". Řeší se problém se zapojením do činnosti našeho střediska některých roverů, kteří se už neuživí pomocí v oddíle, nebyla by to vhodná náplň jejich zatím volného programu? Co třeba stav naší půdy nebo dvorečku. Nikomu to nevadí? Možná teď řeknete: "No jo, Mládě si v Pohledci dělá na svém písečku a dělá to sám, ale to vůbec není pravda. Hodně, opravdu hodně práce odvedli členové našeho oddílu. I vlčaa a světlušky se podíleli na opravách. Omítku pomohli otloukat, kameny na podlahu nosili i verandu jsme s nimi stloukli. Omítku v podkroví dělaly dvanáctileté skautky a pokračovat bych mohl ještě mnoha příklady. Samozřejmě je potřeba dbát na bezpečnost a stát jim za zády, ale opravdu něco udělají a to si pište, jak si toho váží. Po našem loňském malování jste měli vidět, jak ti co pomáhali malovat, hlídali aby někdo nazašpinil zeď.
Zamysleme se všichni a hlavně rozhlídněme se jestli se nám to tak líbí nebo by to mohlo být lepší.
Omlouvám se všem, že jsem takto odbočil od programu našeho oddílu, ale o něm vše již víte a já prostě cítil, že to co právě dočítáte musím napsat. A doufám, že to někoho alespoň malinko trkne a když uvidím, že v klubovně budu sedat k čistě prostřenému stolu, budu vědět, že se ten někdo opět objevil a že to, co právě dopisuji není jen zaplácnutá část stránky.
|
